Hranice možného jsou pro každého jinde

  • Vytisknout

 

OS P-1

Mgr. Michal Výtisk,

místopředseda soudu

 

K č.j. 56 St 76/2009

 

Vážený pane,

Váš dopis ze dne 5. listopadu t.r. beru jako důkaz Vaší nepřipravenosti řešit problémy a neschopnosti zastávat funkci, do které jste byl ustanoven (zjevně bez jakéhokoliv zvážení Vašich schopností či kvalifikace pro takovou funkci).

Pokud máte osobní názor, že není možné změnit zjevně nezákonné rozhodnutí nadřízeného soudu, pak byste měl rychle opravit svoje vnímání toho, co je a co není možné, minimálně všude, kde mě potkáte. Protože já mám o hranicích možného diametrálně odlišné představy.

Pro přehlednost uvádím, že příslušnost soudu je dána ze zákona, tedy občanským soudním řádem a jakýkoliv senát Městského soudu v Praze je zatraceně malým pánem na to, aby ji svévolně měnil.

Jediný, kdo má kompetenci změnit místní příslušnost soudu, je parlament – tím, že změní příslušný zákon.

Takže – pokud bude OSŘ znít „Žaloba se podává v místě bydliště žalovaného, s výjimkou pana Ing. Jiřího Fialy, kde se podává u OS P-1“, pak máte pravdu ( a s Vámi i příslušný senát městského soudu – konkrétně senát JUDr. Věry Sýkorové), já k Vašemu soudu jezdit budu a vyúčtování předložím Parlamentu ČR.

Pokud ovšem taková zákonná úprava prosazena nebyla (a není mi o tom zatím nic známo), pak platí OSŘ samozřejmě i pro mě, a pokud si ty tři grácie z městského soudu nevšimly, že žalovaný má bydliště mimo Prahu, pak je to výhradně jejich problém, za který také nesou osobní zodpovědnost ( a s nimi všichni, kteří by jejich nezákonné usnesení chtěli v praxi prosadit).

Takže – abyste viděl, co všechno je, a teprve bude možné – můžete si vybrat z následujících možností :

a) Usnesení 1 Nc 147/2009 ze dne 5. února 2009 předáte soudu nadřízenému soudu městského, tedy Vrchnímu soudu v Praze – ovšem až po vyřízení námitky jeho podjatosti, do té doby pak Nejvyššímu soudu ČR v Brně – se sdělením, že jste z Městského soudu v Praze dostali zjevně nezákonné rozhodnutí a že žádáte jeho změnu, případně uvedení do souladu se zákonem.

b) Libovolným způsobem zajistíte cestu žalovaného z místa místně příslušného soudu – tedy z Nymburka – na soud pro Prahu 1, tedy na Ovocný trh v Praze.

V úvahu připadají zejména tyto možnosti :

 

 

  • Pošlete mi složenkou obnos (např. 2 tisíce korun) jako zúčtovatelnou zálohu na dopravu z Nymburka do Prahy a zpět. Na tento obnos se složíte Vy, soudkyně Adéla Kaftanová a ty tři grácie z městského soudu, co tak skvěle a v rozporu se zákonem rozhodly, tedy Věra Sýkorová, Ivana Hesová a Dana Slavíková. Při vašich příjmech jistě pakatel. Aspoň si budete všichni pamatovat, co je to zákon a OSŘ.

     

  • Konečně, když mě může policie celé dny sledovat s nasazením množství aut, tak pro Vás jistě nebude problém jedno z těchto aut zaúkolovat přepravou z Košíka do Prahy a zpět – a mně jenom oznámíte, kdy a kde bude auto čekat. Ohledně vyúčtování takových jízd se poradíte s Policií ČR, ta už jistě bude vědět. Může třeba napsat, že mě zase předvedla. To určitě projde vždycky.

Pro jistotu podotýkám, aby nedošlo k nějakým nejasným výkladům, že na osobní účasti na tomto jednání (25 C 132/2009) u vašeho soudu samozřejmě trvám, mám na ni právo a cestu nemám z čeho zaplatit. I kdybych měl, není to mojí povinností, neboť právě proto byly soudy zřízeny v každém bývalém okresním městě, aby celá republika nemusela jezdit na Ovocňák. Dovedete si pak představit ten zmatek a šrumec, co byste tam měli ?

No, a napříště si už budete pamatovat (a celý váš soud samozřejmě rovněž), že zákon stojí nad každým soudem a platí pro všechny stejně. Tedy i pro mě, a taky pro váš soud.

A pokud se já mohu vyjádřit k věci ze svého osobního pohledu, tak pro mě jste zbabělec, který nejen že není schopen zajistit alespoň vzdáleně přijatelnou úroveň vzdělání soudců vašeho soudu, ale ještě se zbaběle schová, když je vyzván, aby se šel podívat, jak s takovým soudcem naloží naše sdružení, načež – až je po všem – vyleze z díry a vyptává se dotčeného – dnes již bývalého – soudce, jak to přežil.

Podle mého názoru nemáte pro zastávanou funkci žádné – především pak osobnostní – předpoklady, a jedinou útěchou Vám může být, že v justici nejste rozhodně sám.

S pozdravem

 

Ing. Jiří Fiala