Valentýnské poselství nenávisti a odplaty

Details

Category: Starý web

Published: Sunday, 30 August 2015 17:26

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1523

Každým rokem, když vidím výlohy obchodů - hlavně cukráren a květinářství - vyzdobené rádoby zamilovanými motivy svatého Valentýna, vyzývajícími k poselství lásky,  vzpomenu si, že toho dne kdysi také ve velkém umírali lidé. A to už ne někde v ruských stepích nebo afrických pouštích, ale přímo v českém hlavním městě, které mnozí měli do té doby za zónu za větrem, kde nejsou nálety a které se válka vyhýbá. Vyhýbala se jí - do té doby - z jednoho prostého důvodu - Němci už okupována dávno byla a spojenci považovali Protektorát za území spřáteleného národa, který není třeba decimovat nálety či jinými vojenskými operacemi.

14. února 1945 tomu poprvé bylo jinak a i Pražané mohli na vlastní uši slyšet svistot bomb a jejich ohlušující výbuchy uprostřed obydlených čtvrtí.

Nejtížeji bylo zasaženo okolí dnešního Jiráskova a Palackého mostu (včetně mostů samotných), Emauzy s nejbližším okolím - tedy části čtvrtí Vyšehrad a Nusle, okolí Karlova náměstí a také Vinohrady.

Při náletu zahynulo asi 300 lidí a rozbité domy už do konce války nikdo nestihnul opravit.

Konečně na vlastní oči všichni mohli vidět, jak účinnou zbraní je americké letectvo a jakou zkázu může za sebou během okamžiku zanechat.

Samozřejmě se všichni ptali po smyslu této akce, zvláště za situace, kdy byly zasaženy především obytné čtvrti. A již tehdy se začalo proslýchat, že asi došlo k omylu, že si americká letadla spletla Prahu s jiným městem, nejspíše s Drážďany, které toho dne lehly popelem.

Po válce se tyto domněnky potvrdily a teprve po roce 1989 se do České televize mohl dostat dosud žijící velitel americké letky, která nálet provedla. Po padesáti letech se omluvil Pražanům za zbytečné oběti, ke kterým nemuselo dojít. Na vině byla docela obyčejná navigační chyba, díky které si velící letoun spletl Labe s Vltavou, a protože měl zafixováno, že se má držet stříbrné stužky řeky, až doletí nad Drážďany, když uviděl velké město, pokládal je za saské hlavní město - a svůj smrtonosný náklad shodil.

14. února zažila Praha nálet poprvé, nikoliv však naposled.

Zhruba o 6 neděl později, na Květnou neděli 1945, se americká letadla objevila znovu. Tentokrát přesně podle letového plánu zaútočila na pražské průmyslové čtvrti Vysočany a Libeň, kde beze zbytku zničila dosud fungující závody ČKD a Praga Vysočany. 

I při tomto náletu umírali civilisté, zhruba 80 lidí.

Povšimněme si, že Američané zaútočili na Vysočany a Libeň v neděli, tedy v jediný den, kdy továrny nebyly plné dělníků, nýbrž pouze - převážně německé - ostrahy, jinak by bývaly byly ztráty na českých životech  vyšší v celých řádech .

Samozřejmě se po konci války objevila řada pochybností, šířených především komunisty, zda bylo nutné na sklonku války takto pustošit český průmysl a zda to Američané neudělali jenom proto, aby se zbavili poválečné konkurence.

Jako vždycky, nejzákeřnější jsou lži, které se pravdě podobají. V jejich vymýšlení byli komunisté vždycky bezkonkurenčními machry.

Nepopíratelná skutečnost je taková, že Němci - právě díky vcelku nerušenému  klidu v Protektorátu - přesunuli na toto území většinu svých výrobních kapacit a úplně na sklonku války také zbývající vojenské síly. Milionová Schornerova armáda se za českými pohraničními horami cítila v bezpečí a české továrny ji měly udržet bojeschopnou.

Právě pražské továrny ČKD a Praga byly na konci války největšími výrobními kapacitami, chrlícími pro Němce denně desítky tanků a letadel, díky nimž Němci odmítali kapitulovat a nesmyslně prodlužovali válku. Zničení tohoto potenciálu tak bylo logickým požadavkem k urychlení konce války a bezpodmínečné německé kapitulaci, což si uvědomoval i český odboj a prostřednictvím do Protektorátu schozených parašutistů o letecké útoky na průmyslové objekty spojenecké velení přímo a opakovaně žádal.

Stejně jako český odboj opakovaně žádal americké velení o vzdušnou podporu při Pražském povstání, jen o dva měsíce později. Tehdy, bohužel, Pražané vyhlíželi americká letadla marně. Americké velení tehdy  uposlechlo námitek sovětské strany, že nad Prahou je operační prostor jejich letectva a že by údajně mohlo dojít ke kolizím a nedorozuměním, kdyby Američané svá letadla nad bojující Prahu vyslali.

Ke kolizím nedošlo, nebylo, mezi kým. Nad Prahu nevyslali svá letadla nejen Američané, ale ani Rusové, a tak boující Praha čelila německým tankům skoro s holýma rukama.  Za situace, kdy početní čeští piloti královského letectva  seděli v kokpitech svých letadel dnem i nocí a marně čekali na rozkaz pomoci bojující Praze, lze takový postup sovětského velení označit za válečný zločin, který stál českých životů mnohem více než oba americké nálety dohromady.

Nad zbytečnými mrtvými, kteří při náletech zahynuli, lze vyslovit jen hluboké politování. Byly to oběti války, nikoliv jen amerických náletů, neboť válka je válka a když vystřelím, nikdy nevím přesně, koho kulka zasáhne, natož pak vystřelený granát či shozená bomba. Bez civilních obětí se nikdy žádná válka neobešla, ta moderní, s použitím letectva, už vůbec ne.

Každý soudný člověk tohle samozřejmě ví, a proto také snahy - nejprve německé, později komunistické - o zneužití těchto náletů k vyrábění protiamerických nálad - se minuly účinkem.

To, co Praha zažila na Sv. Valentýna v r. 1945, bylo ve srovnání s tím, co denně v té době zažívala zejména německá města, nepatrným škrábnutím.  

Drážďany, tato saská perla na Labi, které stejného dne prakticky přestaly existovat a proměnily se v hory doutnajícich sutin se stovkami tisíc zapáchajících mrtvol, toho byly nejlepším důkazem.

Tam došlo valentýnské poselství nenávisti a odplaty naplno. A pokud se někdo táže, zda na to měli spojenci na sklonku války právo, tak mu budiž odpovědí sdělení samotných Němců, kteří nálet přežili : "My víme, že to byla pomsta za to, co jsme v Anglii napáchali my".

Porozuměli tomu skutečně velmi správně.   

__________________

O sv. Valentýnu též na :

http://www.infodomecek.cz/clanky.php?ID=97

________________

Jirko, články na vašich stránkách jsou velice poučné, bohužel, nejdou přeposílat. Nějak to nefunguje, což je škoda. Olda

_______________