Navštívili jsme nymburské gymnázium

 

Na podruhé se mi podařilo hovořit s učitelem Martinem Nedbalem, který studenty onoho dne na soud doprovázel. Řekl mi, že, soud navštěvují pro doplnění výuky, když jsem se zajímal, v čem ta výuka spočívá, tak podle osnov prakticky ve všech druzích práva, takže si mohou vybrat kterékoliv jednání, a vždy je to k věci.

Přesto - impuls ke konkrétnímu jednání dává soud, a tak i v tomto případě to byl soud (potažmo soudce Nápravník), který studenty na moje jednání pozval.

Za situace, kdy se ani nezažalo jednat, je to dosti zvláštní volba, neboť studenti prý chtěli vidět práci státního zástupce, soudce i obhajoby při jednání.

Prý soudce ke každému případu poskytuje informace před jednáním a i po jednání a odpovídá na dotazy.

Zeptal jsem se proto, co jim řekl o štrasburském rozsudku, který má na tento případ bezprostřední dopad a rozhodně se v trestní (ani jiné) kauze nevidí každý den.

Nic. Neřekl jim nic. Stejně jako studentům zatajil, že mu nejvyšší soud předtím jeho dřívější rozsudek celý zrušil a nařídil mu věc znova projednat (což se také stává poměrně výjimečně a ve vzájemné kombinaci pak tyto okolnosti vytvářejí unikát, který se u okresního soudu vidí tak jednou za deset let, dost možná ani to ne).

Člověk nemusí být žádným právním odborníkem, aby pochopil, že jestli je na tomto případu něco zajímavého, tak především tohle, a jestliže jim soudce tento případ vybral, pak zatajit tyto okolnosti bych považoval za přímou sabotáž jejich výuky i jejich praktické ukázky na soudě. 

Zeptal jsem se pana učitele, jestli má zájem o to, abych studentům tyto jistě zajímavé okolnosti dovyprávěl. Pan učitel zájem neměl - prý nejsou právní odborníci a zas tak hluboce to nestudují.

No, pak tam možná ani nemusí chodit, pokud je nezajímá ani to rozhodně nejzajímavější, co jim tento jinak ubohý a podprůměrný soud může v současnosti nabídnout.

Je možná také otázkou, proč vlastně poslouchají výklady soudce Nápravníka, když nemají čas poslouchat toho, kdo ho u vyšších instancí porazil zatím pokaždé, kdy si o to pan soudce řekl.

Přiznám se, že na učitele mi to připadá jako  dosti zvláštní přístup ke vzdělání, ba doslova k perličkám, které by jinde vidět nemohli. Asi jako kdyby se někdo bránil pohledu na zlatou rybku s tím, že si vystačí pohledem na válející se líné kapry u dna rybníka.

Těžko potom také chápat, proč soudce Nápravník pozval školu právě na tohle soudní líčení, když jim vše podstatné zatajil, takže studenti mohli jen vidět sice výstižnou, leč kratičkou epizodku vytrženou z kontextu, které mohli bez předchozích informací sotva rozumět, a to  když jsem soudci sděloval nové okolnosti námitky jeho podjatosti.

Jediným rozumným vysvětlením, proč tedy Nápravník školu na toto jednání pozval, bylo a je to, že se prostě bál tam být s K 213 o samotě a hledal spojence alespoň ve studentech, aby se necítil v soudní síni tak malý a ztracen (byť obklopen početnou justiční stráží).

O co méně pan učitel Martin Nedbal toužil po informacích, o to více ho rozčilovaly ty, které se ho bezprostředně týkaly a které již byly zveřejněny na našich stránkách v článku o soudě v Nymburce (4.5.). Konkrétně ho dopálila především ta pasáž, kde se píše, že si tykal s mou bývalou manželkou a že ta si jejich návštěvu na soudě nejspíš objednala.

Prý je to nehorázná lež a jak si můžeme dovolit zveřejňovat nepravdivé a neověřené informace. Řekl jsem mu, že z našeho pohledu to rozhodně nepravdivá informace nebyla, neboť nám ji poskytli svědkové, kteří byli na soudě přítomni, což nám ke zveřejnění stačí, neboť nemůžeme být vždy a všude. A že když to popírá, že můžeme dodatečně  zveřejnit i omluvu, třeba pod článkem.

Prý po měsíci už to ani za to nestojí.

Zajímavé je, že se tedy neozval, když článek vyšel, když mu to tak vadilo - ale nicméně mně to za ověření stálo, a tak jsem si obvolal ty, kteří na tom soudě tehdy byli - a poměrně snadno jsem se dobral i svědka, který to na vlastní oči viděl  -a trval na svém.

Takže žádná omluva nebude, maximálně jsem panu učiteli nabídnul vzájemnou konfrontaci - a co myslíte, ozval se, když mu tto tak vadí ? No, samozřejmě, že ne.

A tak si můžeme ještě navíc i myslet, že na nymburském gymnáziu mají učitele, který nejen že učí o soudech a nezajímá ho v Nymburce zjevně jediný štrasburský rozsudek, ale že navíc i lže a následně se pak radši vyhne konfrontaci se svědkem, který ho při tom viděl.

Na závěr se pak mohu ještě vrátit k okamžiku, kdy pan učitel vyndal z kapsy složený vytištěný náš článek o předmětném soudě (http://www.k213.cz/start.php?act=read&art=1460) a hned mi sděloval, že to on ne, že to jeho studenti ho našli ...

Jistě, pane učiteli, nebudete se jistě zlobit, když Vám přiznám, že jsem Vás ani nepodezříval, že byste se propracoval až k našim stránkám, které popisují soud, na kterém Vaše třída byla, to mě vskutku ve snu nenapadlo, to už na lidi takový čich mám. Zejména pak na ty, co radši nic neví, než aby věděli něco nepříjemného, co by se mohlo někomu mocnému nelíbit.

Děkujte pánubohu za svoje studenty, protože ti se - jak se zdá - umí v dnešním světě informací pohybovat daleko zdatněji nežli jejich učitel a dospěli tak do fáze, kdy žák předčí učitele. Na našich školách to asi zase až taková výjimka jistě nebude. 

A když už si našli ten článek, budou-li chtít, najdou si jistě i všechno ostatní, včetně štrasburského roszudku (třeba i v původním znění) a včetně rozhodnutí nejvyššího soudu, které udělalo ze soudce, jenž jim přednášel, nedouka a podprůměrného žáka, která sám potřebuje vzdělat skoro ve všech oblastech, kterými se (už bohužel)  živí.

Inu, mladá generace se neztratí.

Jen jsem při tom pohledu na jejich pedagoga nepochopil, proč vlastně ti schopní studenti do školy chodí.

V mnoha směrech by na ní totiž sami mohli vyučovat.

A lépe.