Svět na ruby? Anebo jen očekávané důsledky feminismu a státem podporovaných rozvodů!

Details

Category: Starý web

Published: Sunday, 30 August 2015 17:14

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1810

Letošní prázdniny jsou obzvláště paradoxní.

Zdraví Jirka

A názor právničky došlý redakci K 213 vzápětí:

Jinak s názorem p.t. Jirky o komunistických výdobytcích /resp. výdobytcích porozvodové péče souhlasím....
ovšem jestli si myslíte, že bude lépe, těžce se mýlíte.... přečtěte si pasáže o rodinném právu v nově proponovaném občanském zákoníku a musíte  dojít k témuž, k čemuž jsem došla já: při vší úctě k doc. Zuklínové, autorce návrhu, jest tento návrh naplněním zhuleného snu hippiesácké
feministky, která na poznatky vývojové psychologie dětí a mládeže
narazila možná někdy na toaletě, když si z příslušné publikace
vytrhávala stránku na … (dále redakčně zkráceno).

K tématu nám pak poslal rozsáhlejší komentář i náš občasný dopisovatel, pan Ing. Dušan Pokorný. Uvádíme ho celý, v nezkráceném znění:

Vždy se zcela přirozeně stavělo na tom, že s tou zdaleka největší pravděpodobností, daleko převyšující všechny ostatní varianty, pro děti udělají opravdové maximum jejich vlastní rodiče. Všechny ostatní možnosti (ať už výchova různých strýců, tetiček, poručníků či pěstounů) se považovaly za doplňkové. Jako hlavní přicházely v úvahu v případě sirotků nebo při odpadnutí rodičů z výchovy z důvodu mimořádně těžké nemoci či jejich výjimečného mravního a osobnostního selhání apod. Jako úplně nejhorší pro zdravý vývoj dětí pak dopadá tzv. výchova společností, kterou ať už otevřeněji či skrytěji preferují ďábelské totalitní režimy, jako např. marxismus s pozdější komunistickou praxí.

Proto také zdravá, dnes říkáme tradiční, rodina byla základem každého rozumného státu, protože také přirozeně nejlépe naplňovala zájmy těch nejmenších. Tedy připravovala velmi kvalitní základ pro budoucnost a prosperitu společnosti.

Toho, že odpadnutí byť jediného rodiče znamená pro děti dokonce výrazné  nebezpečí si všímala i lidová tvořivost. Proto také od malička ještě dnes známe pohádkové příběhy O Popelce, O perníkové chaloupce či Zlatý kolovrat a bezpočet dalších, které nikoliv náhodou barvitě líčí jakým rizikem pro dítě může být nevlastní matka, tedy macecha. (V této souvislosti role nevlastních otců, tedy otčímů, tak dramaticky frekventována není (muži jsou obecně spravedlivější), ale stejně od otčíma nějaké obzvláštní nasazení pro dítě srovnatelné s motivací otce vlastního zpravidla očekávat nemůžeme.)

Rozchod rodičů jen zdánlivě nepředstavuje pro děti riziko – vždyť rodiče neztrácejí, jen se jeden z nich jaksi vzdaluje. Přesto důsledky bývají často fatální. I při obecně zdaleka nejlepší a nejoptimálnější po rozvodové variantě – tedy střídavé výchově – má dítě v ten daný čas vždy jen jednoho rodiče a je již značně ochuzováno. Noví partneři rodičů (ať již verbálně deklarují cokoliv) nemají takový přirozený zájem na prosperitě nově „získaných“ dětí a pokud mají děti svoje, vnitřně preferují především jejich prosperitu. Proti nevlastním dětem se pak přirozeně snaží (ať už otevřeněji či skrytě) manipulovat i jejich zbylého vlastního rodiče. Tak, jako tak, v nejlepším případě (až snad na naprosté výjimky) mohou působit jen jako docela hodní strejdové či hodné tety a ještě k tomu bez záruky. Více se nedá od nich reálně očekávat.

Jinak běžně dochází rozvodem k odcizování dětí a rodičů, děti přichází o své přirozené vzory a životní opory. Vztahy v rodině přerůstají v zášť a válku, děti kolikrát doslova šílené nenávistí a pocitem nespravedlnosti na své rodiče útočí. V těch nejextrémnějších případech je dokonce i zabijí – viz. případ syna známého atleta Odložila, který zavraždil svého otce. A k tomu všemu naprosto neprávem – na vině rozpadu rodiny a chlapcova neštěstí byla jednoznačně matka. Děti přichází o finanční zabezpečení, finanční prostředky mizí v nekonečných soudních sporech, nezodpovědným počínáním matek či se neobnovují ztrátou motivace otců, kteří o své děti přišli. Nezřídka bývají děti nakonec i vyděděny.

Rozvodem přichází dítě tedy o vzor řádné rodiny, citové zázemí rodiče a jeho příbuzenstva, majetek, vázne jeho výchova a jeho přirozená láska se mění často v nenávist, v lepším případě v netečnost a „jen“ necitlivost. V pravdě ďábelské dílo.

O to nejen nezodpovědnější a nestátotvorné, ale bez jakékoliv nadsázky nelidské je působení současné zfeminizované justice, která místo, aby působila proti rozvodům, případná ostří v rodinách se snažila tupit, rozvody preferuje, zcela nepokrytě podporuje jejich původce a ostré spory mezi rodiči živí. Otcové, kteří rozvod označí v soudní síni za nesprávný, jsou většinou přímo a neskrývaně označováni soudkyněmi v lepším případě za škůdce, kteří se nechtějí rozvádět či rovnou za blázny s narušenou psychikou. Nedávno jsem to např. slyšel vykřikovat takto nepokrytě proti otci v Plzni tamní soudkyni Křivánkovou. Přitom právě tato soudkyně (pozorujete-li jí při práci) Vás nenechá dlouho na pochybách, že narušenou osobností s pokřiveným vztahem k světu a lidem je právě ona.

A jakým vlastně ještě výmluvnějším příkladem pokřivenosti a nepřirozenosti současného tzv. opatrovnického systému může něco být, než ten došlý e-mail (v úvodu článku - pozn. red.). Ten otec má tolik lásky, že se ve svém volnu o prázdninách stará o děti kde koho, kdo je potřebuje na část prázdnin někam smysluplně umístit. Jejich rodiče mu je s důvěrou svěřují, ale o vlastního syna, kterému by dal jistě ještě nesrovnatelně více, se postarat nesmí, protože si tak pár přihlouplých bab, kterým společnost načas dala tu moc, lečí své komplexy – jedno, že k obrovské škodě malého dítěte.