Neříkejte jim černí baroni
v Praze, 20.11.10
v Praze, 20.11.10
Vojáci bývalých útvarů PTP - tzv. pomocných technických praporů - prý nemají rádi označení "Černí baroni" - pramenící z toho, že většina z nich fárala v ostravských dolech. Raději mají označení "vojáci druhé kategorie".
Pro ty mladší, případně neznalé historie, uveďme, že tyto útvary byly komunistickým výmyslem v 50. letech minulého století a měly sloužit jako prostředek třídního boje k odklizení mužské části nepohodlného obyvatelstva méně drastickým způsobem nežli byly vykonstruované politické procesy.
Protože prakticky každý muž je potenciálním vojákem, byli muži z živnostnickcých či sedláckých rodin bez ohledu na věk odvedeni na vojnu či povoláni na tzv. "dlouhodobé cvičení", což mělo dvojí efekt - jednak komunistická vláda získala levnou pracovní sílu, která pracovala jen za ošacení a stravu, ale hlavně - dotyční pak nemohli samozřejmě pracovat na svých živnostech či statcích, které následně pomalu chátraly, až nezbylo - než je převést do družstva či komunálu, zkrátka pod státní správu, a tak jaksi "bezbolestně" bylo zlikvidováno střední a větší podnikání, především na venkově a v zemědělství.
Hospodářství státu se z této rány pomalu začalo vzpamatovávat až v 70. letech, kdy stát ve výrobě potravin opět dosáhnul soběstačnosti.
Jednotky PTP byly tedy útvary armády, které ovšem nebyly určeny k boji, ale k práci, vojáci v nich sloužící nikdy nedostali do rukou žádnou zbraň, toho se komunistická vláda příliš obávala, ale hlavně - nikdo z nic nevěděl, jak dlouho "služba" či "cvičení" potrvá a kdy se bude smět vrátit domů.
Obvykle to bylo až tehdy, až už se nebylo kam vracet.
Protože prakticky každý muž je potenciálním vojákem, byli muži z živnostnickcých či sedláckých rodin bez ohledu na věk odvedeni na vojnu či povoláni na tzv. "dlouhodobé cvičení", což mělo dvojí efekt - jednak komunistická vláda získala levnou pracovní sílu, která pracovala jen za ošacení a stravu, ale hlavně - dotyční pak nemohli samozřejmě pracovat na svých živnostech či statcích, které následně pomalu chátraly, až nezbylo - než je převést do družstva či komunálu, zkrátka pod státní správu, a tak jaksi "bezbolestně" bylo zlikvidováno střední a větší podnikání, především na venkově a v zemědělství.
Hospodářství státu se z této rány pomalu začalo vzpamatovávat až v 70. letech, kdy stát ve výrobě potravin opět dosáhnul soběstačnosti.
Jednotky PTP byly tedy útvary armády, které ovšem nebyly určeny k boji, ale k práci, vojáci v nich sloužící nikdy nedostali do rukou žádnou zbraň, toho se komunistická vláda příliš obávala, ale hlavně - nikdo z nic nevěděl, jak dlouho "služba" či "cvičení" potrvá a kdy se bude smět vrátit domů.
Obvykle to bylo až tehdy, až už se nebylo kam vracet.
http://k213.files.wordpress.com/2010/11/nerikejte_jim_cerni_baroni.pdf
Reportáž zpracoval pro K 213
Mgr. Zbyněk Šimůnek,
spolupracovník a přispěvatel stránek K 213
______________________________________