Když se mi na displeji telefonu objevilo číslo s belgickou předvolbou, dost jsem se podivil. Už dlouho jsem s touto zemí nekomunikoval a ani jsem nevěděl, proč by mi měl odtamtud někdo volat.

Můj úžas ještě vzrostl, když jsem hovor zvedl. Ženský hlas, mluvící česky, byť se silným francouzským akcentem, mi sděloval, že jejich televize přijela do České republiky natočit pořad o současné České republice, která má zanedlouho předsedat Evropské unii a že by ji rádi tedy ostatním Evropanům představili.

Když jsem se zeptal, co čekají ode mě, tak mi paní na druhém konci sdělila, že je zajímá také boj mužů za rovnoprávnost a stav naší justice a že v souvislosti s tím všichni znají jen dvě jména : Patera a Fiala a že by tudíž se mnou - a pokud se to stihne, tak i s Lubošem Paterou - chtěli natočit asi 10-ti minutový rozhovor na toto téma a zeptat se na moje zkušenosti z boje za rovnoprávnost otců s naší justicí.

Bohužel jsme se nemohli shodnout na termínu, neboť televizní štáb má prý jedinou možnost zítra dopoledne, a to my všichni jedeme do Budějovic, na soud, právě si vyzkoušet tu rovnoprávnost v praxi.

Navrhnul jsem té paní, ať si přijedou natočit to jednání do Budějovic, že to je rozhodně to nejzajímavější, co za letoší rok mohou tady u nás na toto téma vidět, jenže prý už v poledne odlítají z pražského letiště, a tak by se to nedalo stihnout.

Škoda. Snad příště ... Dušovala se paní ... i já.

Ovšem věta : "Když jde o boj za rovnoprávnost, známe jen dvě jména... "  vyslovená ústy redaktorky belgické televize, mi stále ještě zní v uších ...