Už třetím dnem pokračovala blokáda ministerstva práce a sociálních věcí v Praze. Dnes už bez pozornosti médií, přesto stejně stále odhodlaně. Dva naši členové  v přilehlé restauraci navázali kontakt s mluvčím MPSV  Sezemským, od kterého pochopili, že ministerstvo si smír představuje tak, že se za všechno omluvíme, všechno vezmeme zpátky - a oni nás pak pozvou za kulatý stůl s kriminálními živly jako je Vodičková, která nesedí jenom proto, že zatím nikdo nevyšetřil jejích čachry a obchody s dětmi.  Protože máme představy o smíru diametrálně odlišné a protože s kriminálními živly za jeden stůl nesedáme, bude zjevně blokáda pokračovat i v příštích dnech.

Přesto byla zjevná snaha Sezemského vrazit klín mezi vedení a prosté členy, když se snažil tvrdit, že od členů slyší něco jiného než od vedení sdružení. Byl ale rychle vyveden z omylu, neboť členové nikdy nestáli za svým vedením pevněji nežli je tomu právě v těchto dnech.

Sezemský také přiznal, nakolik ho vyvedla z míry pondělní tiskovka ve vestibulu ministerstva, kde jsme převzali režii my a jemu nezbylo než odpovídat. To jsme ostatně sami dobře viděli i bez jeho přiznání.

Večer o půl sedmé jsem přes telefonní vstup vyslechnul v Radiožurnálu dialog poslankyně Mazuchové s protějškem z ODS (jméno jsem zapomněl) o zavedení zákona o odebrání řidičáků těm, co neplatí výživné. Z jejich vzájemného souznění o tom, jak je to dobře, jsem pochopil především to, co jsem už včera napsal - totiž že ODS samozřejmě není žádnou pravicovou stranou, která by důsledně hájila práva a svobody občanů, nýbrž že je to  jisté křídlo sociální demokracie s pravicovou rétorikou a postkomunistickou minulostí i přítomností, které žádného pravicového voliče nemůže přesvědčit.

Umělý, vynucený a ještě zdůrazňovaný smích paní poslankyně Mazuchové , když jsem vstoupil do vysílání, výmluvně svědčí o upřímnosti jí zmiňované nabídky údajné "pomoci" při řešení mých problémů, ostatně byla by to asi první poslankyně nadaná mocí zasahovat do věcí justice, a tak jsme se rozhodli, že se za ní přece jen vypravíme, aby nám na kameru popsala svou představu o pomoci, kterou nám údajně nabízí. Záznam pak zveřejníme na těchto stránkách. Věřím, že se pobaví nejen naši čtenáři, ale i poslanci ČSSD, kdo je prezentuje na veřejnosti.

Smích poslanců ČSSD i ODS při mém vstupu do vysílání lze jednoznačně chápat jako výsměch Evropskému soudu pro lidská práva a jeho rozsudkům, kde český stát, který oba poslanci reprezentují, prohrál na celé čáře a je jistě na laskavém čtenáři, aby si z takového chování vyvodil patřičný závěr.

Nicméně paní poslankyně byla natolik drzá, že hned v úvodu prohlásila, jak prý svým návrhem sebrat řidičáky rozvířila hladinu, jakoby snad neviděla posledních 14 dnů televizi a nevěděla, že jsme to byli především my, kdo tuto diskusi, a to na celonárodní úrovni, rozvířil.

Zítra tedy opět na viděnou před ministerstvem se zbabělým ministrem, co chodí do práce zadním vchodem a bojí se občanů, které má reprezentovat.