Splněný závazek.

Details

Category: Starý web

Published: Sunday, 30 August 2015 17:33

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1381

K 213 je toho názoru, že má-li být náš stát brán vážně na mezinárodní scéně, musí svědomitě plnit závazky, které na sebe převzal podpisem různých mezinárodních smluv či přistoupením k nejrůznějším mezinárodním organizacím a společenstvím.

Jednou z takových organizací, ke které ČR dobrovolně a na základě svobodného uvážení přistoupila, je i NATO.

Princip kolektivní obrany, opírající se o staré mušketýrské heslo "Jeden za všechny, všichni za jednoho", na kterém je NATO založeno a úspěšně již téměř 60 let funguje, prokázal během uplynulých desetiletí svou životaschopnost.

Za desetiletí studené války dokázal úspěšně odstrašit kremelské vládce, kteří při svých světovládných plánech komunistického impéria byli velmi reálným nebezpečím a atomová válka jednou z možností "vyřešení" konfliktu dvou různých světových uskupení - komunistické diktatury na straně jedné, a demokratických společenství na straně druhé.

Žádný z členů společenství založeného principem vzájemné pomoci a zodpovědnosti si nemůže myslet, že on bude jen příjemcem výhod kolektivní obrany, a když půjde do tuhého a ostatní se na něj obrátí, aby i on splnil své závazky, rychle strčí hlavu do písku.

Ostatně, jak by asi na takového člena ostatní pohlíželi a s jakou chutí by pak asi šli nasazovat svoje životy za jeho bezpečnost ?!!

Splnění spojeneckých závazků České republiky umístěním amerického radaru na svém území považujeme za samozřejmost, lhostejno zda takový krok většina obyvatelstva, dlouhá desetiletí masírovaná komunistickou, a následně pak pacifistickou propagandou, pochopila a zda ho vítá.

Naše sdružení nikdy netrápilo, když se ocitlo v menšině, protože už mockrát vidělo, jak se právě ta pohodlná většina mýlí a mockrát vidělo, jak má jedinec pravdu i proti zhlouplé a zpohodlnělé většině a máme-li dojem, že jsme se naráz stali součástí velké většiny, vždy je to pro nás varovným signálem.

Naopak - osamocení bývá tradičním údělem těch, kteří příliš předběhli stádo.

Podpis smlouvy o umístění radaru je  samozřejmostí, máme-li být nadále bráni vážně jako partneři pro diskusi i podíl na budoucích společných programech.

Myslíme si, že jediné, co by mělo být předmětem veřejné diskuse, potažmo diskuse mezistátní, mezi naší vládou a americkými představiteli, by měly být podmínky takové spolupráce a také co nejvyšší stupeň vzájemného partnerství, tedy partnerství vědeckého, technologického a vojenského.

Měli bychom trvat na tom, abychom byli přizváni k vývoji a využití technologií, které provozování radaru umožňují, případně dalších technologií, které Spojené státy v předstihu vyvinuly a které by nám - jako svým partnerům - měly rovněž poskytnout. A nadále už vyvíjet společně.

Umění našich představitelů by tedy mělo spočívat ve vytvoření co nejrovnějších podmínek spolupráce při zabezpečení společného úkolu - tedy abychom byli aktivními spolutvůrci a také provozovateli takového zařízení, nejen pasivními diváky, na jejichž kopečku jsou takové technologie umístěny a o kterých jinak nemají ani páru.

Již staré latinské přísloví praví : "Chceš-li mír, připravuj válku", a proto i my se domníváme, že je rozumné pracovat na přiměřeném zabezpeční obrany země i za situace, že bezprostřední nebezpečí momentálně neexistuje - leč se v současném překotném vývoji může kdykoliv objevit. A pak se nemusíme stačit divit.

Stát pak s holýma rukama proti cizí agresivní ideologii a na vše připravenému nepříteli není ani hrdinské, ani rozumné, ale hloupé, dětinské a naivní. A tvrdě se na takový postoj doplácí - jak jsme už v historii nejednou viděli.

Myslíme si, že přiměřená míra zabezpečení země může případného budoucího nepřítele - ať už jím je kdokoliv - preventivně odstrašit, stejně jako přítomnost nejsilnější armády světa na našem území, byť jen v symbolickém počtu.

Proto všechno si myslíme, že je dobře, že se Amerika se žádostí o umístění radaru obrátila právě na naši zemi a že naši představitelé tuto žádost neoslyšeli.

Věříme, že jistoty a výhody, které provozování radaru poskytnou, stejně jako peníze přivážené cizí armádou a utrácené na našem území spolu s novými pracovními příležitostmi postupně pomohou přesvědčit i ty, kteří si hrozby současného světa neuvědomují a k závazkům země přistupují podle starého způsobu všech diktátorů : O svých mezinárodních závazcích víme, jenom když se nám hodí do krámu.

Závěrem pak jednu osobní poznámku : Když se nás jeden ženský časopis ptal po úspěšných lednových blokádách na náš ženský ideál, a upozorňoval, jak důležité může být vyřčené jméno, zejména pro sebevědomí dotyčné - dlouho jsme hledali, než jsme označili Condoleezzu Riceovou.

Dnes vidíme, že jsme opravdu lépe vybrat nemohli.

Cizinka, černoška - v tu ránu tak ustaly v tisku bláboly prý o xenofobním a rasistickém sdružení (vysloužené tím, že jsme jedné východní cizince, momentáně bohužel ministryni české vlády, navrhli, ať táhne, odkud přišla, neboť v kazašských stepích jistě lépe uplatní svůj prudký intelekt).

Condoleezzu Riceovou jsme dnes mohli uvítat v Praze.

A přesvědčit se, že je to opravdu šmrncovní ženská.

_____________________________

Článek jsem právě přečetl a je dobře
napsaný. Stoprocentní souhlas.

Zdraví
JT

Výborně napsáno, zdraví J. Dus.

Rozumný, opravdu vystihující věc!