v Košíku, 19.05.09
Pro ilustraci o poměrech v sociální oblasti u nás vybíráme ze závěrečné řeči pana Ing. Štefka, kterou pronesl dnes u Obvodního soudu pro Prahu 8 (viz. článek http://www.k213.cz/start.php?act=read&art=1495 ). K tomu dodáváme, že podle našich zkušenností a pozorování je takových žen v azylových domech v posledních letech většina či (v některých azylácích) naprostá většina. Přitom všechny tyto zařízení žíjí v podstatě z dotací státu.
Tak se ptáme, proč mají občané platit ze svých daní choutky rozvoduchtivých žen poblouzněných extrémní feministickou propagandou?! Proč mají slušní a často nic netušící lidé platit rozbíjení rodin a trápení dětí?! Argument „ona musí být v azyláku, protože se chce rozvést“, který často slýcháváme (např. na socialce) přirozeně nikterak neobstojí, protože se ve skutečnosti jedná o velice neblahý, společensky patologický jev:
Matka v létě 2002 opustila bez příčiny společnou domácnost s otcem nezl. a po několika změnách bydliště pobývá od dubna 2003 dodnes (květen 2009) v azylových domech. Bezdůvodnost odchodu matky do azylového konstatoval jak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7.5.2004 sp.zn. 41 P 31/2003 ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.6.2005 sp.zn. 39 Co 302/2004, tak soudní znalci:
Znalkyně PhDr. Fabíková ve své výpovědi ze dne 3.10. 2003 uvedla, že:
„Ze studia spisového materiálu i z vyšetření jsem nezjistila žádné tak závažné důvody pro odchod matky do azylového domu.“
„... pobyt dětí v azylovém domě je nevýhodný, neboť děti jsou ve stísněných poměrech, jsou zde lidé v různých životních a existenčních problémech.“
Znalkyně MUDr. Růžičková zase uvedla, že „matka se rozhodla pro odchod do azylového domu sama“
Matka sama vypověděla, že pobývá v azylovém domě zadarmo, resp. za to, že občas převezme obnošené oblečení či bude v případě incidentu v zařízení volat polici apod.
Nicméně jak ze samotných internetových stránek azylového domu, tak ze zkušennosti lze odhadovat, že provozovatelé azylového domu dostávají na darech a dotacích (a převážně dotacích) minimálně od 15.000,- Kč měsíčně a výše - rozpočítáno na každého jednoho klienta. )Ve skutečnosti tyto dotace činí často před 25.000,- Kč za měsíc na jednu klientku – pozn. Redakce).
Lze tedy také odhadovat, že právě v tomto případě mohli provozovatelé již podsttě na matku ikasovat až částku cca 2.000.000,- Kč.
V azylovém domě žijí lidé s nejrůznějšími problémy, počítá se tam v případě nepřítomnosti personálu s voláním policie, nezřídka matky s dětmi náhle mizí neznámo kam – viz. příloha číslo 2 atd.
Takže namítám, že matka v tomto případě navrhuje jako svědky lidi, kteří buď mají z jejího pobytu v azylovém domě finanční prospěch (personál) či jsou s matkou v obdobném postavení kolegiality, matka může na ně volat policii (jak sam vypověděla), vedou velmi pochybný život , jsou pod nejrůznějšími tlaky atd. (tedy chovanky v zařízení) .“
