Tisková konference Profemu - obraz nefalšované reakce

 

Na dnešní tiskové konferenci Profemu, nazvané "Děti jsou také lidé" a svolané poslankyní Annou Čurdovou, jinak též stínovou ministryní pro ženu a rodinu, jak praví záhlaví jejího oficiálního hlavičkového papíru,  jsme samozřejmě nemohli chybět a neváháme přiznat, že to stálo za to.

Konala se na půdě poslanecké sněmovny, což jistě výmluvně vypovídá o tom, které spolky u nás nacházejí bohaté zastání oficiálních míst. Krásné brožury a knihy volně rozdávané novinářům přítomným na konferenci zase vypovídaly o tom, kdo má přístup ke státním dotacím a na co jsou využívány.

Nejdříve bylo ovšem nutno se na konferenci dostat.

Ve vrátnici byly kontrolovány občanské a novinářské průkazy, což bohužel vyřadilo kolegu Štefka, který novinářský průkaz zatím nemá vyřízen a nepomohlo ani, když jsem prohlásil, že jde se mnou jako fotograf. Bohužel, vlastní fotografie proto nemáme. Já jsem ovšem bez potíží prošel, což mě skoro překvapilo. Ne na dlouho.

Sotva jsme se totiž usadili, přišla za mnou paní, kterou jsem do té doby osobně neznal, a jak se později ukázalo, hlavní organizátorka tiskovky – paní Mgr. Ivana Spoustová - a že prý se mám vrátit do vrátnice, protože prý mají nějakou nesrovnalost v mých dokladech.

Protože to nebyla první zákeřná léčka, které se mi od organizátorek dostalo, celkem rychle jsem ji tentokrát prokouknul a pochopil, že cílem není nic jiného než mě dostat za každou cenu z tiskovky a že jakmile odejdu, už se zpátky – z tisíce různých důvodů – rozhodně nevrátím. Té paní jsem řekl, že mám doklady v pořádku, že jsem je řádně ve vrátnici předložil, tam žádné připomínky neměli a jestli se jim něco nezdá dodatečně, tak je to jejich problém, který vyřešíme po tiskovce. Paní Spoustová mi dokonce nabízela, že se začátkem tiskovky na mě počkají – čemuž by asi nevěřil ani arabský šejdíř z orientálního trhu.

Nikam jsem nešel a vcelku pochopitelně se nic nestalo. Inteligence pořadatelek kupodivu stačila natolik, že si uvědomily, že riskovat rvačku s vyvedením před shromážděnými novináři by byl pro ně průšvih daleko větší než mě tam ponechat.

Nervozita ovšem byla znát na všech přítomných, sedících před shromážděnými novináři, zejména pak na paní Čurdové, která konferenci za chvíli na to přece jen zahájila. Za stolkem ovšem chyběla paní Pavlová, kterou – jak jsem správně pochopil později – moje pouhá přítomnost rozhodila natolik, že na konferenci nešla, ač jsem přesvědčen o tom, že byla v budově přítomna, protože paní Čurdová sdělovala později novinářům, že chce-li s ní někdo natočit rozhovor, že to může zařídit. Oficiálně se ovšem omluvila, prý pro značné zaneprázdnění – jak jinak, že ?

Bezprostředním podnětem ke svolání této tiskovky byl návrh novely občanského zákoníku, ve kterém se vyskytly pro pořadatelky tak šokující pojmy jako „navykací pobyt“ nebo reintegrační centrum, což je prý příšerné slovo samo o sobě.

Zatímco štvát děti beztrestně proti druhému z rodičů zřejmě nic tak strašného není.

Tvůrci zákona prý zde ustoupili skupinkám militantních otců, kteří na justici a zákonodárce již delší dobu vyvíjí neomalený nátlak.

Prý se tak do zákona dostává teorie syndromu zavrženého (nebo odcizeného) rodiče, kterou prý kromě dvou amerických psychologů nikdo neuznává.

Den boje proti SZR, který 25 dubna oslavila celá civilizovaná půlka světa, asi k organizátorkám ještě nedorazil. Nebo že by to přece jen nebyli jen dva – jistě militantní – američtí psychologové ?

Po krátké tiskovce, kde jsme se dozvěděli, že reintegrační centra prý nikde v Evropě nejsou a že chtít vyléčit tento syndrom izolací od rodiče, který ho způsobil, je fašismus, došlo na dotazy novinářů, ovšem protože z nich organizátorky měly těžko zastíraný strach, tak prý je každému novináři možné položit jen jediný dotaz, neboť je prý novinářů mnoho (nebylo jich rozhodně víc než na jiných obdobných tiskovkách, řekl bych dokonce, že méně než třeba na tiskovce Soudcovské unie, na níž byla tahle tiskovka zjevnou reakcí).

Představil jsem se – vcelku zbytečně, neboť nejen organizátorky, ale i většina novinářů mě dobře znala – a zeptal jsem za K 213 – což se paní Spoustové nelíbilo, prý se mám představit za médium, za které jsem sem přišel – takže jsem řekl, že to je Annonce. Otázky jsem nakonec – díky výslovnému zásahu paní Čurdové - položil přeci jen dvě (odpovědi si můžete poslechnout v připojeném zvukovém souboru), a sice : Když už je tou stínovou ministryní pro ženu a rodinu, zda jí nechybí stínový ministr pro muže a rodinu a další, zda považuje za normální, aby – když je proti změnám výchovy – jeden z rodičů, o kterém se ukáže, že je zjevně horší, že se nehodlá řídit ani rozsudky, ani zájmem dítěte, svévolně, a hlavně beztrestně, po celá léta škodil jak dítěti, tak druhému rodiči a nemusel se bát, že o dítě přijde.

Protože na tiskovce nebyly žádné komentáře, natož pak diskuse, připuštěny, poznamenal jsem si pár poznámek, které zveřejním alespoň tímto způsobem (a nepochybuji o tom, že si je organizátorky ještě dnes večer přečtou – paní Spoustová se ostatně netajila tím, že tyto stránky bedlivě sleduje a jsou prý příliš jednostranné, jenom pro otce (zatímco jejich stránky jsou asi vzorem demokratické diskuse pro všechny).

Považovala za nutné se k nim vrátit ještě po dalším dotazu, který mezitím zazněl.

Pro paní Čurdovou je prý stěží představitelné, že by dítě mělo prožívat každých 14 dnů stres se střídavou výchovou, se změnou školy, kamarádů a se změnou prostředí. Asi neviděla film Luboše Patery, který jsme jí také vřele doporučili, „Střídavka“, kde jasně zaznívá, že děti nejen že žádný stres nezažívají (za předpokladu, že jsou oba rodiče vcelku normální, milující bytosti), ale naopak – že se na takovou změnu pokaždé těší a mají pak domovy dva (je-li jeden z rodičů cizinec, pak i dvě vlasti) a že se jen rozšiřuje okruh lidí, kteří je mají rádi a vždycky jim pomohou.

Neměl jsem bohužel příležitost, abych se přítomných dam zeptal, zda někdy slyšely – a hlavně si uvědomily – základní psychologickou pomůcku a poučku pro tuto oblast, která zní, že zdravé a normálně vyvinuté dítě má své oba rodiče přirozeně rádo – takže dítě, kterému naskakuje husí kůže, sotva se má s jedním z nich setkat, už tak docela zdravé a normální není (za předpokladu, že je normální a zdravý rodič, z něhož mu husí kůže naskakuje).

Umístění dítěte do reintegračního centra je prostě nutným zákrokem k ozdravení jeho psychiky, který lze jednoznačně přirovnat k chirurgickému řezu. Pohled Profemu bych pak přirovnal k pohledu, kdy by někdo o někom vykládal, že je to zvrhlý násilník, protože řezal  nožem břicho druhého, a současně zapomněl dodat, že dotyčný je chirurg, ten nůž byl operační skalpel a to břicho bylo zanícené zánětem slepého střeva.

Pokud nejsou v ostatní Evropě reintegrační centra, tak bych pro to mohl vidět důvody nejméně dva – buďto se tam ještě nepodařilo prosadit teorii syndromu zavrženého rodiče, anebo se tam tento syndrom nevyskytuje buďto vůbec, anebo alespoň hodně málo – a to vzhledem jednak k mnohem vyšší vymahatelnosti práva (takže si žádná matka nedovolí dítě otci z pusté svévole nepředat, protože ví, že by následovala nekompromisní a nezanedbatelná sankce),  jednak k celkově vyšší úrovni justice, která svěřuje bez větších omylů dítě do péče skutečně lepšího z obou rodičů, a v neposlední řadě i mnohem vyšší morálce a úrovní právního vědomí, které prostě nepřipustí, aby matka svévolně izolovala dítě od druhého rodiče, jak se z toho u nás stal pro rozvedené matky skoro národní sport, kde v zákeřnostech a podlostech beztrestně  předhání jedna druhou.

Ještě by se pro nezasvěcené slušelo dodat pár slov o jednotlivých účastnících tiskové konference na straně pořadatelek, aby každý věděl, s kým má tu čest.

Tři z nich osobně znám, se dvěma z nich pak mám dokonce velmi bohaté osobní zkušenosti.

Mgr. Kamila Horká, soudkyně z OS Praha 9, vyřizovala jako první případ mých dětí. To ona měla jedinečnou a neopakovatelnou příležitost zavčas reagovat na naschvály matky ještě za stavu, kdy odloučení od dětí nebylo dlouhé a přirozené vztahy synů k otci bylo lze nařízením změny výchovy rychle obnovit. Neudělala v tomto směru samozřejmě nic (pokud nepočítám usilovné pídění se po každé koruně, kterou jsem tehdy vydělal) a umožnila tak dostat děti do stavu, o kterém pak později ostatní tvrdili, že už je příliš pozdě na jakoukoliv změnu a že se s tím mám smířit. Zajímavé, že oni se třeba s neplacením výživného kupodivu nesmířili dodnes. Mimochodem, rozsudek o výživném, podle kterého mi před dvěma dny vystěhovali exekutoři celý dům, vydala právě ona.
Protože právě dnes uplynuly přesně dva roky od štrasburského rozsudku vydaného ve věci mých dětí a mé stížnosti na postup české justice, chtěl jsem se jí zeptat, jaké poučení z tohoto rozsudku – a celého případu – pro sebe vyvodila, když už soudí i nadále.

Je jistě s podivem, že se aktivní soudkyně účastní tiskové konference pořádané jedním extrémistickým sdružením (jak asi může být nestranná a jednat  v zájmu dětí – zvláště, když matku zastupují  nechvalně známé advokátky Profemu – např. typu Lenky Pavlové, že?!) a je jistě na místě otázka, jak dlouho by asi soudil soudce, který by aktivně vystoupil na naši podporu na některé z našich tiskových konferencí.

Na dnešní tiskovce to byla především ona, kdo nejčastěji hovořil o militantních skupinkách otců vyvíjejících neomalený nátlak na justici – a bohužel jsem se jí neměl příležitost zeptat, koho tím myslí.

Sakra, kdo by to tak jen mohl být … ??  Ti lidi mi budou určitě sympatičtí !!

Mgr. Lenka Pavlová, současná ředitelka Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí v Brně, která se sice tiskovky na poslední chvíli nezúčastnila, ale v programu napsána rozhodně je, je bývalou advokátkou mé rovněž bývalé manželky. Širší veřejnosti je známa především od našich lednových blokád, kdy měla v Brně nastoupit – a nenastoupila.

Návrh prodat v exekuci můj dům, jediný majetek, který mohou děti po obou svých rodičích zdědit, napsala ona stejně jako návrh na exekuci, podle něhož mi byl vystěhován celý dům.

V současnosti je ve zpracování rozsáhlejší materiál, který nám poskytnul jeden z jejich bývalých klientů – o tom, jak skvěle ho u soudu zastupovala (viz obsáhlý článek v MF Dnes, co zastupovala otců a co jim vyhrála dětí).

Mgr. Anna Čurdová , svolavatelka dnešní tiskovky,  známá pod přezdívkou „Bitte, Wasser“ (to pro příhodu, kterou ztrapnila Českou republiku svými „vytříbenými“ jazykovými (ne)znalostmi v Radě Evropy -  viz. jeden z našich dřívějších článků - http://www.k213.cz/start.php?act=read&art=754 - vřele doporučejeme, protože občané mají právo vědět, kdo je to vlastně zastupuje), jinak hlavní zastánce a sponzor feministických spolků a tvůrce rodinné politiky ČSSD. O kultivovanosti této strany výmluvně svědčí, že si od takové ženské nechá zpracovávat rodinnou politiku.

Na dnešní tiskovce paní Čurdová vzácně upřímně přiznala, že pokud by si představila rozvod u nich doma, že si je jista, že by obě její děti chtěly k otci – čímž feministickým a svým vlastním blábolům o výlučném a výjimečném postavení matky ve výchově  dala sama v zápětí pořádně na frak.

Mimochodem, paní poslankyně Čurdová se dnes nechala slyšet, jak výborně si prý rozumí s kolegyní z ODS, která má na starosti rodinnou politiku zase tam, paní Dundáčkovou, což mě nepřekvapilo, pouze utvrdilo v mém přesvědčení, že mezi ODS a ČSSD ve skutečnosti žádné politické spory nejsou, protože to jsou jenom dvě party postkomunistů soupeřících o moc ve státě, že ODS je jen jakýmsi pravým křídlem ČSSD, které o skutečné pravicové politice – natož pak v rodinné oblasti – nemá ni potuchy.

O Mgr. Ing. Ivaně Spoustové  výmluvně svědčí fakt, že je ve svých asi 40-ti letech advokátní koncipientkou, což vysvětluje, proč se tak angažuje u feministek a co tam ve skutečnosti hledá. Asi stejně jako její snaha dostat mě z dnešní tiskovky ještě před jejím začátkem za každou cenu.

Paní Spoustové dnes vděčíme i za jedno zvláště cenné a upřímné přiznání, když prohlásila, že neuznává stejná práva obou rodičů. Jen ať to veřejně šíří co nejčastěji, ať všichni víme, s kým máme tu čest.

Při odchodu z tiskovky jsme se neopomněli ochranky zeptat, co měla za potíže s mými doklady. Jakmile vytáhnul pan Šinágl záznamník, velitel ochranky rychle vzal do zaječích, a od zbylých jsme se postupně dozvěděli, že prý se to už vysvětlilo, že prý se jedna paní překoukla. No – jak jinak, že ? A kdybych byl sešel do vrátnice, tak by v těch kolonkách určitě hledala, dokud by tiskovka neskončila.  A čeho se tak vlastně bojí, že ?

Ale to už naštěstí známe - mimochodem, i z doby totality.

A zhodnocení ?

Jestliže dnes představuje střídavá výchova v porozvodové péči o děti převažující celoevropský trend a směřování – a Profem je proti ní, lze ho označit za nefalšovanou společenskou reakci.

A zbabělou brzdu pokroku.

________________________

Nazdar Jiří,
 
pozorně sleduji tvůj nerovný boj s českým právním státem a držím ti palce. Dostávám pravidelně poštu od kolegy Šinágla, sleduji stránky K 213 i Justiční kanál.
Překvapilo mě, že neznáš paní Spoustovou. To je ještě větší mrcha než Pavlová nebo Uváčiková. První dvě totiž zastupovaly mojí bývalou, k té třetí můj syn bohužel stále dochází na přání svojí maminky.
 
Ani v mojí kauze se po Štrasburku nic nezměnilo, navíc se ani nic neděje už 10 měsíců. V dubnu 2007 jsem podal několik návrhů do opatrovnického spisu, ale soudce Cihlář, jako obvykle, nařídil další znalecký posudek. Myslím, že už pátý v řadě. Jenže paní Křížová, kterou přestala kvůli povýšení zastupovat Pavlová, se znalci úspěšně vyhýbá pracovní neschopností už osm měsíců. Ale paní Kasíková mi stále odpovídá, že vše je nejlepším pořádku. To bylo i před Štrasburkem !!!
 
Ze začátku jsem tvoje metody moc neschvaloval, ale s odstupem času musím konstatovat, že jinudy cesta k nápravě českého justičního marasmu nevede.
 
Václav
_____________________

TK Sněmovna: Děti jsou také lidé - 18.7.2008

Pokus odlákat Ing. Jiřího Fialu z jednání

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/Snemovna-Fiala-potize-OP-180708.WMA

Jednání, J.Šinágl 38:50, J.Fiala 43:35

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/Snemovna-jednani-180708.WMA

"Problém" s OP J.Fialy "vyřešen"

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/Snemovna-problem-vyresen-180708.WMA

Hra na schovávanou paní ředitelky Pavlové?!

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/Snemovna-Pavlova-zaprena-180708.WMA


Jinak na:
http://jan.sinagl.cz/phpbb2/viewtopic.php?t=6307&sid=0188e404dd231d104f2e417fb884fa79

 

_________________________________

Dobrý večer,

když jsem si dneska přečetla Váš referát z tiskové konference Profemu, musím říci, že Vaše psychická odolnost je vskutku nevídaná.

Dva dni po události, která i jen z obrazové dokumentace vyvolává hrůzu, zlost a nevím co všechno a každý i "vedlejší účastník" potřebuje čas, aby se z toho řádění exekutorů vzpamatoval, Vy dokážete sepsat takový brilantní referát. Obdivuhodné!

S pozdravem
ZT