Vedení sdružení K 213 je touto zprávou hluboce zarmouceno a cítí se i osobně zasaženo. Pana Paumera jsme totiž osobně znali, pan Paumer se netajil svým uznáním k akcím organizovaným naším sdtružením, zejména pak odebrání spisu české justici, za které má být náš pan předseda souzen v Kolíně, považoval za obdivuhodný čin a volné navázání na jejich odbojovou činnost.

Není veřejně známa ani skutečnost, že se pan Paumer chtěl osobně zúčastnit jedné z blokád připravovaných sdružením K 213 zhruba před rokem, a to vůči jednomu z ústředních úřadů v Praze, blokády, která se - bohužel - vzhledem k nedostatečnému technickému zabezpečení nakonec nemohla uskutečnit a byla na poslední chvíli odvolána.

Pan Paumer byl bezesporu statečným a čistým srdcem, živou pamětí národa na zločiny komunistického režimu, který - v naprosté shodě s naším sdružením - viděl přežívat všude kolem nás, zejména pak ve státních mocenských strukturách, tedy u policie a justice.

Osobní uznání tohoto člověka, které vyjadřoval našemu panu předsedovi i celému sdružení, nás všechny hluboce zavazuje a nesmírně těší a bude těšit i nadále.

V panu Paumerovi ztrácí naše společnost živoucí příklad toho, že proti zlu je třeba bojovat, a ne mu ustupovat. A kdo se s ním bojovat bojí, ať se potom nediví.

Nevíme sice, kdo organizuje pohřeb, případně další záležitosti, spojené s úmrtím člověka, přesto nabízíme v této věci komukoliv pomoc, pokud by ji potřeboval, což už vzhledem k blízkosti Poděbrad (kde žil pan Paumer) a Košíku (sídla K 213) -  cca 20 km - by bylo snadnou záležitostí.

Pozůstalými po panu Paumerovi je ta celá část národa, která se nikdy nesmířila ani s komunistickou tyranií, ani s tím, že její vůdci nebyli nikdy potrestáni, a už vůbec pak ne s tím, že mnozí, ba většina z nich dodnes aktivně působí v politice a veřejném životě.

Živoucí odkaz pana Paumera se budeme snažit naplňovat i nadále.
________________________________