Má být justice na straně slabších ?

 

Ve včerejším zpravodajství ČT 1 nebylo lze přehlédnout nadšenou reportáž o tom, jak prý jeden soukromý exekutor skvěle vystěhoval bývalého manžela z bytu - zřejmě na ulici - poté,  co k tomu podala návrh jeho exmanželka, když s exmanželem bydlela ve společné doácnosti již pět let po rozvodu. A jak je to skvělé a nádherné, co si paní ušetřila soudních tahanic, které by trvaly daleko déle a vůbec jak je krásné, když je spravedlnost na straně slabších.

Už dávno si sice nedělám iluze o profesních (ani jiných) kvalitách redaktorek České televize, jejich kulturním a všeobecném přehledu, natož pak o jejich znalosti práva  , ovšem namíchat takovýto feministicko-populistický guláš (a odvysílat ho), to ještě donedávna nebylo možné - a jestliže je to možné teď, pak je zjevné, že tzv. veřejno-právní televize ve svém feministickém štvaní společnosti zase pokročila o výrazný kus dále.

Je samozřejmě těžké vyjadřovat se k případu, který člověk osobně nezná a neví, o co vlastně jde. Ovšem vzhledem k tomu, že známe naši justici, tak si dovolíme zvolit nejtuctovější případ, který se asi odehrává nejčastěji, jako vzor.

Podle něj rozvod zapříčinila samozřejmě žena, které se například zdálo, že manžel málo vydělává - třeba poté, co ho při současné krizi vyhodili z práce a on nedokázal dost rychle najít náhradu - justice jí šla samozřejmě na ruku, svěřila jí děti (ač on je měl nejspíš stejně rád, možná i víc než ona, čemuž by nasvědčovalo to, že rodinu rozbít nechtěl) a nakonec i byt.

Manžel tak přišel nejen o práci, ale i o zázemí - a tedy i možnost si jakoukoliv práci v budoucnu opatřit. Teď ho ještě - na zimu - vyhodí pod most a přihlouplá feministická redaktorka České televize se z toho raduje. Tedy - abychom to pochopili správně - raduje se z toho, že z otce rodiny se stal bezdomovec, který nejspíš nepřežije zimu a zmrzne někde pod mostem (takže pokud zmiňovala výživné, může si být zcela jista, že mrtví už neplatí nic, ba dokonce ani feministické výživné). 

Zastavme se ale u posledního výroku (tedy že justice má být na straně slabších), který pronesla advokátka té exmanželky - bohužel jsem přehlédl jméno, ale typově to byla druhá Hrušková ze sporu Pedovič - Pedovičová (dnes Vycpálková) - tedy drzá a sebevědomá baba, která dobře ví, jak to u feministických soudů chodí.

Už ale zjevně neví, jak by to chodit mělo, což tímhle výrokem mimoděk otevřeně přiznala. 

Předně je samozřejmě otázkou, kdo je tady slabší, nebo čím by madam právnička mohla doložit, že dotyčná exmanželka byla ve sporu slabší.

Všichni, kdo chodí k naším soudům, dobře ví, že zejména v rodinných otázkách nejsou ženy těmi slabšími, ale naopak těmi zatraceně silnějšími, což naprostá většina z nich samozřejmě dobře ví a okatě a nestydatě na to spoléhá (viz běžné rozvodové návrhy typu -když mi nenecháš byt, neuvidíš děti - manželka tedy už dopředu ví, že děti automaticky dostane, ba co víc, ví i to, že pokud je nebude otci předávat, nic se jí nestane - což je obraz právního vědomí, při kterém by měl ministr spravedlnosti ve slušném státě automaticky rezignovat).

Pokud měla madam právnička na mysli obyčejnou fyzickou sílu (a jiná mě nenapadá), pak by měla současně i vysvětlit, k čemu převaha této síly je u našich soudů, případně ve společnosti, dobrá.

Z praxe mě napadá akorát rvačka s justiční stráží, zde bych ovšem madam právničku rozhodně nepodezříval, že by se s justiční stráží prala, případně že by - při těchto názorech - k tomu měla sebemenší důvod.

Důvod by k tomu mohl mít onen exmanžel, ten to ovšem taky nedělal, a pokud by to i udělal, nevím, v čem by to jeho postavení před soudem, případně rozsudek, pozitivně ovlivnilo.

Takže docházíme pomalu k odpovědi na první otázku - tedy kdo je zde slabším. Každý právník vám potvrdí, že zvláště u rodinných sporů je to muž, že feministická justice naprosto nestydatě a okatě nadržuje ženám, a to často nejen proti zákonům, ale i proti obyčejnému zdravému rozumu.

Nakonec, co jiného než naprosté zvěrstvo je vystěhovat na zimu otce rodiny pod most, že ?

No, a teď odpověď druhá. A sice zda má být justice na straně slabších.

Samozřejmě, že nemá, pokud se ovšem vůbec chce za justici považovat, a otevřeně neproklamovat, že není justicí, nýbrž mocenským nástrojem momentálně mocných k prosazení jejich (z)vůle.

Spravedlivá justice totiž nemá být na straně nikoho, s výjimkou práva a zákona - a toť vše.

Jestli mi rozbije okýnko u auta feťák, protože neměl na drogy, anebo dlouhodobě nezaměstnaný, protože hledal něco na přilepšenou, jako občana mě to nemusí zajímat a nezajímá. To ať zajímá politiky, zejména pak před volbami - to je jejich starost. A výsledek jejich politiky - zda jsou tu slabí, kteří musí krást, protože se stát o ně neumí jinak postarat. Anebo zda jsou tu jen grázlové, kteří se na slabost (a různé jiné - většinou smyšlené - okolnosti) jen provokativně vymlouvají.

I když okolnosti mohou být různé, pořád je vloupání trestným činem a neomlouvá nikoho, kdo je spáchal. A pokud by někoho takového chtěla omlouvat justice, pak každý soudný občan se musí rázně postavit proti. Protože takovou justici nikdo nemůžechtít.

Pokud ji chce advokátka z reportáže, je tohle skutečně pravý a nefalšovaný  důvod k ukončení   její registrace v ČAK (nikoliv časté psaní ústavních stížností, jak ústavní soud vyhrožoval mému advokátovi).

Pokud jde o přihlouplé feministické redaktorky České televize, pak je můžeme ubezpečit, že jedna z příštích našich reportáží bude patřit právě jim. Jim a jejich typické zbabělosti - vybírat si někoho, kdo se numí bránit a před mikrofonem vypadá jako ňouma, zatímco sednout si s námi před kameru za jeden stůl, to by jim nohy hrůzou zcepeněly.

Napadá mě ještě jeden nedávný příklad extrémního feminismu v ČT  : Nedávno zase jedna - kdo jiný než redaktorka České televize - vypočítávala, kde mají předsedkyni vlády a kdy ji můžeme mít i my. Viděli jste někdy větší stupiditu ? Redaktorku nezajímá, co ta předsedkyně vlády bude umět, zda bude mít rozhled v politice a ekonomice, jaký bude její vztah k lidským právům, jaké bude mít zahraniční kontakty, jak ji budou v cizině přijímat - ale hlavně, že to bude předsedkyně, tedy ženská. Že může jít už po pár týdnech s nesmírnou ostudou od válu, to by jí asi nevadilo. Hlavně, že jsme "světoví", že jsme měli "předsedkyni vlády".

Každého normálního člověka totiž zajímá pravý opak - tedy napřed co to je za člověka -  např. moudrý, dobrý, vzdělaný, poctivý, spolehlivý, inteligentní,  a tak - a teprve poté, co má mezi nohama, pokud ho to vůbec u politků zajímá - tedy jestli je to muž nebo žena.

Ne tak feministky. Což je sexuálně motivovaný fanatismus neskutečné hloubky.

Šířit fanatismus jakéhokoliv druhu veřejno-právními médii nesvědčí zrovna o intelektuální hloubce a mravní vyspělosti země, která tohle připustí.

České televizi můžeme akorát pogratulovat, že zatím ještě nedosáhla takového bahna, novinářské ubohosti a hloubky štvaní, jako jejich konkurence,  mediální stoka a informační žumpa, kterou pod názvem TV Nova vytvořilo několik dosud aktivních estébáků k masovému ohlupování a manipulování národa. A protože si jejich přitroublí market-manažeři zjistili, že na ty jejich slinty čumí přdevším ženské (chlapy se obvykle  tak snadno obalamutit nezdaří), tak jim přizpůsobili i program - a podle toho taky vypadá.

Nutno dodat, že co se týče hlouposti a stupidního feminismu, Česká televize a její přihlouplé redaktorky dělají všechno možné, aby svému komerčnímu vzoru mohly z co nejmenší blízkosti dýchat na záda.

A pokud nějaký sociolog potřebuje důkaz o tom, co je to feminismus - tak právě tahle dvě média poskytují obraz dokonalý. A sice v tom smyslu, že postkomunismus a feminismus jdou spolu ruku v ruce jako nerozluční přátelé.

Jsou to totiž jen dvě strany téže mince - neskutečné lidské blbosti.

A ta - jak známo - mezí nemá.
______________________________