Systém přednastavený k likvidaci otců v plné nahotě

 

Páteční jednání před Okresním soudem ve Frýdku-Místku ve věci dětí Škapových znamenalo zásadní posun ve vývoji případu  a obrat v důkazním řízení. Pochopitelně, díky zastoupení K 213.

Jednání předcházela zpráva o našem nečekaném a absolutním vítězství u Nejvyššího soudu ČR v Brně, která se večer předtím rychlostí blesku rozšířila po internetu a zapůsobila skutečně jako bomba. Přiznám se, že tak zásadní vítězství nečekal  nikdo z nás, spíše jsme si mysleli, že ta naše dovolání nechá nejvyšší soud potichu vyhnít, až uběhne promlčecí lhůta, a pak se mlčky všechno smete ze stolu. To, že se tak nestalo, svědčí sice asi  ještě ne o zásadním obratu v justici směrem ke kýžené spravedlnosti, ale zcela jistě o změně poměrů sil. A možná i o tom, že se nějaký mladý, nezkažený a minulostí nezatížený senát či soudce najdou i na nejvyšším soudě. Což je zcela jistě dobře. Nicméně studená sprcha, kterou pro staré struktury tento rozsudek znamenal,dosáhla i do Frýdku-Místku a soudkyně, když jsem vstoupil do jednací síně, byla viditelně nervozní.

Oznámil jsem jí pořízení zvukového záznamu, na což mi - naprosto zbytečně - vydala usnesení, že se záznam povoluje. Na zvukový záznam máte samozřejmě nárok i bez povolení, stačí ho soudu oznámit (což jsem právě učinil), ale nechtěl jsem to soudkyni vymlouvat, aby si to nevysvětlila jako útok na svoji osobu, zejména když mi asi nechtěla dělat potíže.

Na programu byl především výslech znalců, na jejichž posudcích byl předchozí rozsudek postaven a přiznávám, nevyzníval pro otce dobře. Ani posudek, a následně pak ještě ani ten rozsudek, který si zdůvodnění z posudku převzal. 
Posudek vypracovali dva znalci - PhDr. Ludmila Mrkvicová a MUDr. Pavel Havran.

Posuďte sami, nakolik zkreslili skutečnosti, které měli vyšetřit a popsat.

MUDr. Havran v původním  posudku psal, že "trvá stav diagnostické nejistoty " a že otec buďto trpí "poruchou s bludy", anebo "paranoidní poruchou osobnosti", jeho výchovné schopnosti jsou modelovány těmito poruchami. No, řekněte sami - svěřili byste dítě takovému otci ? Neznalý člověk z toho musí mít nutně pocit, že otec je přinejmenším napůl blázen.

Protože tento posudek, stejně jako na něm založený rozsudek, se zjevně nezdál krajskému soudu, který - když viděl naprosto normálního otce - začal mít přece jenom pochybnosti (laické, neboť soudci nejsou psychiatři) a věc vrátil k dalšímu znaleckému zkoumání - zacouval znalec Havran už předtím, než jsem se k případu dostal, a svoje názory opravil tak, že může vyloučit "poruchu s bludy", ale že trvá na tom, že u otce "se zjišťuje primární porucha osobnosti, tzv. psychopatie".

Při výslechu znalce bylo vidět, že ostří těchto závěrů se rychle otupuje a ty tají jak máslo na africkém poledním slunci. Znalec totiž připustil, že pod názvem "psychopatie" se rozumí i pouhá "anomálie". Přeložíme-li správně slovo "anomálie", máme "výjimečnost". A výjimečná osobnost už zcela jistě zní všem úplně jinak nežli osobnost psychopatická.

Konečně, výjimečnost se může uplatňovat oběma směry - tedy směrem do minusu, ale také směrem do plusu, a zcela jistě by se dalo konstatovat, že Einstein či Sokrates byly anomální osobnosti (u našich soudů tedy psychopatické).

Když jsem při výslechu znalce začal zkoumat, jak se tato porucha projevuje a jak ji pan znalce zkoumal, zjistili jsme, že se momentálně ta porucha téměř neprojevuje a že pokud by odeznělo napětí způsobené rozvodovou situací, zmizely by příznaly zcela. Zeptal jsem se tedy : "Pane znalče, co je to za poruchu, která se vůbec neprojevuje ?"  A dostalo se mi odpovědi v tom smyslu, že tuto poruchu má 10% obyvatelstva, že se vůbec projevit nemusí, a to ani po celý život a že znalec na tuto poruchu usoudil pouze a výhradně z písemných projevů otce, konkrétně podání soudu, kterými otec komentoval jednotlivá podání matky či průběh řízení, a z těchto písemných projevů se prý zjistila tak, že tyto projevy jsou příliš obsáhlé, podrobné a detailní (znalec dříve mluvil ve svém posudku o "bizarní pedanterii").

Tak - a máme to !! Z psychopata, u něhož je třeba zkoumat, zda-li smí vůbec děti někde za sklem jednou měsíčně, naráz máme otce, který je prý příliš pečlivý a příliš obsáhle se písemně vyjadřuje, což je jeho jediná vada - která se - nota bene - nemusí projevit za celý život, pokud by nedošlo k rozvodové situaci.

No, není to nádhera ? Proto jsem také předchozí vývoj tak podrobně popisoval, aby čtenář si jednak mohl ověřit závěry, jednak aby sám pochopil zrůdnost tohoto systému - i to, jak z pečlivého a starostlivého otce uděláme snadno nebezpečného psychopata. Alespoň pro naše znalce to není žádný problém.

Mimochodem, sám se musím ptát, jestli nezasluhuje vyšetření sama společnost, která pečlivost a pedantství považuje za psychopatickou úchylku. Při šlendriánu a lajdáctví, na které narazíte prakticky na každém státním úřadě, si nejsem jist, jestli by naopak nebylo dobře, kdyby tato "úchylka" nepostihovalo více nežli jen 10% obyvatelstva.

No, a k podobným - pro někoho možná šokujícím - závěrům jsme došli při výslechu znalkyně Mrkvicové jakbysmet.

Tak třeba paní znalkyně tvrdila, že "Otec není tolik empatický jako matka", tedy že se nedokáže natolik vcítit do pocitů dětí jako ona. Při výslechu už ale značně zacouvala, když toto tvrzení "uhladila" tím, že prý tato vlastnost je dosti možná ovlivněna skutečnosti, že otec s dětmi netráví zdaleka tolik času jako matka - tedy, že kdyby tolik času trávil, o nedostatku emaptie by nemohlo být ani řeči.

Znalkyně dále tvrdila, že děti prý "nejsou ovlivňovány" (když jsem se jí zeptal, jak to ví, tak prý má na to svoje metody, které však nedokázala blížeji popsat) nebo že matka se jeví ke komunikaci vhodnější (když jsem jí popsal scénku před soudní síní, kde se matka v doprovodu svého otce na otce dětí bez pozdravu vrhli - ani jim nevadila moje přítomnost - že prý kde má bundu, načež tchán mu začal rvát tu jeho - tak jen odvětila, že se k tomu nebude vyjadřovat, protože to neviděla a rovněž ani neví, proč je matka ke komunikaci vhodnější).

Takže - vidíte to ?

Jsem si naprosto jist, že kdyby byl otec u tohoto soudu se standardním právníkem (třeba takovým. jako seděl naproti), tak si znalci odvykládali ty svoje bludy, nikdo by je nevyvracel, všichni  by to vzali za bernou minci - a otec by byl na závěr moc rád, když by mu aspoň nějaký styk vůbec upravili, což by mu jeho právník naservíroval jako maximální úspěch, zkásnul aspoň desítku, a šel spokojeně pospat do své kanceláře).

Mimochodem, u právníka protistrany bych se taky mohl na chvilku zastavit - nějaký JUDr. Puzoň. Naprosto klasický právník, který u soudu nepředvedl vůbec nic. Na znalce neměl otázky, k ničemu se nevyjadřoval, a to ani tehdy, když já jsem tam svými vývody zjevně rozbíjel jedno tvrzení ze znaleckých posudků za druhým, a když měl na závěr zformulovat závěrečný návrh, omezil se asi na 2-minutovou rekapitulaci toho, co tam navrhovali od začátku, tedy opět aniž by reagoval na jedinou novinku z důkazního řízení.

Píšu o tom tak podrobně ze dvou důvodů - jednak aby si lidi uvědomili, co za chudáky je bude zastupovat v běžném opatrovnickém sporu a co od nich mohou čekat - tedy rozhodně žádnou bitvu, žádné argumenty, natož pak znalosti z oboru rodinné problematiky - ale jen vágní, předem domluvené a tisíckrát sehrané divadélko, které se odehraje na účet - a často i na úkor - jejich klienta.

A také o tom píšu proto, že bych mohl vyletět z kůže, když  vidím, jak nás nejrůznější  justiční chudinky vylučují z jednání podle ustanovení OSŘ o opakovaném zastupování obecným zmocněncem, jehož jediným smyslem, které měl zákonodárce na mysli, je zabránit degradaci soudního řízení různými nedouky na obyčejnou trhovou tahanici. Bohužel, jak jsem zatím vždycky viděl, těmi nedouky jsme - aspoň zatím - nikdy nebyli my, ale právě ti skvělí a skvěle registrovaní  oficiální právníci z protistrany.

Což jedině výmluvně vypovídá o úrovni advokacie u nás. 

Ještě bych se měl zastavit u sociální pracovnice, která tam za město Frýdek - Místek zastupovala obě děti. Nějaká paní Tomíková.

Nepochybuji o tom, že tamní magistrát poslal na soud to nejlepší, co měl na skladě, a asi také s instrukcí, jak se má chovat. Tedy - oproti předchozímu jednání - už se nebavila s matkou (asi si na OSPOD prohlédli náš tamní záznam, jak se pracovnice OSPOD domlouvá s matkou), seděla osamoceně, a ba co víc, sice nevybočila ze zajetých kolejí, ale v jejich rámci udělala, co mohla, aby nás neprovokovala nebo aspoň zachovala zdná objektivity. Sice podpořila návrh matky na svěření do péče (to by se jinak mezi tamní harpyje asi ani nemohla ve zdraví vrátit), ale také podpořila návrh otce na úpravu styku - který - přiznejme si to - byl tak široký, že v praxi se téměř blížil střídavé péči. A přinejmenším - tahle paní působila daleko kultivovanějším a slušnějším dojmem nežli její předchůdkyně. Z čehož plyne, že jsme ty záběry posledně rozhodně nenatočili zbytečně. A že také došly na správnou adresu. 

Soudkyně na závěr - po závěrečných návrzích - jednání odročila na vynesení rozsudku, a to na pondělí, 25. ledna od 14.30 hodin (takže, jste-li někdo poblíž a máte-li chuť, přijďte se také podívat) , což se vždycky dělá jen ze dvou důvodů :

a) Buďto se v řízení skutečně objevily nové a natolik překvapivé skutečnosti, že se soudce rozhodl zrevidovat svoje původní rozhodnutí, anebo - a to mnohem častěji -

b) se tyto skutečnosti sice objevily, soudce by svůj původní záměr rozhodně zrevidovat měl, což však ale udělat nechce, a tak zreviduje jen původně připravené zdůvodnění, keré mu právě někdo - obvykle zástupce strany, která měla prohrát - rozcupoval napadrť.

To první je jedině správně, přesto se to děje poměrně výjimečně, to druhé správně není, přesto se to děje mnohem častěji.

Přijďte se proto v pondělí za týden podívat na soud do Frýdku - Místku, která z těchto variant bude aktuální ve věci dětí Škapových.

Ing. Jiří Fiala
__________________________________


Zdravím, pane Fiala

Ještě jednou děkuji za Vaše zastoupení u soudu. Tak nějak si představuji činnost advokáta. Zjevně jste tam všechny vykolejil, a dobře jim tak.

Na Vašich stránkách jsem si přečetl hezký přehled toho, co se stalo u soudu.

Měl bych ještě jednu otázku. Už jste se někdy setkal se situací, kdy OSPOD navrhovala svěření dětí do péče otce?

Zdraví Škapa
__________________________________

Jo, setkal. U Štefka. Když byla místnost narvaná otci a oni dobře věděli, s kým mají tu čest. Tak chtěli být hezcí. A dobře věděli, že to soudce stejně zamítne - což se taky stalo - takže hezcí byli, nic se nezměnilo a černá karta padla na soudce. Ovšem tu matku bílou jako stěna, tu bych Vám přál vidět. To byl ten pravý zážitek. Udělat to párkrát, tak si žádná nedovolí dítě nepředat, nebo na to jenom pomyslet.  JF
________________________________

Zdravíčko,
oni ti znalci , co vystupovali tak kabaretně u soudu ve Frýdku-Místku, budou určitě podle té jejich vlastní teorie stoprocentní psychopati. Vždyť jsou také výjimeční, když zvládli doktorát - a tedy podle jejich vlastních slov psychopatičtí.
Zjevně také nemají žádnou dávku empatie, když strojovitě odsuzují otce, aniž by uvažovali racionálně a všímavě k dětem.
Jirka
________________________________

Vážený pane Fiala,

Po přečtení případu pana Škapa jsem byl opravdu zděšen. Takový kabaret, to musel zastínit i slavný kabaret DDR "Ein Kesl Buntes".

Doufám jen, se si hlavní učinkující (tedy oba znalci) nezapomněli vzít i kabaretní hůlky !!

Váš příznivec
______________________________

NEJVÍCE ŠKODÍ MÁSLO NA HLAVĚ !!!!

V případě dětí Škapových argumenty znalců tály jako máslo na poledním slunci. Jeden z našich příznivců následně zjistil (odkud odjinud než z magazínu TV Nova - žena), že máslo je zdraví škodlivé a ženy by ho měly omezit. Nejlépe možná zakázat úplně.
Ovšem o tom, že nejvíce zdraví škodí - a to hlavně ženám - máslo na hlavě, tak o tom už se zapomněl autor zmínit !!

Více na :

http://tn.nova.cz/magazin/zena/zdravi-a-zivotni-styl/omezte-maslo-doporucuji-vedci.html

Váš sympatizant
_______________________________