ZASÍLÁNÍ NOVINEK ZADEJE E-MAIL
www.zbabelci.org
Košík, 27.11.10
Kupte si Reflex !!
Košík, 26.11.10
Odpověď Slámové
Košík, 24.11.10
Kratochvíl se rozepsal
Praha, 24.11.10
Takový upřímný mail ...
Jesenný, 21.11.10
UČITELKA
Košík, 20.11.10
Renesance zdravé rodiny
Košík, 18.11.10
Vyjádření starosty Kolína
Kolín, Praha, 18.11.10
K ilustraci kolínského bahna
Kolín, Košík, 17.11.10
Bezedné bahno v Kolíně
Kolín, Košík, 16.11.10
Zveme vás na Helenku !!
Košík, 16.11.10
Soudy prosinec
Košík, 10.11.10
Soudy listopad
Košík, 25.10.10

Praha, 16.06.10

http://k213.files.wordpress.com/2010/07/wa.gif

Knihovna K 213
Košík, 15.06.10

Stránku spravuje DevLabs.biz


Český stát se chová (nejen) ke svým občanům jako vykutálený lotr a nestydí se za to.

v Kosiku, 06.04.06

Hned v úvodu tohoto týdne proběhla tiskem zpráva, podrobně referovaná pak zejména v Lidových novinách pod názvem „Do vazby šli omylem, odškodné neuvidí“, která informovala veřejnost o „ochotě“, „slušnosti“ a vůli českého státu postavit se čelem ke škodám způsobeným nevinným lidem diletantským způsobem výkonu státní moci, která se velmi často mění ve zvůli a šikanu, proti níž – jak právě potvrdily „nezávislé a nestranné“ soudy - není obrany.




 

Stručně řečeno šlo o to, že dva manželé byli v roce 2000 vazebně uvězněni na základě podezření policie, že se živí výrobou pirátských cédéček a jiných hudebních nosičů, neboť policie u nich doma větší množství takových nosičů našla.

Jenže se dalším šetřením  ukázalo, že  se o žádné padělky nejednalo a už vůbec ne, že by cédéčka vyráběli dotyční manželé – prostě měli rádi hudbu, a tak měli doma cédéček více, než je obvyklé, na čemž samozřejmě nic trestného není. Policie prostě byla vedle jak ta jedle, a nejen policie, ale s ní i státní zastupitelství a soud, které rozhodly o vzetí obou manželů do vazby a setrvání v ní po dobu dvou, resp. jednoho měsíce.

Z výše uvedeného  je aspoň i laikům, kteří se s naší justicí nikdy do křížku prozatím nedostali, zřejmé, jak snadno se může úplně nevinný člověk ocitnout v soukolí nemilosrdné justiční mašinérie a následně i ve vězení.

Stejně tak i naprostý laik si jistě dovede představit, že pobyt ve vězení není zrovna pobytem v horské ozdravovně, že to tedy není nic příjemného, naopak, že je to drastický zásah nejen do práv občana, ale především zásah (a to většinou nevratný a nenapravitelný) do jeho dobré pověsti a sociálních vazeb. Ty mohou být snadno narušeny jednou provždy, neboť – teď nevím, zda bohudík nebo bohužel – je stále ještě většina lidí, která českou justici a její smysl pro spravedlnost zblízka nepoznala, a tudíž si často naivně myslí, že každý, kdo se jednou ocitnul nedobrovolně „za katrem“, je nutně vyvrhel a lotr, protože jinak by ho tam přece jen tak pro nic za nic nedali.

Úplně stejně se pak vyvíjel i případ dotyčných hudbymilovných manželů, kterým pobyt ve vězení nejen narušil sociální vazby a dobrou pověst, ale také zdraví a definitivně jim znemožnil najít si jakoukoliv práci. To se není ani co divit, protože nejen na Karvinsku, odkud manželé pocházeli, ale i mnohde jinde je práci sehnat dosti těžké i pro člověka bez jediné poskvrnky, natož pak pro někoho, kdo přece už byl „za katrem“, takže „určitě něco provést musel a kdoví, co se tam ještě naučil !!“

A tak oba manželé zažalovali stát a chtěli odškodnění – za morální újmu i za ztížené uplatnění ve společnosti. Stát se jim však – pro ty, co znají, jak se náš stát chová, lze jen říci „podle očekávání“ – vysmál, a to ústy soudce Valehracha z Městského soudu v Praze. Přece : Co by nechtěli, snad jim stačí, že je z té vazby propustili, ne – tak co ?! Ještě platit – to tak !! Co kdyby si náhodou někdo – třeba i dodatečně – uvědomil, kdo za tuto škodu nese přímou odpovědnost, a chtěl to pak zpětně třeba po příslušném soudci nebo státní zástupkyni uhradit !

 

Nutno doplnit, že odškodnění za bezdůvodná nebo nezákonná uvěznění jsou v civilizovaných právních státech naprostou samozřejmostí, neboť tam se oficiální výklad práva na sto honů neodchyluje (jako u nás) od zdravého selského rozumu a každému je jasné, že sedět v base pro nic za nic za nějaké to odškodné stojí.     Velmi často jsou taxy odškodného již pevně stanoveny a vypláceny nevinným při propuštění zcela automaticky, aniž by se ho museli domáhat ponižující soudní žalobou. Soudit se pak jde jen ten, komu stanovené odškodné připadá malé a chce – třeba vzhledem k ušlému podnikatelskému zisku – víc.

Osobně bych za rozumné považoval, aby odškodné bylo vypláceno samozřejmě zcela automaticky, jakmile se rozhodne, že jste byli uvězněni protiprávně a pokud jde o jeho výši, měla by být taková, abyste si za to odškodné šli do basy sednout  dobrovolně, což rozhodně neuděláte za 10-20 korun za den.  Stát by si pak vyplacené odškodné samozřejmě srazil z platu těch, kteří o bezdůvodném uvěznění rozhodli, už proto, aby si to příště zatraceně rozmysleli někoho pro nic za nic zavírat.

Jak však právě potvrdil čerstvě vynesený rozsudek, situace v ČR je diametrálně odlišná od vyspělých – a tedy také právních – států, kde právo funguje k ochraně všech slušných a poctivých obyvatel, a nejen jako nástroj zvůle těch, kteří jsou zrovna u moci.

Shodou okolností se s vynesením rozsudku o tom, že postižení za bezdůvodnou vazbu nic nedostanou, časově shodly i dva rozsudky (byť zatím nepravomocné) v mých osobních kauzách, kdy obě kauzy byly rovněž vedeny proti státu. První proti ministerstvu spravedlnosti, druhá proti ministerstvu vnitra.

V první věci šlo rovněž o bezdůvodnou vazbu – ovšem nikoliv o odškodné, nýbrž o povinnost dotyčné státní zástupkyně z Prahy 9, která o bezdůvodném zadržení a vazbě rozhodla, podat vysvětlení, co ji k tomu vedlo, čemuž ona se už dva roky vyhýbá jako čert kříži.

V druhé věci šlo o náhradu škody za bezdůvodné přestupkové řízení, které podle slov odvolacího orgánu vůbec nemělo být zahajováno. 

Obě kauzy soudili relativně mladí soudci, oba pak zkonstatovali zhruba totéž : Sice cítíme, že máte pravdu, ale žaloba se zamítá, neboť jiný rozsudek není o co opřít.

Člověka pak napadne, zda by neměli mít naši poslanci  - namísto slastného vyspávání v poslanecké sněmovně - povinnou účast na soudních řízeních proti státu (tak jako mají školní děti povinnou školní četbu), případně zda by nebylo vhodné přenést na soudy např. zasedání legislativního výboru Parlamentu ČR,  aby příslušní poslanci viděli, jak se stát k poškozeným občanům chová a zda by se tudíž -  namísto různých pro společnost jistě velmi nepostradatelných norem upravujících např. soužití homosexuálů a lezeb – neměli raději zamyslet nad tím, jak se omluvit a napravit zvěrstva, která by se nikdy nemusela stát, pokud by ve státním aparátu pracovali nestranní a erudovaní profesionálové, a ne nevzdělaní, arogantní a nadutí amatéři bez základního právního vědomí a citu.   A také bez jakékoliv zodpovědnosti a zpětné vazby za škody jimi přímo způsobené.

Pro větší názornost u těch, kteří chování našich soudů ještě nezažili na vlastní kůži : Český stát lze v současnosti snadno a výstižně přirovnat k řidiči – pirátovi, který projel po ulici před divadlem stovkou a přitom vletěl plnou rychlostí do kaluže a rozstříkal to nejhorší bláto na všechny, co ve večerních šatech čekali na zahájení představení před vchodem.  Ti pak jen zkoprněle zírali ve svých zničených róbách a oblecích za ujíždějícím autem.

 Když  to řidič  ve zpětném zrcátku zjistil, mohutně se rozchechtal, „hodil“ na postižené chodce v plesovém oblečení skrze zadní okno „viktorku a paroháče“, přišlápl plyn až k podlaze a zmizel v dáli.

Možná to mnohým bude připadat neuvěřitelné, ale normální v civilizovaných zemích je, když už se něco takového stane, zastavit, na místě se omluvit a zdvořile předat svou navštívenku za účelem zaslání účtu z čistírny k proplacení.

 Až se tak bude chovat stát, můžeme doufat, že se tak začnou chovat i občané.

Vzhledem k současně probíhající předvolební kampani má každý občan možnost nahlédnout do programu jednotlivých stran a na vlastní oči se přesvědčit, nakolik jim oblast morálky a práva leží na srdci a nakolik je trápí, že se stát – a to 17 let po tzv. sametové revoluci – chová k obětem své zvůle jako za bolševika, anebo ještě hůř.   Nicméně už z předvolebních billboardů je vidět, co staví naši politici na první místo – nikde totiž nechybí údaje o tom, na kolik si kdo za jejich případné vlády přijde. O ničem jiném ani slovo.

Taktika ne nepodobná mafiánským gangstrům kupujícím si mlčenlivý souhlas spoluobčanů k dalšímu provádění lumpáren na účet nás všech.

A jak se mají chovat ke státu ti občané, kterým stát napřed zničil život a pak se jim ještě drze vysmál ?

Nabízí se jediná  zásada : Na hrubý pytel vždycky  patřila a patří zase jen hrubá záplata. 

 

            Jiří Fiala
            současný mluvčí K 213

 

V Košíku, dne 5. dubna 2006