Je pravdou, že   

Nepoměr je tedy na první pohled patrný. Jen malá odplata za stovky zmučených, zmrzačených, vysídlených a vystěhovaných, za stovky a tisíce rodinných tragédií nejhrubšího zrna, které měl nový komunistický režim bezprostředně na svědomí.

Komunisté rány rádi rozdávali. Že by se jim nějaká měla taky vrátit – to je ve snu nenapadlo. O to pak byl větší jejich vztek, když se tak skutečně stalo.

Přesto se u nás neozývají hlasy, které by 

Kupodivu, titíž lidé, co nazývají bratry Mašíny vrahy, nepořádali tiskové konference a ani nepožadovali trest pro bývalou komunistickou prokurátorku Polednovou, i když ta má bezesporu ruce od krve rovněž. Přičemž ji nikdo – natož pak jí odsouzená Milada Horáková – nenapadal.

Dvojí metr ? Dvojí myšlení !!

Problém je jediný : Komunistický režim tady byl prostě příliš dlouho. Příliš dlouho na to, aby se do kořenů zbavil svých odpůrců, které buďto přímo vyhladil, nebo aspoň donutil k emigraci. Příliš dlouho vymývala lidem mozky komunistická ideologie, pohled na svět, vnímání historie, její vlastní interpretace. Příliš dlouho na to, aby přežilo normální, objektivní myšlení a uvažování.

Myšlení, které dokáže rozlišit příčinu od následku 

A tou příčinou byla zvůle komunistů naplno vypuknuvší po komunistickém puči, od jehož uplynutí jsme zrovna oslavili 60 let.

A tak se dostáváme do paradoxní situace, že tu už dobrých 15 let máme parlamentem odsouhlasený zákon o protiprávnosti komunistického režimu a právu na spravedlivý odpor vůči němu, ale současně tentýž parlament volá, že vyznamenat ty, kteří tento zákon beze zbytku naplnili a komunistickému zlu se postavili nebojácně tváří v tvář se zbraní v ruce bez ohledu na zničující důsledky, které takový postoj nutně musel vyvolat, je kontroverzní, nevhodné, a tak podobně.

Takže : Proč tu máme zákon, jehož naplnění je kontroverzní, nevhodné, a tak dále ?

Protože si musíme uvědomit, že jsme tu za komunismu (podobně jako za fašismu) měli dvě skupiny obyvatelstva : Jednu – tvořící nevýraznou menšinu – 

Tato kolaborující většina samozřejmě nezmizela ze scény příjezdem osvoboditelů či zacinkáním klíčů na náměstích. Jde tu s námi dál.

Je v parlamentu, je ve všech politických stranách, je ve všech státních orgánech (o justici radši ani nemluvě) – po porevolučním otřepání se začíná 

Takže si sice schválíme zákon o protiprávnosti komunistického režimu – to jako aby se v zahraničí neřeklo, že snad chceme v komunismu pokračovat, ale tím by to – alespoň pro většinu – tak nějak mohlo skončit, ne ? Vždyť jsme přece už udělali dost !!

Ono totiž pojmenovat hrdinství pro ty, kteří se zbaběle choulili v  koutku nebo dokonce aktivně přisluhovali zločinnému režimu, je zatraceně hořkou pilulkou. Vyniká pak jejich vlastní zbabělost a malost. Už vůbec pak nemluvě o pořádné hroudě másla na hlavách mnohých z nich.

Takže - vážení občané, asi takhle : Komunismus skončil, zapomeňte. My jsme ho přeci odsoudili – co chcete víc ? 

A poděkovat skutečným hrdinům ? 

Přeci : Jak bychom potom vypadali my ?

Ing. Jiří Fiala