Nezákonnost vydaného usnesení je dovozena především z nedostatečné právní erudice věc posuzujícího státního zástupce, která se odrazila jak v nesprávném posouzení skutkové podstaty, tak i v celkové zmatečnosti vydaného usnesení, jakož i navrhovaných postupů. Jestliže v předmětném usnesení samotném se uvádí, že „…do zahájení trestního stíhání hradil (podezřelý) měsíčně částku 2,- Kč“, pak samo usnesení konstatuje, že dotyčný platil výživné řádně (tedy pravidelně) a včas, spornou zůstává pak pouze výše částky. Za takových okolností však nelze v žádném případě naplnit skutkovou podstatu trestného činu zanedbání povinné výživy, a už pak vůbec ne z nedbalosti, neboť nedbalost je zcela vyloučena právě pravidelnými platbami, ať už v jakékoliv výši. Věc se tudíž z roviny trestně-právní zcela automaticky a logicky posouvá do roviny občansko-právní, kde jediným předmětem sporu zůstává výše plateb, nikoliv jejich samotné provádění, a tudíž plnění vyživovací povinnosti, ať už okolnosti jejího vzniku a trvání jsou jakékoliv, přestává být sporným bodem. O tom jednoznačně svědčí i poslední judikatura Ústavního soudu.

Občansko-právní spor pak nikdy nemůže a nesmí být předmětem činnosti orgánů činných v trestním řízení, jak vyplývá z jejich definice.  

 Nelze opomenout ani skutečnost, že za naprosto identických okolností již bylo totéž trestní oznámení odloženo jako nedůvodné v roce  

 Případy extrémních rozporů v právních názorech – navíc téhož orgánu – je ze zákona povinen řešit pouze Nejvyšší soud ČR v Brně.  

 Za zcela zmatečné lze označit zejména pak vývody, kdy – podle předmětného usnesení – na jedné straně     

 Tato dvě vzájemně si odporující tvrzení svědčí nejen o celkové zmatečnosti usnesení, ale především o hluboce totalitním myšlení státního zástupce, který je   

 V zemích s tradiční demokracií, respektujících lidská práva, je povinností státních orgánů – zvláště pak těch trestních – postup přesně opačný, tedy nejprve shromáždit pádné, jednoznačné a nezvratitelné důkazy, a teprve potom obtěžovat občana. 

K ilustraci osoby státního zástupce, který předmětné usnesení vydal, tedy JUDr. Milana Bucha, 

  JUDr. Milan Buch byl referujícím státním zástupcem při soudním řízení před OS v Nymburce v květnu 2003, kde jsem byl obžalován z téhož trestného činu, tedy zanedbání povinné výživy. Nezákonný postup soudce JUDr. V. Krejčíka v tomto řízení se stal předmětem žaloby vůči ČR před OS P-2 pod č.j.      

 Závěrem  

 s d ě l u j i   

 vedoucímu okresního státního zastupitelství  

Pokud by pak měl vedoucí OSZ jakékoliv pochybnosti o nezákonnosti vydaného usnesení, je jeho povinností se obrátit se žádostí o posouzení a právní názor na Ústavní soud ČR.   

 Policii ČR v Nymburce

                                                u p o z o r ň u j i

 na nezákonnost vydaného usnesení č.j. 1Zt 42/2006 ze dne 10. února 2006 stejně jako na skutečnost, že není povinen se zjevně nezákonným usnesením řídit, byť by bylo formálně platným. Ba právě naopak, pokud by se jím 

 Jak státní zastupitelství, tak i policii v Nymburce pak upozorňuji na skutečnost, že se jejich případných dalších nezákonných aktivit nebudu jakkoliv účastnit, a to už proto, že dosud neodčinily zvěrstva dřívější.

 Pokud by se tyto státní orgány rozhodly – a to i přes důrazná varování o neudržitelnosti jejich právního postoje -          

Ing. Jiří Fiala  

V Košíku, dne 16. února 2006