Pan doktor Bakalář překonává svou smrt – na trhu je jeho zásluhou poslední, vrcholné dílo Richarda A. Gardnera

  • Vytisknout

Poslední a stěžejní velké dílo věhlasného amerického psychiatra, profesora Richarda A. Gardnera „Terapeutické intervence u dětí se syndromem zavržení rodiče“ se právě dostává na náš knižní trh zásluhou letos v únoru zesnulého PhDr. Eduarda Bakaláře. Vydalo ho nakladatelství Triton, ale vydání knihy se neobešlo bez problémů tolik typických pro současný feministický šlendrián v naší společnosti.

 

Kyž pan doktor Bakalář ještě za svého života shlédl překlad, kterého se ujaly z iniciativy Tritonu překladatelky Hnídková a později Brejlová, prostě se zhrozil nad jeho nevalnou úrovní. Proto požádal známého spisovatele a překladatele pana doktora Josefa Hausmanna, aby překlad knihy opravil. Ten se práce ujal a knihu přeložil ke všeobecné spokojenosti.

Přestože na knize doktor Hausmann vykonal nejvíce a nejkvalitnější práce, nebyl nakladatelstvím Triton mezi autory překladu původně vůbec ani uveden. I tuto chybu se ale po příslušné intervenci podařilo napravit a dr. Hausman je nyní zcela právem mezi překladateli knihy vepsán na prvním místě.

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/09/gardner_1.jpg

 

Však co se Tritonu podařilo přeci jen nakonec „dotáhnout do konce“ a pokazit, bylo nepřipuštění doslovu Dr. Hausmanna na konci knihy v té podobě, jakou si autor představoval. Prostě došlo k prachobyčejné cenzuře. To nyní napravujeme my. Doktor Hausmann exkluzivně připravil pro K 213 text, kde zaznívají myšlenky, které ve vydání Gardnerovy knihy oficiálně zaznít nesměly! Pravý, necenzurovaný text pana doktora Hausmanna uvádíme níže – pro srovnání i s textem, který v knize nakonec otištěn byl.

Přes všechny tyto problémy se však přesto na trh dostává úžasná publikace, jejíž kvalita je v pravdě uchvacující. Vydání této knihy je navíc nesporným přínosem pro ozdravění rodin a rodinného života v naší zemi, který je v současnosti ďábelsky „huntován“ současnými státními strukturami bohatě při tom zneužívajícími bláznivou feministickou ideologii.

 

Konec konců nepřipomínají vám ty různé feministické "Genders studies" na našich školách svého času nechvalně známý VUML – tedy tzv. vokovickou Sorbonnu – pro mladší a nikoliv pamětníky – univerzitu marxismu-leninismu?!!


Nyní se však již nerušeně pokochejte ukázkami z knihy, fotografiemi a odkazem na další velmi užitečnou literaturu k problematice v závěru článku:



http://k213.files.wordpress.com/2010/09/gardner_2.jpg


Předmluva pana doktora Bakaláře:


http://k213.files.wordpress.com/2010/09/ba1.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/09/ba2.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/09/ba3.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/09/ba4.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/09/ba5.jpeg


A pravý, tentokrát již necenzurovaný doslov doktora Josefa Hausmanna, který bohužel v knize být vytištěn nesměl:



Kdo z vás se, námořníci, tam za něj půjde postavit?

 
J. Wolker

 

Vydání předkládané publikace je výlučnou zásluhou nedávno zesnulého PhDr. Eduarda Bakaláře, CSc. To on byl obeznámen s tvorbou Dr. Gardnera, to on originál knihy opatřil, přivezl a nechal přeložit, to on financoval její vytištění.


Bohužel v dnešní době je vydání publikace tohoto typu ekonomicky neproveditelné a přiznejme si - kdo z nás by byl ochoten investovat vlastní peníze do šíření potřebné myšlenky.


Zhoubných publikací, upírajících dítěti právo na otce, propagujících feministické bludy a rozvracejících rodinu, je k dostání všude dost – jsou publikovány za státní peníze na nesčetných generových katedrách nejrůznějších sociologických fakult, feministických odděleních ministerstev, v sekcích pro tzv. rovné příležitosti žen ve vládních a parlamentních výborech, v „neziskových“ generových organizacích žijících z grantů přihrávaných jim soukmenovkyněmi ze státní správy, ve školicích centrech pro policii, právníky a sociální pracovníky o tzv. problematice domácího násilí atd. Proti této mocné mašinerii se stovkami státních zaměstnanců a rozpočtem desítek milionů ročně stál za vlastní peníze a na vlastních nohou zcela osamocen Dr. Bakalář. Vážně nemocen, neřekl si, že jemu to už může být jedno.


Ne, nesmířil se s psychologickou a hodnotovou degradací generace našich dětí, s upadajícím postavením otce v rodině, s orwellovsky rovnou politickou korektností, s diskriminací bílého pracujícího muže. Do poslední minuty svého životy proti tomu bojoval, zaměstnával prořídlý šik svých stoupenců, publikoval, překládal, upozorňoval.

 

Jistě mluvil v zájmu i mnohých mocných a bohatých mužů – nenašel se však žádný, kdo by jeho myšlenky podpořil finančně nebo zřízením fóra (katedry, časopisu). Jistě mluvil z duše mnohým bohatým a mocným mužským spolkům, žádný z nich se však nezmohl na víc než na hospodské potlachy o ničem a webový chatting, žádný z nich se nevzdal svých partikulárních zájmů ve prospěch důležité kauzy mužů – třeba založením parlamentní strany.


To vše si Dr. Bakalář uvědomoval, nezahořkl však a tam, kde by jiní otráveně rezignovali, dál držel vartu za nás za všechny. Dnes ji už nikdo nedrží. Dr. Bakalář byl poslední.

 

Josef Hausmann


 

Pozn. redakce K 213: Kritická slova dr. Hausmanna jsou jistě výzvou pro nás všechny!

 

 

 

 

Toto ještě cenzoři "zkousli":

 

http://k213.files.wordpress.com/2010/09/haus_1.jpeg

http://k213.files.wordpress.com/2010/09/haus_a_warshak.jpeg



A jedna z dalších publikací k tématu, kterou našim čtenářům vřele doporučujeme:


http://k213.files.wordpress.com/2010/09/warshak_slyseni_ditete.jpeg