Už to začalo !!

  • Vytisknout

V historické budově na pražském Ovocňáku, kde kdysi soudili ještě Omladinu, se dnes odehrálo první kolo utkání mezi  sdružením K 213 a současnými justičními strukturami.

Výsledky jsou slibné : Jedna roztržená košile, jedny roztržené kalhoty, několik utržených knoflíků, potrhaný spis, fantastická televizní reportáž, nakvap odjíždějící předseda soudu Vávra, funkce zbavený soudce magistr Kryštof Janek a případ dětí Fialových definitivně odejmutý české justici.

Na jediné odpoledne docela slušná bilance - nemyslíte ?

Dnešního dne od 13 hodin byl na Obvodním soudě pro Prahu 1, sídlícím v historické budově na pražském Ovocném trhu, naplánován závěr případu dětí Fialových, v podstatě jen závěrečné návrhy a rozsudek. K němu nakonec vůbec nedošlo, neboť dramatické události jej nyní již bývalému soudci Jankovi neumožnily vynést.

Pan Fiala hned zkraje soudce upozornil, že než dojde na závěrečné návrhy, má ještě doplnění ohledně předchozího výslechu matky, a sice pokud jde o jejího zaměstnavatele, že trvá na tom, aby soudce přečetl doklad od zaměstnavatele celý, tedy včetně názvu a adresy firmy, která doklad vystavila a všech ostatních údajů, které doklad obsahuje  - stejně, jako to četl v jeho případě. Soudce se tento požadavek snažil obejít s tím, že důkaz již byl proveden, načež mu pan Fiala řekl, že v tom případě trvá na okamžitém nahlédnutí do spisu.

Soudce Janek neměl tuto část spisu u sebe, neboť prý již počítal jen s vynesením rozsudku, a tak pro ni odešel na kanceláře a jednání přerušil na pět minut. To alespoň umožnilo opozdilcům, aby zaujali svá místa.

Po nahlédnutí do spisu a zapsání všech podrobností -. tedy že doklad vystavila Českomoravská stavební spořitelna a kde sídlí - přešel soudce Janek k předčítání závěrečných návrhů matky a OSPOD, neboť nikdo z nich neměl tu sílu se na jednání dostavit a své návrhy osobně přednést.

Za zmínku stojí, že OSPOD například navrhovalo zvýšení výživného za situace, kdy nejvyšší soud jasně stanovil, že současných 5 tisíc je zcela nepřiměřených aktuálním možnotesm pana Fialy a že má soud zkoumat, jaká může být skutečná výše vyživovací povinností, přičemž už nyní je jasné, že je nižší. OSPOD se vyznamenal i tím, že prý nesouhlasí se zastupováním synů pana Fialy panem Fialou před soudem (jde o žaloby na stát za zničené dětství a za způsobení sydnromu zavrženého rodiče), neboť prý v případě prohry by je zatížel zbytečnými dluhy. K tomu pan Fiala poznamenal, že hloupost pracovnic OSPOD skutečně nezná mezí, neboť je obecně známo, že žaloby na stát nejsou zpoplatněny a že tudíž jediné, co v případě neúspěchu hrozí, je zamítnutí žaloby.

Soudce poté předčítal závěrečný návrh matky, který si pan Fiala následně vzal a větu po větě vyvracel jednu za druhou jako lži a výmysly, v jednom případě dokonce podal trestní oznámení pro pomluvu, neboť údaje ve vyjádření obsažené obsahovaly natolik nepravdivé skutečnosti, že mohly protistranu vážně poškodit, což je přesně to, co předpokládá trestný čin pomluvy.

Když skončil komentář k obsáhlému vyjádření matky, přešel pan Fiala k vlastnímu závěrečnému návrhu. Jeho projev byl dlouhý, pravděpodobně během zítřka přineseme sestřih jeho nejzajímavějších pasáží.

Především pan Fiala konstatoval, že sice od justice mnoho nečekal, a to ani po štrasburském rozsudku, ale že neudělá vůbec nic, to ho skutečně ani ve snu nenapadlo. Soudci Jankovi dával za vzor soudce Sládka z Prahy 8, který se alespoň odmítnul mlčky dívat, jak matka programově likviduje vztahy dcery k otci a pokusil se tomu zabránit tím, že dceru umístil do neutrálního prostředí. Krom toho otci sám navrhnul změnu výchovy a není jistě vinou soudce, žer ji otec odmítl, což jde výhradně k jeho tíži.

Závěrem pan Fiala zkonstatoval, že se soudce Janek postupně dostal do rozporu nejen se štrasburským rozsudkem, ale dnes už i - v otázce výživného - s usnesením nejvyššího soudu ČR.

Poté soudci sdělil, že občané nejsou povinni mlčky přihlížet k naprosté neschopnosti a nevůli justice zjednat nápravu a že mohou na základě platného právního řádu převzít věci do vlastních rukou, což se právě rozhodlo učinit sdružení, kterému předsedá a že tímto předává soudci Jankovi dvě rozhodnutí - jedno o odejmutí věci dětí Fialových české justici, protože opakovaně a po dlouhou dobu prokazovala, že nemá ani základní předpoklady pro to, aby tento přžípad mohla úspěšně řešit a druhé o jeho zbavení funkce soudce, neboť není možné, aby soudil někdo, kdo nemá úctu k pravdě a kdo připustí, aby si pčastník řízení tropil ze soudu beztrestně šašky, jak to právě předvedla Mgr. Fialová při posledním jednání.

Soudce se ho zeptal, zda tedy opouští jednání, načež mu pan Fiala odpověděl, že to pochopil správně, neboť odchází za pomoci členů svého sdružení vykonat štrasburský rozsudek, tedy především odejmout oba syny z patologického prostředí u matky, ale že nepůjde sám, a protože nyní již bývalému soudci sdělil, že případ je české justici odebrán, že jej žádá o předání kompletního spisového materiálu.

No - a k tomu nebyl soudce Janek ochoten. I nastala první strkanice a tahanice o spis, který částečně vyhráli oba dva, neboť každý si urval svůj díl spisu. Pan Fiala tedy vzal svůj díl spisu a odcházel z místnosti a následně i ze soudu.

Na chodbě byl však byl zastaven narychlo přivolanou justiční stráží, která ho zadržela a chtěla vydat spis a pžžinutila ho vrátit se do místnosti. Pan Fiala na ni po příchodu zpět do jednací síně podal trestní oznámení pro omezovánj osobní svobody  - a tahanice o spis pokračovala. Pan Fiala odmítal předložit tašku k nahlédnutí, justiční stráž volala policii - a mezitím jedna dáma z veřejnosti nabídla panu Fialovi, že tašku pronese a vzala si ji, jenže byla při odchodu rovněž zastavena justiční stráží. Takže tašku zase musela vrátit.

Poté si pan Fiala všimnul, že někdo otevřel okno, a protože to bylo v přízemí, rozběhl se a oknem proskočil na dvůr. Obdivuhodný výkon všem na chvíli vyrazil dech, nicméně justiční stráž, přítomná v mohutném počtu - a kupodivu najednou jenom samí chlapi (jsme zvědaví, koho bude do těchto akcí justice posílat, až skuteční chlapi dojdou a bude mít jen ty svoje polofeministické hybridy od rozvedených matek) - po chvíli pana Fialu oknem následovala a začala honička na dvoře soudu, která skončila tím, že dva strážci skočili zezadu na pana Fialu, který upadl na zem, přitom ještě jednomu z nich odepnul od opasku pendrek a několikrát ho jím uhodil do nohy, než mu oba dva nasadili pouta a odvedli ho do zadního traktu dvora, kde jsou místnosti pro zadržené a vedené k soudu z vazby.

Protože pak byl již pan Fiala od ostatních oddělen a jen on ví, co se dále dělo, předáváme mu slovo :

Po příchodu do eskortní místnoti mi sundali pouta a mohl jsem se napít a vlastně celou dobu jsem stál opřen o zeď (ale mohl jsem si i sednout - to jsem odmítnul s tím, že se mi stojí dobře). Potřeboval jsem se vydýchat a odpočinout.

Pak se mě ptali, jestli jsem ochoten vrátit televizi přístroj, kterými před jednáním dali do kapsy jako spojení s nahráváním. Odpvoěděl jsem, že pokud mě o něj požádá sama televizní reportérka, že jí ho dám. Poté ji zavolali k oknu, okno otevřeli a mezetou jsem mohl prostrčit nahrávací kazetu. Televizní reportérka poznamenala, že by ji to sice zajímalo, ale že když nemá obraz, tak jí samotný zvuk nepomůže.

Velitel justiční stráže mi začal významně sdělovat, že mě zná, že jsem pokousal justičního strážce na Praze 9, ale že mi prezident dal milost. Řekl jsem mu, že já ho taky znám - což ho kupodivu nemálo zarazilo - a že až jeho odsoudí za zneužívání pravomoci, může se spolehnout, že milost žádnou nedostane. Přešla ho chuť na další diskusi a dál už si mě nevšímal.

Policajt mi sdělil, že nemám dělat žádné prudké pohyby - řekl jsem mu, že to platí samozřejmě i pro něj. Dost ho to vyvedlo z míry, jestli mu prý vyhrožuji.

Řekl jsem, že nevyhrožuji. ale že jestli se on může cítit ohrožen, můžu se pak stejně cítit i já.

Poté následovala klasická fízlovská otázka - prý proč jsem to udělal, jestli toho lituji a jestli to nebylo zbytečné. Odvětil jsem, že jsem to udělal z občanské povinnosti, že litovat budou výhradně oni a že to rozhodně zbytečné nebylo, o čemž se brzy přesvědčí.

Tyhle odpovědi jim zjevně vzaly dech a část z nich se už radši dál nebavila.

S ostatními jsme se pak chvilku bavili o tom, že tenhle soud je najlepší cestě vyvolat občanskou válku a že pro nás bude radostí  se jí v centru Prahy zúčastnit, protože to rozhodně neujde pozornosti zejména zahraničních médií.

Říkali, že to jsou teda zvědaví, tak jsem ji řekl, že se můžou dočkat dřív, než by tušili.

Pak zavolali předsedu soudu Vávru. Zeptal se mě, jestli jsem byl opakovaně vyzýván, že mám spis vrátit, a jestli si uvědomuji, žeje to trestný čin.

Řekl jsem mu, že kdyby přijal moje pozvání na dnešní jednání, tak mohl všechno vidět hned od začátku a že trestným činem je především nerespektování mezinárodního rozsudku. S tím kupodivu souhlasil - a odešel.

Pak přišel čertvě odvolaný soudce magistr Janek. Přinesl mi usnesení o odročení jednání na 8. dubna od 9 hodin a sdělil mi, že jsme ho ani nemuseli odvolávat, protože hodlá justici v nejbližší době sám opustit. Řekl jsem mu, že aspoň vidí, jak jsme zase předběhli dobu. Pak vyslovil lítost nad tím, že se rozcháízíme ve zlém. Řekl jsem mu, že k tomuto vyústění bohužel zjevně směřoval celé dva roky, co případ vyřizoval. Pak odešel.

Jeden z policajtů si povzedchnul, že je zvědav, co z toho bude. Odpověděl jsem mu, že pokud myslí moje stíhání, tak to mu můžu říct s naprostou určitostí už teď - nebude z toho nic.

Následující vývoj mi dal plně zapravdu. Asi po hodině se mezi policjaty začalo šuškat, že jakmile odjede předseda soudu, že mě asi pustí. Pak ke mně jeden z policajtů přišel, že mi vrací občanku a že mě oznámí pro přestupek, neboť jsem prý neuposlechl úřední výzvy - takže už žádný trestný čin !! -  a asi po hodině a půl se to stalo skutečností.

Ještě se mě ptali, jestli chci odejít hlavním východem, anebo zadem, řekl jsem, že hlavním východem, přirozeně, přesto mě - a všechny ostatní, co na mě na soudním dvoře čekali (a nebylo jich málo) - odvedli k vedlejšímu, bočnímu východu, a vypustili do podloubí v Celetné.

Tak, a to je k dnešku asi všechno.

V krátkém čase budou následovat obě dnes zveřejněná rozhodnutí (tedy o odejmutí věci české justici a o odvolání soudce Janka z funkce) a fonozáznamy z dnešní závěrečné řeči pana Fialy, a také snad i pořízený videozáznam z honičky s justiční stráží a skoku z okna.

Před sdružením K 213 teď stojí nesnadný úkol - zajistit nejen převzetí obou synů Fialových, ale také ochránění jejich bezpečnosti zejména před jejich psychopatickou matkou a neméně psychopatickým státním aparátem, jehož pronásledování lez předpokládat. Držte nám všichni palce !!
________________

Jirko, ti tátové tě potřebují na svobodě. Pokud budeš někde úpět jako Havlíček Borovský, budeš nejspíše za pár let v učebnicích, ale bohužel žijeme nyní a teď. Vím co to je ztratit dítě díky krávám na soudech. Tátové jsou jako ty ovce jdoucí na porážku, nebo židé jdoucí do komor kde budou likvidováni cyklonem B. Je to neskutečný svinstvo! Olda Mezl
________________
 
A to si ještě neviděl jak byl nejistý soudce, když jsem se jej ptal co platí. on totiž vydával několik pokynů pro justiční stráž. Několikrát měnil rozhodnutí, že veřejnost má zákaz odchodu, chvíli na to že jednání je přerušeno a veřejnost má vyklidit síň. Zapisovatelka se klepala jako ratlík a kokot z pomáhat a chránit mi nechtěl sdělit z kterého odddění je. Přeseda soudu, co tam přišel machrovat, utekl jak malý synek, sotva jsem se jej zeptal zda-li považuje 9-letý spor o dítě za přiměřený.Olda
______________



____________________

Ted ctu ty dvoje ROZHODNUTI , moc se mi libi styl,jakymi jsou napsany...Jasne,strucne,vystizne,...SMEKAM! Bára
___________________

Netušili jsme, že naše činy mohou inspirovat naše čtenářky k sepsání básničky. Ale stalo se. A tady je :


V CO VĚŘIM....

Věřím v úsvit, věřím v západ,
věřím, že lze odnaučit chrápat:-)


Věřím v řeky, v modré proudy
věřím v sílu rodné hroudy.

Věřím v stálost stromů - obrů,
věřím v záři jasných ohňů.

Věřím v krásu slunce s nebem,
věřím v sůl, když podána je s chlebem.


Věřim v lásku,...Věřím v úsměv, daný Tobě a mně darem....
Věřím v pouto....Pouto věčné,které může být i zmarem!

V co ale věřím ZE VŠEHO NEJVÍCE?
na malou ruku, na malé střevíce,
Na auto s domkem na obrázku,
na to, že CÍTÍM LÁSKU....