ZASÍLÁNÍ NOVINEK ZADEJE E-MAIL
www.zbabelci.org
Košík, 27.11.10
Kupte si Reflex !!
Košík, 26.11.10
Odpověď Slámové
Košík, 24.11.10
Kratochvíl se rozepsal
Praha, 24.11.10
Takový upřímný mail ...
Jesenný, 21.11.10
UČITELKA
Košík, 20.11.10
Renesance zdravé rodiny
Košík, 18.11.10
Vyjádření starosty Kolína
Kolín, Praha, 18.11.10
K ilustraci kolínského bahna
Kolín, Košík, 17.11.10
Bezedné bahno v Kolíně
Kolín, Košík, 16.11.10
Zveme vás na Helenku !!
Košík, 16.11.10
Soudy prosinec
Košík, 10.11.10
Soudy listopad
Košík, 25.10.10

Praha, 16.06.10

http://k213.files.wordpress.com/2010/07/wa.gif

Knihovna K 213
Košík, 15.06.10

Stránku spravuje DevLabs.biz


Radiožurnál, Události s Jirsou, on-line diskuse, ministerstvo chce jednat ?

v Košíku, 29.01.08

Od posledního večera se toho událo docela dost.



V pondělí v podvečer (28. ledna) Český rozhlas Radiožurnál konečně odvysílal rozhovor natočený se mnou v Brně minulý čtvrtek. Ohlasy byly fantastické, pro Vaši informaci - nezaznamenal jsem ani jediný negativní, dokonce ještě dneska, při on-line diskusích, se mnozí vyjadřovali v tom směru, že žasli, že smekají, a tak podobně - inu, překvapení těch, kteří věřili oficiální propagandě o násilnících, rváčích a neplatičích výživného.

V deset večer přijel na Černý Most přenosový vůz (na telefonát to naštěstí nespadlo), aby uskutečnil se mnou přímý vstup do Událostí, komentářů. Od pracovníků televize jsem se bez potíží dozvěděl to, co jsem stejně tušil - že jediným důvodem, proč mě nakonec nepozvali do studia, bylo to, že se představitelé MPSV báli sedět se mnou za jedním stolem a koukat mi do očí. Inu vstupy z ulice, navozující dojem pouličních rváčů, jim zjevně vyhovují více, zatímco nažehlené límečky pro pohodlí televizního studia si zatím nechávají jen pro vyvolené, resp, pro státní orgány. Aby každý na první pohled cítil ten rozdíl.

Zatímco rozhovor na Radiožurnálu neměl konfrontační charakter a redaktor Veselovský se mě nesnažil deklasovat či urážet, o televizním zpravodajství se to už říci nedalo, naopak, bylo jasné, že staré temné síly rychle procitly ze svého mocenského  spánku, vycítily akutní nebezpečí a rychle začaly bít na poplach - shoďte ho, jak můžete. !!

A tak redaktor oficiální veřejno-právní televizní stanice na mne během minuty vychrlil takovou snůšku pomluv, že jsem se až nestačil divit. Že jsem vyhrál před mezinárodním soudem, to ho kupodivu vůbec nezajímalo stejně jako skutečnost, že český stát prokazatelně a po dlouhá léta hrubým způsobem narušoval můj soukromý a zejména rodinný život. Za to prý si vyměňujeme pozdravná poselství s údajně ultrapravicovou  Národní stranou , roztrhal jsem talár a pokousal soudkyni. Nestačil jsem se divit, jaké bulvární bláboly převzal redaktor údajně korektního a vyváženého zpravodajství.

Já jsem nestudoval program Národní strany, když jsem se však setkal s jejími představiteli, ujišťovali mě zejména, že Národní strana hájí konzervativní ideály (tedy i klasickou zdravou rodinu), což my hájíme taky. Důraz na národní zájmy mi připadá přijatelný zvláště za situace, kdy tyto zájmy prakticky nikdo nehájí a konečně : Nebudeme si zapírat, že Petra Edelmannová je přeci krásná mladá ženská, a tak proč by nás nemělo těšit, že nám vyjadřuje svůj obdiv a uznání. To přeci každého pořádného  chlapa nutně zahřeje u srdce. Čímž současně odpovídám i na výtky, jak prý nenávidíme všechny ženský un bloc. Krom toho, vzhledem k počtu otců, kteří mi již prošli rukama, se našel i jeden, který s ní pracoval v České národní bance a který mi potvrdil, že to je naprosto normální, slušná a pečlivá holka (dnes mladá paní).

Nenávist, jakou vůči této straně vyvolaly a stále vyvolávají oficiální sdělovací prostředky, nutně chápu jako výraz strachu především vládnoucí ODS z nevítané konkurence a především pak z toho, že by si jednou pravicový volič mohl povšimnout dávno známého veřejného tajemství, totiž že ODS žádnou pravicovou stranou není a nikdy nebyla, že v nejlepším případě ji lze považovat za pravé křídlo sociální demokracie, že pravicová strana tady na scéně nutně chybí a že by tudíž Národní strana, která se pak pravicovému voliči nabízí jako logická alternativa, mohla brzy počítat svoje volební výsledky v násobcích těch dosavadních.

Že jsem roztrhal na soudkyni talár, je lež jako věž, kterou vypustil do éteru bulvár AHA, když si státní zastupitelství a soud na Praze 9 nutně potřebovaly v dubnu 2006  vyrobit důvod k vydání zatykače na mou osobu. Přesto že jsem podal na tento plátek trestní oznámení pro pomluvu, tato nebyla nikdy (tedy do dnešních dnů) vyšetřena, přičemž ten hlupák redaktor má ještě tu drzost mi tvrdit, že to ví od redaktorů, kteří prý byli na soudě, když dobře vím, že tam žádní nebyli, takže mu také nic říct nemohli. Pro mě je to naprosto šokující styl novinářské práce, který by ve skutečně seriozním médiu znamenal jediné - okamžitý vyhazov. Současně považujme tuto zmínku za důkaz o tom, jak tuhý a dlouhý život má pomluva, byť by na ní nebylo slova pravdy.

Totéž pak platí pro bezprostředně následující rozhovor s předsedou soudcovské unie Mgr. Jirsou, který už jsem ani neslyšel (až později, ze záznamu), natož abych měl příležitost na něj odpovědět či se k němu vyjádřit. Redakce by měla vysvětlit už to, proč Jirsovi vůbec volá, když  ztělesňuje - řečí trestního práva - skupinu obyvatel (zde soudců), která utrpěla ve Štrasburku zdrcující porážku a která tudíž na mě nutně má pořádný vztek. Jaký, to právě soudce Jirsa předvedl. Vystupoval v roli jakéhosi zkušeného matadora, který už s námi - buřiči - má letité zkušenosti (ač jsme spolu jednali snad 2x, přičemž o jeho objektivitě výmluvně svědčí, že když jsem si u něj coby místopředsedy soudu pro Prahu 1 stěžoval na soudkyni Wagnerovou pro podjatost a způsoby, jaké jsem předtím neviděl, tak moje stížnost samozřejmě byla "zjevně neopodstatněná", přičemž hned vzápětí tutéž soudkyni nejen že vyloučil nadřízený městský soud pro podjatost, ale ještě i zrušil všechny její výroky jako neplatné od samého počátku). Takže tolik zkušenost se "spravedlností" soudce Jirsy.

Pan Jirsa tvrdil, že prý se s námi nedá komunikovat, což těžko říci, na čem zakládal toto svoje mínění, neboť se nikdy o žádnou komunikaci s námi nepokusil. Zato bych se mohl odvolat na svědectví prvního náměstka MSP JUDr. Vladimíra Krále, který by jistě mohl potvrdit, že kdykoliv se s námi pokusil o dobře míněnou komunikaci, vždy jí dosáhnul, a to bez jakýchkoliv problémů. Takže komunikovat s námi lze, a to velmi snadno, pane Jirsa, musí se ovšem chtít.

Zde se dále pan supersoudce nechal sylšet, že prý sice o roztrženém taláru nic neslyšel, zato o ukousnuté ruce prý ano. Dnes nám tento výrok vystačil pro pobavení na celé dopoledne. Já nevím, nakolik je pan Jirsa schopen logického myšlení, ale snad by přeci jen mohl vědět, že ukousnout někomu ruku prostě není v lidských možnostech. To by byl problém i pro vlka a bez potíží by to zvládnul snad jedině krokodýl se svou obrovskou tlamou a superostrými zuby. Touto tlamou však přeci jen, pane Jirsa, nedisponuji.

Pravda je samozřejmě mnohem střízlivější, a to taková, že když se mě snažila justiční stráž vyvléct z jednací síně a táhla mě rukou pod krkem, takže jsem se začal dusit (zatímco další dva mi kroutili ruce), kousnul jsem dotyčného justičního strážce do paže, čímž jsem se okamžitě vyprostil - a to bylo vlastně vše. Až na to, že dotyčný justiční strážce - na radu předsedy soudu, komunistického zločince Rudého  - simuloval dalších šest neděl doma, aby mě mohli odsoudit za "těžké ublížení na zdraví". Jenže z toho nakonec sešlo, protože mezitím mi prezident republiky udělil milost, a tak už se jaksi nehodilo do krámu nafukovat neexistující poranění.

Takže tolik k Jirsovi. Aby si všichni mohli snadno dohledat, co to je za lháře a jak to bylo ve skutečnosti.

Pokud mi mnozí z vás vyčítají, že jsem při rozhovoru klopil oči, tak vězte, že to nebyl ani projev studu, ani rozpaků či přemýšlení, ale pouze a výhradně reflektor, který mi prudce svítil do očí, což se nedalo snést.

V Den 2 pražské blokády

Jeho přítomnosti pak využil mluvčí ministerstva pan Sezemský, kterého pan Šinágl rovněž usilovně sháněl, aby si s ním promluvil mezi čtyřma očima bez nahrávání.

Obsah jejich rozhovoru nám tudíž není do podrobnosti znám, přesto jsme pochopili, že ministerstvo přišlo s nápadem, že s námi přeci jen jednat bude a že dokonce vytvoří kulatý stůl za účasti všech sdružení, a tedy i našeho, ale že trvá na omluvě z naší strany.

ABYCHOM UKÁZALI DOBROU VŮLI, přerušili jsme na odpoledne blokádu, aby byl vytvořen prostor pro jednání a k zatím neoficiálnímu návrhu ministerstva práce sdělujeme, že pokud bychom byli ochotni jednat o omluvě, tak jedině o omluvě vzájemné

Uspořádání kulatého stolu rozhodně vítáme a rádi bychom, aby se z něj uskutečňovaly přímé přenosy co nejčastěji, aby veřejnost dobře mohla vidět, kdo je kdo a čí zájmy kdo a jak hájí.

V poledne nám paní, co to slíbila, přinesla tašku jídla a termosku s kávou, oslovavala nás "mí zlatí kluci" a všestranně se radovala, jak jsme to rozjeli a že do toho konečně někdo praštil.

Téhož dne mne čekaly ještě dva on-line rozhovory, a sice pro České noviny (za nimiž stojí ČTK) a Novinky.cz. Myslím, že oba rozhovory se mimořádně vydařily a vy, co se budete o ně zajímat, je jistě snadno najdete v archivu příslušných serverů. Domnívám se, že v nich zaznělo skoro všechno podstatné, takže pokud by se někdo zajímal o naše názory a stanoviska k lecčemus, tak tam je skoro jistě najde.

Všichni cítíme, jak teď (konečně) žijeme naplno, že hýbeme s touto zemí a její budoucností a věříme, že to všichni vydržíme až ke zdárnému konci.

Držte nám všichni palce.