Člověče přičiň se - a pánbůh ti pomůže. Zcela jistě tohle heslo měli na mysli členové sdružení K 213, když impulsivně, bez příprav a bez váhání vyhlásili blokádu brněnského Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí, kam ministr Nečas jmenoval v půli ledna feministku Pavlovou, kterou sdružení nebylo s to skousnout.

Státní úřady se - i přes varování sdružení - ocitly zaskočeny v situaci, kterou nečekaly a na kterou nebyly zvyklé. Jedno z občanských sdružení, neprávem dlouhodobě opomíjené, prostě řeklo : Tak dost - a vzbouřilo se. Na to naše úřady nejsou po čertech zvyklé - občanská sdružení mají podchycena státními dotacemi a napojením na státní rozpočet, takže jsou zvyklé z této strany výhradně na úslužné přikyvování a lokajská slůvka směrem k mocným. Ne tak sdružení K 213, které od státu nikdy nic nedostalo, a tudíž si mohlo dělat i říkat, co se mu zlíbí beze strachu, že by o něco mohlo přijít.  A této své svobody a nezávislosti využilo s mírou, která zkostnatělé struktury na MPSV, kde se od revoluce za 20 let nic nezměnilo, nejen vyvedla z míry, ale přímo přiváděla k zuřivosti.

Ta pak dovedla ministra Nečase až k výrokům, za které se na západ od nás z ministerských pozic běžně odstupuje, pokud vůbec zaznějí. Nečas doplatil na slepou důvěru k feministickým klikám na svém ministerstvu, které již několik let považovaly K 213 za svého úhlavního nepřítele a škodily mu - především pomluvami - kde se dalo. Kdyby se ministr Nečas zajímal o svůj resort a občas si sezval všechna

Na to, že Nečas a jeho feministky nepovažovaly K 213 za natolik důležité, aby se jím vůbec zabývaly, měly nyní krutě doplatit. Aktivisté sdružení totiž předváděli nemalou statečnost, když se v malých hloučcích odvážně postavili mnohanásobné přesile státní moci, s jejímž zásahem museli počítat a ke kterému nedošlo ani ne tak kvůli rozvaze ministra Nečase (natož pak jeho dobré vůli), ale především díky neustále přítomným kamerám prakticky všech televizních štábů, které v přímém přenosu dokumentovaly každou kontrolu občanských průkazů ze strany policie, natož pak její zásah. Možná, že Nečasovi a spol došlo i to, jaký by to mohl být průšvih na mezinárodní scéně, kdyby státní moc násilím napadla aktivisty zaštítěné nejen svými mezinárodně srozumitelnými hesly, ale především štrasburským rozsudkem jejich mluvčího, který Česká republika nedokázala v praxi respektovat.

Přes všechnu odvahu a obětavost bylo po týdnu blokády vidět, že K 213 docházejí síly, když slíbené posily v Praze nepřišly. Proto se také v Praze již neopakoval - snad s výjimkou pondělního dopoledne - brněnský úspěch.

Nicméně fotografie sedmi statečných, kteří stojí pevně rozkročeni před ministerstvem tváří v tvář několikanásobné přesile policejních útvarů z celé Prahy  nevymizí z našich pamětí ještě hodně dlouho.

Člověče přičiň se - a pánbůh ti pomůže, říkává se. A pánbůh seslal sdružení K 213 jarní počasí uprostřed ledna jakoby chtěl, aby před zkostnatělými státními institucemi vydrželi co nejdéle.

Sedm statečných přineslo jaro nejprve do Brna a hned vzápětí i do Prahy. Jejich myšlenky, jejich filozofie, jejich stanoviska vytryskla z jindy fádních sdělovacích prostředků jako jarní bystřina z kusu tajícího ledu. Oproti zkostnatělým postkomunistickým klišé, na která si - zejména v rodinné politice - naše společnost již unuděně přivykla a která spočívají hlavně v neustálém omílání výživného coby alfy a omegy rodinné politiky údajně vyspělého demokratického státu evropské unie, kde se však rodičovství chápe rozhodně podstatně šířeji nežli bezduché posílání peněz na zvlčilé a nenávistí nasáklé potomky, na jejichž výchovu nesmí mít platící rodič nejmenší vliv.

Jejich myšlenky byly natolik svěží, že se oficiální místa nevzmohla na nejmenší protiofenzívu, a tak se uchýlila k trapnostem typu že mluvčí K 213 ukousnul ruku justičnímu strážci. Hlouposti hodné jedině těch, co je sami šíří.

K 213 sice nedosáhlo vytčených cílů, přesto zahýbalo společností a jejím svědomím jako za posledních 15 let málokdo.

Jako sedm statečných, kteří nakonec ubránili vesnici zdánlivě i proti její vůli proti obrovské přesile banditů. Ano, bandité mají pořád ještě v rodinném právu obrovskou přesilu.

Nezapomínejme však, že těch 7 statečných se dokázalo vrátit na bojiště v pravý čas.

Vrátit se - a vyhrát.