Spisovatel Jan Beneš nebyl příliš známou a populární osobností, spíše ho jeho sarkastická hořkost, zásadovost a nechuť ke kompromisům odsoudily na okraj bezzásadové a ke všem kompromisům připravené společnosti. Jeho dlouhá emigrace spolu s komunistickou cenzurou pak pomohla dokonat dílo zkázy v povědomí většiny veřejnosti, ze kterého prostě vypadl.

Právě proto je zapotřebí jeho zásadovosti a opravdovosti vzdát hold a přijít se rozloučit s člověkem, který napomohl demokratickým proměnám v 60. letech a po návratu z emigrace ve Spojených státech pak nedokázal zapadnout do postnormalizační společnosti, která byla natolik jiná než on.

Spisovatel Jan Beneš tvořil u nás především v 60. letech, za svou tvoru byl pronásledován, ba dokonce vězněn, a proto nehodlal čekat na "překvapení", která by mu zcela jistě přinesl normalizační režim po potlačení Pražského jara.

Z emigrace ve Spojených státech se vrátil až koncem devadesátých let a není jeho vinou, že společnost byla na hony vzdálena jeho charakterovým vizím a představám. Na sklonku svého života se přesvědčil i o zvrácenosti české justice, která ho chtěla odsoudit za nespáchaný trestný čin, kdy se bránil hulvátovi, který ho napadl kvůli jeho pomalé jízdě autem. Teprve až krajský soud zastavil tento nesmysl a spisovatele zprostil vykonstruovaného obvinění.

Nakolik tyto štvanice měly dopad na jeho psychickou pohodu a zdraví, a tedy se i podílely na jeho smutném konci, můžeme dnes už jen odhadovat.

Spisovatel Jan Beneš byl jedním z nás, jedním z těch, kteří chtěli tuto společnost lepší a morálnější a těžce nesli její dnešní stav. Měli bychom ho proto doprovodit na jeho cestě poslední ...