ZASÍLÁNÍ NOVINEK ZADEJE E-MAIL
www.zbabelci.org
Košík, 27.11.10
Kupte si Reflex !!
Košík, 26.11.10
Odpověď Slámové
Košík, 24.11.10
Kratochvíl se rozepsal
Praha, 24.11.10
Takový upřímný mail ...
Jesenný, 21.11.10
UČITELKA
Košík, 20.11.10
Renesance zdravé rodiny
Košík, 18.11.10
Vyjádření starosty Kolína
Kolín, Praha, 18.11.10
K ilustraci kolínského bahna
Kolín, Košík, 17.11.10
Bezedné bahno v Kolíně
Kolín, Košík, 16.11.10
Zveme vás na Helenku !!
Košík, 16.11.10
Soudy prosinec
Košík, 10.11.10
Soudy listopad
Košík, 25.10.10

Praha, 16.06.10

http://k213.files.wordpress.com/2010/07/wa.gif

Knihovna K 213
Košík, 15.06.10

Stránku spravuje DevLabs.biz


Městský soud ignoroval mezinárodní rozsudek a doporučil otci navázat kontakt se synem, který mu předtím sám zakázal.

v Hradci Králové, 10.03.08

Soud svým vystupováním sám znevažoval soudní jednání a budil u početné veřejnosti úsměv.



Početná veřejnost spolu s desítkami novinářů tvořily kulisu projednání případu dětí Fialových odvolacím městským soudem.

 

K soudnímu jednání se dostavili zástupci všech důležitých médií a četní představitelé různých občanských sdružení. Bylo jich tolik, že je středně velká jednací místnost Městského soudu v Praze nemohla všechny pojmout.

 

Senát se sešel za předsednictví JUDr. Heleny LiškovéJUDr. Hana ČvančarováJUDr. Blanka Chvostová

 

Jednání zahájila předsedkyně senátu tím, že se dnes bude projednávat odvolání pana Fialy proti prvostupňovému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, na což přítomný p. Fiala reagoval tím, že to je právě ten omyl, ve kterém soud zatvrzele setrvává a že jeho posláním a povinností je zrevidovat případ dětí Fialových v návaznosti na rozsudek Evropského soud pro lidská práva vydaný ve Štrasburku dne 18. července 2006.

 

Soudkyně se však této revizi usilovně bránily a prý nevidí důvod, proč by měly tento případ revidovat, ač se údajně se štrasburským rozsudkem seznámily. Jejich argumenty nejen že vyznívaly ploše, ale pro člověka s právním cítěním i dosti hrůzostrašně – prý už jsou děti skoro dospělé (starší syn, již plnoletý, se jednání účastnil osobně), a tak nemá smysl případ revidovat.

 

Tím ovšem soudkyně nečekaně otevřeně „přiznaly barvu“, na kterou asi žádný renomovaný soudce nebude pyšný – soudům totiž zjevně nejde o zjednání spravedlnosti při výchově dětí (jak by se jistě mnozí – asi naivně – domnívali), 

Děsivé byly i další názory soudu, potvrzující pouze jeho naprostou nepřipravenost a nekvalifikovanost pro vyřizování opatrovnické agendy (za situace, kdy měl revidovat opatrovnickou kauzu napadenou mezinárodním rozsudkem, je to jistě šokující zjištění). Sem lze například zařadit tvrzení, že soud musí přihlížet k názorům dětí, které už jsou dostatečně veliké, ač je všem jasné, že děti vyrůstaly a vyrůstají výhradně u matky, v prostředí, které bylo renomovanými psychology označeno za závadové, a to nejen slepě nepřátelské vůči otci dětí, ale také ohrožující zdravý vývoj obou dětí.

Soud se dále dopouštěl i zjevných mystifikací a polopravd, když například tvrdil, že prý obrovské průtahy při vyřizování této kauzy si prý zavinil částečně otec sám, a to využíváním všech opravných prostředků, což prý (soudkyně) vyčetly ze štrasburského rozsudku.

Tak především : Ve štrasburském rozsudku p. Fialy nic takového není, zato tam ovšem je zmínka o ztrátě spisu soudkyní Tondrovou na OS P-9, kterýžto jev zapříčinil skoro dvouleté zpoždění ve vyřizování případu, které „v žádném případě nelze přičítat k tíži otce, ale výhradně vnitrostátních orgánů“.  

Stanovisko, že případ se nebude revidovat, protože prý k tomu soud nic nezavazuje a děti jsou skoro dospělé, je tak děsivým alibismem a současně i vizitkou právního vědomí průměrného senátu městského soudu, že to až budí hrůzu, kdo nás to tady soudí a jaké má první vědomí a cítění.

Takovýto postoj snese přirovnání k situaci, kdy by třeba justice zkonstatovala, že všichni političtí vězni z 50. let či z období nacistické okupace jsou mrtví, a že tudíž nemá smysl případy revidovat.

Vážení justiční hlupáci, to má samozřejmě smysl vždy, třeba i po stu let !!! Protože i po stu let má smysl říci, kdo byl v právu a kdo ho hrubě zneužíval, má smysl očistit oběti a pojmenovat viníky – od toho tu přeci justice vždycky byla a je (očistit Husovu památku katolické církvi stálo za to i po pěti stech letech !!!) . A jestliže tyto důchodkyně v talárech s královskými platy doslova za nic (což dnes početná veřejnost viděla v přímém přenosu) tuto základní funkci nejsou s to zvládnout, je jistě na místě otázka, zda by se neměly doma raději věnovat zahušťování polívky, případně okopávání salátu. A ušetřit nemalé peníze daňovým poplatníkům.

Totéž pak platí pro konstatování, že nevidí důvod, proč by měly tento rozsudek revidovat – no prostě proto, že se k tomu republika zavázala přístupovými dohodami k jurisdikci štrasburského soudu (kteroužto dohodu se soudkyně vytrvale pletla s Úmluvou o právech dítěte, stejně jako štrasburský Evropský soud pro lidská práva si vytrvale pletla s Evropským soudním dvorem, který – jak známo – sídlí v Haagu).

A mimochodem, i kdyby této mezinárodní úmluvy nebylo – zrovna v případě dětí Fialových je dotaz „proč by se mělo něco revidovat“ skutečně smutným obrazem toho, kdo se takto ptá – za situace, kdy v případu není prakticky jediný platný rozsudek, který by nevydala pro podjatost nevyloučená soudkyně.

Argumentace p. Fialy byla jasná, srozumitelná, bravurní. Stál si na svém a trval na revizi případu od června r. 2001, odkdy je přesvědčen, že justice měla nařídit změnu výchovy a odkdy měl oba syny vychovávat on. Opíral se o mezinárodní rozsudek a logicky z něj vyvozoval konkrétní závěry, které soud nebyl schopen ani pochopit, natož popřít.

Stejně bravurně odpověděl p. Fiala i svému nevýraznému synovi Tomášovi, který se na výzvu soudu vzmohl na jediné prohlášení, že prý má otec platit výživné a že je zvědav, z čeho by je (syny) živil, když sám nic nemá. Pan Fiala se odvolal na četné sponzorské dary, které mu byly závazně přislíbeny pro případ, že by mu byli oba synové svěřeni do výchovy a o které oba synové nenávratně přicházejí, přičemž on ani nemá souhlas k tomu, aby náhradu za tyto dary vymohl na státu.

Tomáš působil dojmem beztvaré postavičky opakující naučené matčiny argumenty, který se ve svých 18 letech nevzmohl na jedinou samostatnou větu či myšlenku a který má do velikosti a argumentační pohotovosti svého otce tak daleko, jak daleko je od suterénu mrakodrapu k jeho nejvyšší špici.

Pan Fiala byl ze vzezření a celkového vystoupení svého syna, kterého 4 roky neviděl, zjevně zklamán. Ač věděl, že z výchovy matkou nemůže vzejít nic dobrého, přece jen ho argumentační schopnosti jeho kdysi tak nadaného syna dosti rozčarovaly.

O paní Fialové, bývalé manželce p. Fialy, je lépe se nezmiňovat – během jednání, ale i o přestávce na chodbách, 

K úsměvným epizodkám patřilo i konstatování soudu po vynesení rozsudku, že prý má otec navázat se svým mladším synem kontakt – když mu předtím soud sám styk se syny zakázal a nijak nereagoval na jeho návrh, aby tyto nesmyslné a ničím nezdůvodněné zákazy neprodleně zrušil. Pan Fiala se právem soudu ptal, jestli to má být vtip.

Na závěr lze konstatovat následující : Celý sál pochopil, že :

-         P. Fiala – na rozdíl od pražského městského soudu – zná mezinárodní právo. A to tak dobře, že je to justičním orgánům značně nepříjemné.

-         pan Fiala má pravdu, kterou spolehlivě kdekoliv obhájí, 

 

-         právní vědomí, ale i cítění p. Fialy, zejména pak v mezinárodních aspektech, 

-         Přesto přese všechno určuje u nás podobu aplikovaného práva městský soud, a ne pan Fiala.

Jaké důsledky má a zejména bude mít tento stav do budoucna pro právní reputaci země a její postavení v Evropské unii, nechť už si každý zodpoví sám.

Po dnešním jednání naprostá většina zúčastněných odcházela s pocitem : Na straně p. Fialy je pravda a právo, na straně městského soudu je nulová erudice k opatrovnickým kauzám a obyčejná silová převaha.

Na jak dlouho ?