Dnešního dne proběhl dlouho očekávaný a ostře sledovaný soud ve věci dětí Petra Masného, který vyřizuje nechvalně známá soudkyně Tondrová z Prahy 9.

Otec byl zastoupen odborovým sdružením Spravedlnost, které pověřilo jeho případem  předsedu K 213.

Bylo samozřejmě zajímavé sledovat, jak a zda vůbec jednání proběhne za situace, kdy pan Fiala byl neplatně vyloučen coby obecný zmocněnec otce, a nyní se vrátil s pověřením odborového sdružení.

Není tajemstvím, že právě soudkyně Tondrová má lví podíl na zničení vztahu dětí pana Fialy ke svému otci a že to je především ona, která má na svědomí katastrofální prohru českého státu před Evropským soudem ve Štrasburku ve věci dětí Fialových (a tudíž i výplatu nemalého odškodného jak otci dětí, tak i dětem samotným, ze které neuhradila státu  dosud ani haléře).

Nutno předeslat, že i justiční struktury se na toto jednání řádně, ba mohutně připravily, nenechávajíce nic náhodě, neboť vzájemná averze obou hlavních protagonistů visela ve vzduchu a dala by se krájet a justiční struktury se obávaly i rázné akce ze strany K 213 s cílem odstranění soudkyně z možnosti škodit dětem jednou provždy.

Již vstup do jednací síně byl proto mohutně obsazen justiční stráží, další justiční stráž vítala účastníky i návštěvníky soudu v jednací síni, další posily bylo lze tušit v postranních chodbách za jednací síní, ke kterým zůstávaly dveře dlouhou dobu otevřeny.

Tondrová pojala jednání s jediným cílem - rozhodnout dnes za každou cenu, kdyby - jak se říká - trakaře padaly a čert na koze jezdil - a tak nijak neragovala ani na námitky podjatosti, vznášené nejprve zástupcem otce, později i otcem samotným, ani na návrhy na doplnění dokazování, a to dokonce ani za situace, kdy příjmy a finanční situace matky zůstávaly zcela neobjasněny, ačkoliv to patří k hlavním a přednostním povinnostem soudu, kdy soud má povinnost zjišťovací a vyšetřovací, a je tedy povinen v tomto smyslu konat i bez nárvhu.

Ačkoliv jednací místnost se hemžila ozbrojenou justiční stráží a ta by v případě konfliktu patrně měla převahu nad přítomnými, i kdyby ti se jednoznačně všichni přidali na stranu K 213, přece bylo znát patrnou snahu soudkyně Tondrové pokud možno za žádnou cenu nevyvolat konflikt - alespoň ne jako první - a dovléct jednání do konce - tedy do vynesení rozsudku - doslova za každou cenu, tedy i za cenu ztráty důstojnosti a lidské tváře.

Tuto cenu nakonec soudkyně musela za svůj svévolný rozsudek beze zbytku zaplatit, když mlčky a bez hlesu skoro hodinu musela poslouchat konstatování a vývody předsedy K 213, keré by se daly - minimálně vzhledem ke zvyklostem panujícím na soudech - označit za přinejmenším krajně neuctivé a soudkyní a jejími schopnostmi hluboce pohrdající.

Tondrová tato neuctivá a deklasující konstatování poslouchala s odevzdaností beránka (nebo s otupělostí idiota - to ať si každý vybere) bojíce se dát pokyn k vyklizení jednací síně či vyvedení zástupce otce ve zjevné snaze nezavdat příčinu konfliktu jako první, neboť o reakci napadeného (a patrně i přítomné veřejnosti) si ani velitel justiční stráže nemohl dělat žádné iluze.

Tondrová si nakonec vynesla svůj předem připravený rozsudek, na který dokonce ani neuznala za vhodné přeruši jednání a nestyděla se před početnou veřejností předčítat rozsudek z počítače, kde ho musela mít připraven do nejmenších detailů před započetním jednání, a to včetně přesné kalkulace, kolik prý otec nově dluží na výživném po jeho zpětném zvýšení, na kterýžto výpočet kupodivu nepotřebovala ani minutu, a přesto ho měla na korunu a měsíc přesně, čímž jenom dokazovala, jaké divadlo právě před veřejností sehrála a že na výsledcích důkzaního řízení nezáviselo opravdu vůbec nic.

Vynesení rozsudku ovšem předcházela závěrečná a velmi odvážná řeč předsedy K 213, ve které Tondrovou označil za zvrácenou stvůru a zdatnou pokračovatelku justice 50. let, která za pouhých 5 let úspěšně rozvrátila příkladný vztah dětí Masných ke svému otci a vyrobila z nich bezprizorní ubožáčky. Což je jednání jednoznačně splňující požadavek okamžitého odchodu z funkce a zákazu další činnosti v justici.

Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že K 213 neuspělo, když si Tondrová prosadila svůj připravený rozsudek - pochopitelně zcela podle návrhu matky - na druhé straně přínosy, které K 213 tímto jednáním získalo, nebyly rovněž zanedbatelné.

Především to byl po velmi dlouhé době první obvodní soud, který bez reptání přípustil zastoupení účastníka řízení odborovým sdružením Spravedlnost a když chtěl předseda K 213 předložit usnesení Krajského soudu v  Praze označující vylučování tohoto sdružení za nezákonné, Tondrová pouze odtušila, že toto usnesení již dobře zná (odkud asi, když bylo zveřejněno pouze na stránkách K 213 ?!!)

A skutečnost, že předseda K 213 může veřejně za účasti hojné veřejnosti ostře kritizovat vzdělání, celkovou kulturní a vzdělanostní úroveň soudkyně při soudním jednání, nebyla rovněž k zahození. Pan Fiala se tak mnohým návštěvníkům soudu jevil jako nejsvobodnější člověk v této zemi.

Lze tak konstatovat, že alespoň něco si neoddiskutovatelně vybojoval a že před zdrcující kritikou, po které by se každý normální člověk zahrabal 100 sáhů pod zem, neochránila soudkyni ani početná ozbrojená justiční stráž.

Ostatně, bezprostředně po vynesení rozsudku se veřejnost vrhla jako ostříží nejen na soudkyni, ale především na asociální pracovnici a právničku matky, a to i ženská část veřejnosti, a nešetřila slovy odsouzení a pohany. Zděšená asociální pracovnice spolu s právničkou prchaly ze soudu za pokřikování veřejnosti, seč jim síly stačily.

Asi není daleko doba, kdy i bez přímého zásahu K 213 dostanou tyto dámy přímo v soudní síni po hubě, aby jednoznačně pochopily, co to je vůle lidu a také nakolik se jí odcizily. Možná, že od nového roku začnou asociální pracovnice pobírat i rizikové příplatky za účast při jednání. Dosavadní vývoj k tomu jednoznačně směřuje.

Po soudním jednání jsme se sešli s návštěvníky soudu, mezi nimiž byli i noví zájemci o členství v K 213, v nedaleké restauraci a vyměňovali si dojmy z právě zažitého jednání.

Panovala všeobecná shoda, že i na zvrácené poměry české opatrovnické justice je Tondrová přeci jen výjimečná svině, jaká se každý den nevidí. V čem však účastníci jednání tápali , to byl její věk.

Šedesátiletý Zbyňďa se domníval, že je tak asi v jeho věku, jiní hádali o pár let méně, nicméně všichni zůstali v šoku, když jim pan Fiala sdělil, že díky četným trestním stíháním, které proti němu v minulosti již iniciovala, dobře zná její datum narození, a že se narodila v dubnu 1965, a je tudíž dokonce o celé dva roky mladší nežli je on sám.

Tomu nechtěl uvěřit skutečně nikdo, všichni se shodovali na tom, že se domnívali, že jí je hodně přes padesát.

"Inu, zlo člověka sžírá. Je to jako mor nebo jako žíravina", konstatoval jeden z přítomných. "A Tondrová to má napsáno ve tváři."

V tomto bodě následně převládla všeobecná a naprostá  shoda.
_______________________________________