Potvrdil, že matka lže - a šel

  • Vytisknout

Při posledním soudním jednání ve věci dítěte česko-amerických rodičů potvrdil pracovník OSPOD na žádost soudu, že verze matky není pravdivá.

Dnes na případu skončil.

Pracovník OSPOD pro Prahu 4 (sídlící na nuselské radnici) byl při posledním soudním jednání požádán, aby dosvědčil, jak to bylo doopravdy, když nesouhlasila verze matky a verze otce.

Matka tvrdila, že má na OSPOD uzavřenou dohodu o předávání dítěte, americký otec, zvyklý na férovost a pravdivost v jednání úřadů, namítnul, že tomu tak není, neboť nešlo o dohodu, ale pouze o přání matky, která nadiktovala do protokolu OSPOD a která nikdo neodsouhlasil, ani se k nim jinak nevyjádřil.

Matka jaksi vycházela ze všeobecné drzosti, kterou u nás matky povětšinou trpí, že totiž jejich vůle je povýšena nad zákon  a že co řeknou, přes to už vlak nejede a nikdo to odsouhlasit nemusí. A platí to.

Jako zástupce otce jsem tedy namítnul, že matka podle nás nemluví pravdu a že se věci odehrály jinak než je ona podává.

Protože byl na místě i zástupce OSPOD, před kterým k údajné dohodě mělo dojít, navrhla ho zástupkyně matky (!!! - tak si byla jistá, že proti matce nepůjde !!) jako svědka, ať tedy řekne, jak to bylo.

Pracovníkovi  OSPOD se do svědectví zjevně příliš nechtělo, ale když ho soud vyzval, váhavě potvrdil, že pravdivá je verze otce, nikoliv matky, a že se jednalo pouze o soupis představ rodičů, jak by úprava styku měla vypadat, kterou nikdo neodsouhlasil a že ji tudíž nelze za dohodu - natož pak závaznou dohodu - považovat.

Dnes na případu skončil.

Samozřejmě ze zcela jiných důvodů - a sice, že prý bydliště dítěte není v jeho rajonu (což pochopitelně nebylo ani předtím - a nikomu to nevadilo).

Dodejme jen, že tento pracovník byl a je patrně jediným, kdo na OSPOD P-4 hovoři vcelku plynně anglicky a že tudíž byl také jediným, kdo se s česky nehovořícím otcem mohl domluvit.

Byl nahrazen paní, která sice anglicky neumí ani slovo, ale zato lze čekat, že k verzím matky bude mít napříště podstatně větší pochopení.

Dále lze očekávat, že pokud to veřejnost nechá být, tak se při příští prověrce úředníků skoro jistě stane tento pán čistě náhodou nadbytečným a nějaká úřednická mrcha ještě bude na jeho případě dokazovat, jak geniálně snížila stav a zracionalizovala úřednictvo.

Necháme-li to být.

Jak už bývá naším zvykem, samozřejmě nenecháme, a při nejbližší příležitosti se na nuselskou radnici půjdeme s mikrofonem a kamerou zeptat, proč tento člověk, který se jako jediný domluví s otcem, nemůže v případu pokračovat.

Ale nutně se ptáme : Změnilo se vůbec někde něco ?

Někde možná (rozuměj např. v zahraničních firmách a jejich pobočkách u nás), ovšem pokud jde o státní úřady - policii, OSPOD, justici, apod. - nezměnilo se samozřejmě vůbec nic, a pokud, tak k horšímu.

A pak se najdou pitomci, kteří slaví 20. výročí cinkání klíčů jako vítězství demokracie.

Ta se o svoje skutečné vítězství bude muset v téhle zemi ještě hodně dlouho a hodně usilovně poprat. A jenom klíče na to rozhodně stačit nebudou. 

___________________________

Fonozáznam soudního jednání, ve kterém uslyšíte verzi matky a verzi otce a následné potvrzení pracovníka OSPOD, zveřejníme v nejbližších hodinách, jakmile se naše technická redakce vrátí z terénu.
___________________________

Smutná - a bohužel tradiční praxe.

Velmi dobře jsme znali velice fundovaného, kvalitního - a především nestranného - pracovníka třebíčského OSPOD.

Pracoval skutečně v zájmu dětí - nikoliv matek, nebo - nedej Bože - otců.

Udělal mnoho dobrého pro děti tohoto okresu a za odměnu byl tzv. o d e j i t. A to je veliká škoda. Patří mu veliký dík nejenom můj, ale věřím, že i ostatních  - a především - dětí, které na něm mnohdy - literárně řečeno -  visely.

Myslím, že netřeba jmenovat, všichni dobře ví. A tento člověk kvalitně pracuje jinde a třeba chce raději zapomenout na praktiky feminorozvodového úřednického osazenstva, smutně proslulého OSPOD.

JB - TR
__________________________

Potvrzuje to sice známou, ale málo povědomou skutečnost - že jsou odejíti obvykle ti nejlepší, nikoliv nejhorší, jak by si někdo mohl snad naivně myslet. Neboť blbost se u nás tolerovala - z úřední povinnosti - vždycky, co se neodpouštělo a neodpouští, to je nadprůměrnost. Myslím, že zrovna pan Fiala by o tom mohl napsat fundovaný román. Ot.
_________________________