Obnovení řízení v obou případech nikam nevedlo

Protože nemalá část veřejnosti, která nemohla obě obnovy řízení v trestních kauzách pana Fialy sledovat osobně, čeká na informace, jak to probíhalo a jak to dopadlo, podáváme následující krátký popis :

První jednání ve věci obnovy řízení proběhlo na Obvodním soudě pro Prahu 2 od 9-ti hodin dopoledne. Začalo tím, že pan Fiala požádal všechny přítomné o minutu ticha na uctění památky třetího obžalovaného, který se již spravedlnosti nikdy nedočká, pana Tenglera. Soudce Říha tuto žádost ignoroval a minutu ticha prohlásil za divadlo, přesto veřejností a hlavně obžalovaným držena byla.

 

Po celou dobu dokazování se soudce Říha snažil dokázat, že výrok o trestu nebyl postaven na zrušeném rozsudku z Nymburka, nýbrž na jiných rozsudcích, které zrušeny nebyly a které se týkaly útoků na veřejného činitele, v kterémžto oboru byl obžalovaný označden za speciálního recidivistu.

 

Pan Fiala měl poměrně dostatečnou možnost se k těmto závěrům vyjádřit a vyjádřil se tak, že i navenek klidný soudce Říha sotva stačil polykat hořké pilulky, které v projevu bohatě dostával. Pan Fiala označil snahy o různé konstrukce snažící se z něho udělat recidivistu, za průhledné a směšné snahy o jeho společenskou diskreditaci, která se ovšem justici zjevně nedaří, jak by si představovala, na čemž nic nezmění ani rozsudky již vydané, ani ty, které justice ještě dozajista vydá. Sám sebe označil za člověka vedoucího spravedlivý boj proti útlaku a za občanská práva garantovaná mu jak Ústavou, tak i mezinárodními závazky republiky. Pokud je obviňován, že hrubě pohrdá státními orgány, tak přiznává, že je to sice pravda, ovšem toto pohrdání si tyto orgány zasloužily výhradně samy svou naprostou nekvalifikovaností, ba hloupostí, podjatostí a neschopností řešit ani základní úkoly, které jsou před ně stavěny a které veřejnost logicky očekává, že budou vyřešeny spravedlivě a k plné spokojenosti veřejného mínění. Dodal, že pokud chtějí státní orgány - a zejména justice - požívat úcty, kterou by si zjevně představovaly a jež by měly mít, pak k tomu vede jediná, byť složitá cesta - totiž získávání si důvěry a respektu občanské společnosti, k čemuž rozhodně nepřispívá snaha pronásledovat představitele občanské společnosti snažící se o prosazení mezinárodních rozsudků do praxe.

Závěrem pan Fiala konstatoval, že cesta k ustavení takové důvěry vede jedině přes spravedlivé rozsudky, které vzbudí všeobecný respekt a vážnost a že soudce Říha má právě jednu ze šancí k ní udělat první krok tím, že zruší rozsudek, který byl již zpochybněn rozhodnutím nejvyššího soudu.

Soudce Říha však této šance nevyužil a návrh na obnovu řízení zamítnul, což zdůvodnil tím, že okolnosti, které obžalovaný uvádí jako nové, se případu přímo netýkají a že pokud jde o jeho revizi, má ji v současnosti plně v ruce Nejvyšší soud ČR v Brně, kam postoupil odvolání ob žalovaného a který bude rozhodovat nejen o tom, zda při vyřizování případu nebyly porušeny platné zákony, ale také o odkladu či nástupu trestu.

Komentáře početné veřejnosti v kuloárech se nesly zhruba tím směrem, že :

a) výstup pana Fialy byl tím nejodvážnějším, co dosud veřejnost - a to i za dlouhá léta - slyšela.
b) soudce Říha si nechce zbytečně pálit prsty a má-li být  obžalovaný osvobozen, pak to nechává nejvyššímu soudu, na nějž prsty Sváčka a pražských justičních mafiánů zjevně nesahají.
c) je dobře, že nejvyšší soudy - tedy nejvyšší a ústavní - byly přestěhovány do Brna, neboť přece jen občas zrevidují zvláště křiklavé výstřelky pražských justiční mafiánů, se kterými se nemusí denně potkávat na obědě a může jim být tudíž celkem jedno, co si o jejich rozhodnutích budou myslet.

Celé jednání trvalo asi 3/4 hodiny, takže skončilo ještě před desátou.

Poté se část veřejnosti přesunula do Nymburka, kde od půl druhé odpoledne byl naplánován další soud ve věci obnovy řízení, a sice ve věci 6 let starého rozsudku ve věci zanedbání vyživovací povinnosti.

Zatímco jednání v Praze proběhlo, a i když bylo krátké, bylo velmi zajímavé, jednání v Nymburce bylo hotovo ani ne během tří prvních minut.

Pan Fiala  totiž po příchodu do jednací síně nejprve odmítnul soudci předložit občanský průkaz s tím, že ho soudce musí osobně znát a že tudíž občanku na nic nepotřebuje a že mu ji prostě nedá, protože pro to nevidí žádný důvod - a poté se rozhlédl a nahlas zkonstatoval, že vidí pouze podjatého soudce a bývalého státního zástupce (jediný muž na státním zastupitelství v Nymburce je již opakovaně vysílán do sporů s panem Fialou, neboť dámské osazenstvo se evidentně této účasti obává jako čert kříže - ostatně, i státní zástupce Ludvík Lukáš přišel pro jistotu s jakousi gorilou, takže v jednací síni seděli ve dvou), takže prohlašuje, že takový senát není schopen, ani oprávněn ve věci cokoliv činit a že si proto počká na spravedlivý soud, na který má ze zákona nárok - a odešel, neposlouchaje ani výzvy soudce, aby zůstal, že se ho potřebuje na něco zeptat, ani jeho otázky.

Soudci Krejčíkovi poté skutečně nezbylo než věc odročit s tím, že nemůže ve věci rozhodovat - a pohrdání, s jakým pan Fiala opustil jednací síň, zjevně zahořklo panu soudci jeho odpolední, nezaslouženou kávu. Ostatně vztek z ponížení, které mu pan Fiala nečekaně připravil a na které v podstatě nestačil ani nijak reagovat a proti kterému ho neochránila ani v jednací síni přítomná početná justiční stráž, soudce jen ztěží tlumil.

Takže taková byla dvě dnešní jednání ve věci obnovy řízení.

A zítra se přijďte ještě podívat na Ovocňák (od jedné hodiny), na závěr opatrovnického soudu o mladšího syna pana Fialy, Martina.