Je pochopitelné, že mi ve Vašem vysílání nemohlo uniknout ani dnešní Dobré jitro vysílané s režisérkou Olgou Sommerovou a na jeho obsah chci právě reagovat. Nejsem sice takový nadšenec, abych kvůli paní Sommerové vstával v neděli v pět ráno, ale přece jen poslední půlhodinu jsem už zaznamenal – a i ta jistě stála za to a raději ani nebudu domýšlet, co Vám tahle ukřivděná feministka, jejíž pořady televize vysílá jako o překot, vlastně stihla napovídat od páté ranní.

 

Úvodem předestřu, že dialog s muži, po kterém tato paní opakovaně volá, si zjevně představuje tak, že ona bude povídat svoje značně zkreslené názory a podsouvat mužům pocity viny za nikdy neuskutečněná příkoří, a muži tomu budou naslouchat, pokyvovat a stydět se – a hlavně : Následně sypat různým feministickým uskupením štědré dary a dotace, zvát si je do parlamentu k diskusím o neexistujících, případně uměle vytvořených problémech (jako např. diskriminaci žen), pouštět je masově do sdělovacích prostředků, aby mohly už tak zcela zfeminizovanou společnost hloupnout ještě víc, a tak dále, a tak podobně.

 

Když jsem paní režisérce nechal již před 2 roky v jedné z redakcí, která jí otiskla obsáhlý článek, dopis s otázkou, kdy se začne také vyjadřovat k diskriminaci mužů, zůstal do dneška bez odpovědi. Paní režisérce tento problém zjevně nevadí a zatímco to, že ji nebo některou z jejích přítelkyň přeskočil v kariéře před 30 či 40 lety nějaký muž,  bude donekonečna vydávat za bezbřehé příkoří, ke skutečnostem, kdy jsou muži u rozvodových soudů programově připravováni nejen o veškerý majetek, ale zejména o svoje děti, kdy jsou za sebemenší pokus o výchovu vlastních dětí, po které paní režisérka tolik volá, zavíráni do vězení a pronásledováni způsobem srovnatelným pouze s perzekucemi Židů na počátku holocaustu, se paní režisérka programově nevyjadřuje a ani necítí potřebu se k nim jakkoliv vyjadřovat. Prostě jí to nevadí.

 

Paní režisérce nevadí, že jsou děti policií násilím unášeny od svých otců k promiskuitním matkám do „azylových“ domů nebo rovnou do nejrůznějších ústavů, a to za okolností, kdy spokojeně žily s tátou a  z policejního únosu mají často psychické trauma na celý život, paní režisérce nevadí, že projít se s vlastním dítětem po předvánočním trhu je v naší zemi trestným činem, za který hrozí osm let nepodmíněně, paní režisérka mlčí k mrzačení nejmladší generace, ze které nutně vyrostou narušené a zvrácené osobnosti právě díky feministkám jako je ona a jejich vlivu na společnost.

 

Mimochodem, ta nejtěžší perzekuce se týká právě těch mužů, po kterých paní režisérka – alespoň v rádiu – volá, tedy mužů citlivých a citově založených, s hlubokým zájmem o rodinu a především vlastní děti, kteří jsou schopni a ochotni matku dětí kdykoliv nahradit, a to jak láskou často mnohem hlubší nežli je ta mateřská, tak i výkonem veškerých domácích prací, které naprosto bravurně – často na rozdíl od skutečných matek -  zvládají.

 

Naopak otcové hrubí, nevzdělaní, pro které zájem o děti skončil jejich zplozením a výchova podle jejich představ počíná a končí stržením výživného z jejich platu, jsou pro naši justici ( a jistě i pro paní Sommerovou) „vzornými otci“, neboť bez reptání přijali roli bezprávných platičů, do které je zfeminizovaná společnost natlačila.

 

Nemyslím si, že by smyslem jakéhokoliv vysílání bylo urážet svoje posluchače, natož pak smyslem vysílání rádia, které stojí na nemalé intelektuální výši – přesto se k tomu pan redaktor opakovaně a dosti naivně propůjčil, a to například když konstatoval, že „normální“ muži nad třicítku žijící bez partnerských vztahů ani neexistují. Dovolil bych si proto evidentně nezkušeného pana redaktora poopravit v tom smyslu, že  naopak ti nejkvalitnější a morálně nejpevnější muži žijí výhradně bez partnerských vztahů, jsou jich desítky (alespoň těch, které osobně znám prostřednictvím našeho sdružení) a o protějšky opačného pohlaví nestojí nejen proto, že tyto protějšky jsou - po třicítce – mírně řečeno značně přebrané, ale zejména proto, že si nechtějí prožít znovu horory, které mají dosud v živé paměti a při nichž často přišli o veškerý majetek mnohdy naspořený několika  předchozími generacemi, o vlastní děti, vlastní byt či domov a ještě jsou rádi, když je feministická justice vůbec ponechá svobodně dýchat. Což většina – jak říká paní Sommerová „patriarchální“ -  společnosti považuje za „normální“.

 

Mimochodem tento stav má i přímou návaznost na drasticky se snižující porodnost, neboť ti muži, kteří už o děti přišli a vědí, nakolik feministická justice ochrání  zájmy jejich i jejich dětí – nechtějí o dalším plození ani slyšet. Děti totiž v pojetí této zfeminizované společnosti neznamenají pro otce nic jiného nežli další vyživovací povinnost a permanentní trestní stíhání podle § 213.

 

 

Nejen v našem sdružení se pro tento stav, s právním a demokratickým státem nemající nic společného, vžil vcelku výstižný pojem vaginální fašismus

 

 

Obšírně se v pořadu hovořilo o právě vydané knížce paní Sommerové „O čem sní muži“.

 

 

 

 

A s tím také souvisí moje dvě závěrečné otázky na Vás jakožto objektivní (alespoň jak ho zatím znám) veřejnoprávní medium :

 

 

 

Závěrem Vám všem přeji vše dobré, mnoho dobrých nápadů, úspěšnost ve Vaší práci a zejména : Aby Dvojka Českého rozhlasu zůstala i nadále tím, čím  byla dosud – tedy vyrovnaným, objektivním veřejnoprávním médiem s vysokým intelektuálním standardem, jehož vysílání je – doufejme – pohlazením pro tu vyspělejší část národa.

 

 

            S přátelským pozdravem

 

 Ing. Jiří Fiala

současný mluvčí K 213