Milí naši přátelé a sympatizanti

po dvou dramatických dnech se konečně dostávám k našim stránkám a k tomu, abych vám na ně napsal naše poslední dojmy a zážitky z blokády novopečené feministické ředitelky Pavlové před jejím Úřadem v Brně. Věřte, že těch dojmů a zážitků je tolik a tak překotných, že si je jen stěží v hlavě řadím a uspořádávám pro nějaký chronologický přehled.

Vrátím se k neděli odpoledne, kdy jsem na Moravu vyrazil - a cestou přes Svitavy si vzpomněl na svitavský soud a na to, jak jsem tam byl s jedním otcem z Jevíčka, pro kterého se mi následně podařilo vybojovat loni na podzim dceru u jičínského soudu. Napadlo mě, že se podívám, jak se mu daří a také jak se daří jeho dceři a jak zvládla přechod do jiného prostředí, jehož se naše soudy tolik obávají, případně se na něj vymlouvají - a tak jsem se rozjel do Jevíčka. Viděli mě tam opravdu všichni moc rádi, s neskrývanou radostí - a stejnou radost jsem měl i já, když jsem viděl žákovskou knížku malé Terezky, která se skvěla samými jedničkami - a ty prý budou i na brzkém vysvědčení, prvním v otcově péči. Takže "argument" o změně prostředí, pro který prý nejde nařídit změnu výchovy, se ukázal jako ryzí nesmysl účelově vytvořený alibistickými soudy.

Táta Terezky, když slyšel, co se na pondělí chystá, nezaváhal ani chvilku a prohlásil : "Vy jste pomohli mně, teď pomůžu já vám." A v pondělí ráno stál před brněnským Úřadem jako první. Pro ty, co se jim dostal do rukou Brněnský deník (dříve Rovnost) - právě on má krásnou fotku na titulní straně.

Úřad jsme zablokovali v sedm ráno a do půlhodiny tam byli novináři - asi ze všech médií, která mají v Brně svou pobočku, případně redakci, mohlo jich být kolem dvaceti. A čekali, co se bude dít. My jsme čekali na totéž - tedy kdy půjde Pavlová do práce.

Ráno jsme se nedočkali, ubíhalo dopoledne, a pořád nic. Před polednem k Úřadu kráčela ženská, o které jsem si uvědomil, že ji znám, jenom jsem nevěděl, odkud. Teprve, když zašla do Úřadu, mi to došlo - známá feministka Marksová - Tominová, jinak též ředitelka jednoho z odborů MPSV a nejspíš i přímá nadřízená Pavlové. Ten pohled, který na mě při vstupu vrhla, by se dal označit jako vražedný a pokud by oči mohly zabíjet, byl bych už dobrý den pět sáhů pod zemí.

Dobře si ji pamatuji nejen z několika televizních pořadů, ale především ze štrasburského soudu, kde ji Luboš Patera honil s mikrofonem v ruce kolem stolu, když se projednával případ Pedovič v. Česká republika.

Pak mě napadlo, že bychom mohli výjimečně udělat menší nadplán, a sice když nepřišla Pavlová, že jsme mohli zablokovat Tominovou - jenže už byla vevnitř. A asi tam v Úřadu přemýšlela, co dál.

Blokádu jsme ukončili ve čtyři odpoledne a už cestou na vlak mi bylo jasné, že větší úspěch po prvním dnu snad ani nemohla mít.

Již v průběhu dne mi několik redakcí volalo, zda mě těší, že se Pavlová bojí přijít do práce a co na to říkám a v naprosté většině nabyli dojmu, že Pavlová je zbabělec nemající obdoby, který se zapírá před médii a schovává na neznámém místě.

V průběhu večera mě pak mnozí z vás informovali, co které stanice o nás vysílají - a musím říci, že jsem byl překvapen - a to mile - podruhé. O naší blokádě  informovaly všechny tři televize, nejvíce a nejlépe Prima, obsáhle i ČT1, a to zvláště v jihomoravském zpravodajství (které bohužel Pražáci neviděli) - a kupodivu, a to je zvláště co říci - i jindy feministická hlásná trouba, TV Nova.

Na druhý den pak o naší blokádě objektivně referovaly všechny brněnské deníky, mnohdy ve výrazné úpravě na první straně.

V průběhu dne s k nám připojilo i několik otců z Brna, kteří se různě střídali, ale díky nimž jsme například dostali horký čaj anebo díky nimž nyní sedím u internetu a mohu komunikovat se světem.

V úterý ráno jsme před Úřadem stáli znovu - a zase se dlouho nic nedělo. Jen novináři marně čekali - a my s nimi. Ovšem tentokráte jsme se přeci měli dočkat.

Právě v době, kdy naše pozornost polevila nejvíce a kdy jsme Pavlovou už příliš nečekali, tedy těsně před desátou - tak přišla. Všimnul jsem si jí hlavně díky některým novinářům, kteří naráz zaměřili svou pozornost jiným směrem než na nás. Přišla, doprovázena jedním zdatným mužem, který si ale držel určitý odstup, asi aby s ní nebyl spojován, přesto ale nepochybuji, že by jí nedoprovázel. A chtěla vejít do Úřadu.

Měla smůlu. I když nás v tomto okamžiku nebylo zrovna (bohužel) mnoho, přesto jsme stačili na to, abychom vchod neprodyšně uzavřeli. Pavlová se mě zeptala, jestli mě může slušně požádat, abychom ji nechali projít.  Odvětil jsem jí, že slušně požádat sice může, žádosti se však předem nevyhovuje. Chvilku postávala, pak to vypadalo, že se do nás dokonce pokusí opřít - ale zavčas toho nechala zvážíc své reálné možnosti - a poodešla stranou. Houf novinářů za ní. Někam volala a snažila se jich zbavit, prý snad aspoň na rozhovor může mít soukromí, pak se opřela o zídku a prohlásila : "Vidíte, že se do úřadu nedostanu, oni se dopouští protiprávního jednání" a tím její odpor asi skončil. Za chvíli již odcházela přes silnici a jeden z novinářů poznamenal, že jde na nádraží na autobus do Prahy.

Čekali jsme, zda a kdy se vrátí s policií, aby si vstup vynutila, leč nestalo se nic. Vlastně - přece.

Teprve když všichni novináři odešli a nikdo už nečekal, že by se ještě něco dělo, zastavilo opodál policejní auto. Vystoupil policista - a nebylo pochyb, že směřuje k nám. Řekl jsem mu, že jedinou osobou, kterou může z čehokoliv vinit a kdo nese za celé dění veškerou zodpovědnost, jsem já coby předseda K 213. Starší strážmistr přišel až k nám a velice slušně a s úsměvem nám začal povídat, že jenom přišli zjistit, co se tu vlastně děje, kolik nás tu je a kdo jsme a že bychom měli magistrátu tuto akci nahlásit a zeptat se, zda k tomu potřebujeme povolení, pak si vzal naše občanky a zapsal si naše údaje, prý musí zjistit, jestli nás někdo nehledá - na což jsem mu odpověděl, že pokud nás někdo hledá, tak nás na tomto místě zítra bezpečně rovněž najde. Neopomněl potknout, že on má rovněž děti, že nás chápe a že se rozhodně nemusíme bát, že by nás zpráskali pendreky, které se jim houpaly u boku.

Policie si pak chvilku v autě lustrovala naše údaje, načež jsme viděli, že pomalinku odjíždí.

Mezitím ovšem přijela i městská policie - taky jsme čekali, co bude - a nebylo nic, protože ten strážník vůbec nešel za námi, nýbrž něco vyřídit do vrátnice budovy, jejíž vchod jsme střežili. Ale když šel ven, vyslovil památnou větu, která nás naprosto zaskočila a myslím, že by skoro stála za vytesání do kamene. Když procházel kolem nás, prohodil :"Chlapi, držte ty dveře pevně!"

Slibujeme, že budeme i v dalších dnech.

Z brněnské blokády Vás všechny zdraví

Ing. Jiří Fiala

Zpráva pro ty, co nás chtějí přijít podpořit :

Úřad v Brně najdete velmi snadno, kousek od hlavního vlakového nádraží. Půjdete směrem k hotelu Grand , až uvidíte velké široké schody nahoru, po těch vystoupáte a hned doleva je Úřad a naše blokáda.