Znalci současné české justice jistě potvrdí, že okamžiky, kdy by se moje názory shodovaly s názory předsedy soudcovské unie Mgr. Jirsy, jsou tak vzácné, že by je šlo přirovnat k setkání s ledním medvědem v saharské poušti. Přesto právě nyní jeden takový nastal.

A to když kárný senát   

Pro ty, kteří měli ještě jakés takés iluze o stavu, úrovni a nestrannosti české justice, tohle musel nutně být poslední úder.

Protože soudce má být ve zdravé společnosti symptomem mravnosti, čestnosti, spolehlivosti a věrohodnosti. A mnohé senáty z toho dodnes vycházejí. Jistě si nemusíme dělat iluze, jak by asi dopadl soud, kde by svědectví soudce stálo proti svědectví mému či jen svědectví kteréhokoliv prostého občana. Prostě by se soudci věřilo a taky se jim běžně věří.

Co ovšem se soudcem, který zfalšoval zápis z jednání, tedy základní – a úřední – listinu, která se ze soudního jednání pořizuje ?

Nejvyšší soud ho propustil s tím, že prý má psychické problémy. Jenže – já nechci, aby mě soudil soudce, co má psychické problémy. A pochybuji, že by si to přál někdo jiný. Ostatně, podle občanského soudního řádu máme nárok na nestranné, erudované soudce, kteří jsou mistři ve svém oboru a dokonale problematiku – a to nejen právní – zvládají.

 Při tomto verdiktu nejvyššího soudu se brzy můžeme dočkat, že se ani nedozvíme, že nás někdo žaluje či dokonce že byla podána obžaloba v trestní věci – prostě bez naší účasti si soudce vypracuje všechny příslušné dokumenty, především pak zápis z jednání, a nám přijde už jen hotový rozsudek – na který budeme zírat jak žížaly z jara.

Ono všechno začíná nenápadně – a končí masivní morální destrukcí. Nikoho dodnes nezajímalo, že soudkyně Kloudová z OS P-

Morální eroze proto postupuje. Teď už je normální nejen lhát z pozice soudkyně, ale taky zfalšovat protokol z jednání. A zítra to třeba bude neveřejná poprava obžalovaného soudcem, který holt měl psychické problémy a justiční stráž mu nedokázala včas vysvětlit, že trest smrti byl zrušen a za krádež  

Ostatně, už klasik Hašek popisuje tuto situaci docela věrohodně a obávám se, že jeho naturalistický popis soudního výstupu, kde soudce nechává obžalovaného za vcelku běžný delikt  

Ulhanými soudkyněmi to začíná, magorem soudcem, co falšuje jednání, to pokračuje, v exekutořích, kteří kradou – dosud zcela beztrestně – jako straky, se to rozvíjí – a končí to – ne u poprav obžalovaných, ale u masové vzpoury normálních lidí proti téhle bandě mravně narušených polo či úplných idiotů , kteří si naivně myslí, že nás – vydávajíce se za státní moc – budou beztrestně a hlavně donekonečna terorizovat.

Rozhodně bych doporučoval, aby za tohoto stavu justice účastníci řízení při vstupu do jednací síně vyžadovali po předsedajícím soudci potvrzení, že nemá psychické problémy, že je i jinak zdráv a že není ani morálně, ani mravně narušen.

A jsem zvědav, kolik soudců by takovéto objektivně vystavené potvrzení mohlo předložit.