Petice za zrovnoprávnění dětí s grázly

Details
Category: Starý web
Published: Sunday, 30 August 2015 16:53
Written by Ing. Jiří Fiala
Hits: 1714

Sdružení K 213 se obrátilo na zodpovědné představitele (předsedu vlády, parlament a ministra spravedlnosti) s výzvou, aby věnovali dětem alespoň tolik pozornosti, co věnují grázlům v trestních kauzách.

 

Předseda vlády ČR

 

Ministr pro lidská práva

 

Ministr spravedlnosti ČR

 

Poslanecká sněmovna PČR

 

Senát PČR

 

 

Se zohledněním bohatých zkušeností z každodenní soudní praxe našich soudů v opatrovnických i trestních kauzách a s přihlédnutím k dávnému vyčerpání všech řádných prostředků nápravy – tedy stovek upozornění předsedům soudů a ministerstvu spravedlnosti – sahá sdružení K 213 ke zorganizování

 

 

 

veřejné petice

 

 

 

jako posledního prostředku před přistoupením k otevřeným protestům a projevům občanské neposlušnosti v zájmu toho, aby u našich soudů došlo

 

 

 

ke

 

ZROVNOPRÁVNĚNÍ DĚTÍ S GRÁZLY .

 

 

I.

 

Věříme, že pro mnoho našich soudců bude velkým překvapením zjištění, že děti jsou bohatstvím a nadějí národa, nikoliv druhem odpadu, který slouží k udržení jejich ničím nezasloužených platů, příjmů a prebend.

 

 

 

Jsme si téměř jisti, že toto konstatování bude velkým překvapením i pro mnohé naše politiky, kteří po celá desetiletí ukazují, že stav opatrovnické justice ( rozuměj zoufalý stav) je jim naprosto ukradený a vůbec je nezajímá.

 

 

 

Děti jsou tak naší justicí považovány za jakýsi druh odpadu, kterým se chtě nechtě musí justice probrat, než se dostane k zajímavějším kauzám – tedy tunelářům s miliardami v kapsách, kteří jí mohou leccos „pustit“ a zločincům velkého formátu, kteří mají tutéž výhodu.

 

 

 

Na dětské případy – tedy v justičním žargonu „opatrovnické kauzy“ - jsou tak dávány soudci (většinou ale soudkyně), kteří se podle úvahy justičních mocných na nic jiného nehodí a i riziko, že soudit nebudou vůbec umět, justice unese, protože podle ní jde „o prkotiny“.

 

 

 

Chápeme, že z hlediska toho, co může nezletilé dítě „pustit“ justičním mocným ve srovnání s grázly všeho druhu to prkotiny skutečně jsou.

 

 

 

 

Bohužel, z hlediska zdraví a budoucnosti národa se tento fakt jeví už ve zcela jiném světle.

 

 

 

Neboť grázlové byli, jsou a budou, ovšem právě díky zmrzačeným dětem, které justice připravila o to nejcennější – jejich šťastné dětství – jich bude nadále utěšeně přibývat a ministerstvo spravedlnosti už nebude stačit stavět tolik nových věznic, protože na to nebude stát mít.

 

 

 

 

II.

 

Z každodenní praxe soudů dobře víme, že trestní kauzy ve srovnání s těmi opatrovnickými mají všestrannou preferenci – ať už jde o obsazení trestních senátů kvalitnějšími soudci, anebo lhůty, ve kterých jsou tyto případy vyřizovány.

 

 

 

Nikdo nám však nikdy nedokázal vysvětlit, proč minimálně tatáž pozornost není věnována našim dětem, případně proč si justice kriminálních deliktů cení daleko více nežli opatrovnických kauz, které ne že jsou banalitou, kterou zvládne každý(á) ňouma s mokrým diplomem, ale jsou naopak tím nejsložitějším, co lze v justiční praxi řešit.

 

 

 

O pravdivosti těchto slov svědčí i skutečnost, že současná justice již zcela ztratila schopnost opatrovnické kauzy úspěšně řešit, natož pak vyřešit, o čemž svědčí prohry našeho státu u mezinárodních soudních instancí, které se odehrávají jak na běžícím pásu – co stížnost, to prohra státu.

 

 

 

Pokud by někomu nestačily tyto prohry u mezinárodních soudů, pak ať se podívá na ulici, jak vypadá nová generace, která „péčí“ naší (feministické) justice prošla – bezcílná, bezzásadová, otrávená a životem unavená, 14, 15-letá individua nevěřící ničemu a nikomu, postrádající základní hodnotové žebříčky, sahající k drogám a alkoholu jakožto jedinému, co má na světě ještě nějaký smysl a přející si co nejdříve zemřít.

 

 

 

Dostali jsme se tak do stavu, kdy úspěšně vyřešená opatrovnická kauza je pouze taková, kde se rodiče na řešení sami a dobrovolně dohodnou – jenže pokud toho jsou schopni, tak potom samozřejmě žádnou justici nepotřebují, a stala by se zcela zbytečnou.

 

 

 

III.

 

V rámci odstranění alespoň těch nejkřiklavějších a nejnesmyslnějších rozdílů mezi trestní a opatrovnickou justicí proto naše sdružení požaduje zavést, a to s okamžitou platností :

 

 

 

      • Stejné lhůty pro vyřízení trestní a opatrovnické kauzy před soudem.

 

 

 

(Pro informaci veřejnosti : V trestní kauze je obvykle nařízeno jednání do měsíce od podání obžaloby, totéž pak platí pro odvolací řízení, v opatrovnických kauzách to jsou měsíce, někdy i roky, kdy už pak většinou ani není o čem rozhodovat, protože děti dávno odrostly a zvykly si na prostředí – často zcela nevyhovující – ve kterém se aktuálně nacházely).

 

 

 

 

 

      • Platnost rozsudku jeho vyhlášením

 

 

 

Zatímco současný stav je ten, že se – po mnoha měsících, než k odvolání dojde – musí ještě čekat na tzv. „doručení“, což spolu s vyhotovením může zase trvat několik měsíců a ještě obvykle ten účastník řízení, kterému není rozsudek po chuti, může doručení úspěšně po řadu týdnů mařit.

 

 

 

      • Veřejné a pravidelné přezkušování soudců opatrovnických kauz ze znalosti aktuální problematiky týkající se jejich profese, tedy především moderních poznatků dětské psychologie a psychiatrie.

 

 

 

 

 

      • Pohnání těch soudců, kteří soudili kauzy, jež u mezinárodního soudu propadly, před kárné senáty s cílem zbavit je funkce soudce

 

 

 

 

Na soudech všech stupňů musí být nadále patrno, že ne grázlové, ale děti mají u nás přednost přede vším ostatním, neboť škody napáchané na dětské duši jsou většinou nevratné a postupující čas má na ně rozhodující vliv (zatímco spor o stodolu, pozemek, peníze, platnost smlouvy nebo i potrestání grázla mohou klidně počkat, a vcelku se nic nestane).

 

 

 

Je naprosto nepřípustné, jak se to dnes běžně děje, aby senát krajského soudu soudil za den 10 kauz – od sporů o pojištění, přes sousedovu hrušku až po vymáhání jízdného po černém pasažérovi – a na konci se kdesi vzadu krčila opatrovnická kauza dětí Novákových, která bude projednána až za slastného spánku celého unaveného senátu, protože „jde o prkotinu“.

 

 

 

 

DĚTI JSOU NADĚJÍ A BUDOUCNOSTÍ NÁRODA A NIC CENNĚJŠÍHO ŽÁDNÝ NÁROD NEMÁ !!!!

 

 

 

 

Chovejme se k nim podle toho !!

 

 

 

 

Za sdružení K 213 :

 

 

 
 
 

Ing. Jiří Fiala          Ing. Jiří Štefek

 

předseda sdružení           1. mluvčí sdružení

 

 

 
 

 

 

V Košíku, dne 18. října 2009

________________________

________________________

Můj názor je, že většině ústavních činitelů jde o to "čím hůře tím lépe".
Budoucnost "národa" je nezajímá, takže to bude hozeno do "koše". Budu rád
když to tak nebude a bude to jinak. AH
_______________________________

Už jsem to četl a je to dobrý nápad. Milan
_______________________________

 

Jirko, je to naprosto převratný návrh do opatrovnické justice. Moc mu fandím, bohužel bude mít spoustu odpíračů z řad příživnické mafie, jako je OSPOD, soudní znalci - a v neposlední řadě i soudkyně opatrovnických soudů. Pokud sis všim, soudkyně opatrovnických soudů mají 4 -5 opatrovnických sporů ve dvou dnech v týdnu. Prej není dostatek soudních síní. Za tuhle "honičku" mají mizernejch 14 platů á 60.000 kč. Olda

_______________________________

 

Ahoj Jiri,

je to slusne napsane, ma to hlavu i patu. Neverim, ze se vubec kdo bude obtezovat aspon napsat, ze to cetl. No nechame se prekvapit.

Nem
______________________________

Vážený pane Fiala,

se zájmem jsem si přečetl Vaši petici. Je skvělá !  Mluvíte v ní ze srdce statisíců znevýhodněných a šikanovaných otců a dětí v tomto státě !  Fandím Vám. Pokud dojde na nějaké protesty a budu moci přijet, potom se taky objevím.

zdraví Škapa
_____________________________