Tisková konference soudcovské unie - byli jsme při tom.

  • Vytisknout

 

Konference byla poměrně hojně navštívena sdělovacími prostředky, které se však - po výzvě k otázkám - nevzmohly na žádnou. A tak jsme se ptali my. Moderujícímu konference Dr. Havlíčkovi asi zapomněli podat příslušnou informaci, že nás nemá vyvolávat, a tak jsem se ke slovu dostal kupodivu hned první. Po mně pak další aktivisté z řad otcovských hnutí. Jirsa i Šmolka byli zaplaveni množstvím zjevně nepříjemných otázek, a tak je nechali všechny odeznít a teprve pak začali - jaksi hromadně - odpovídat, asi aby získali více času si odpověď rozmyslet. Novinářům z ostatních médií však odpovídali bez přípravy hned.

A co jsme se dozvěděli ?

Tak například pan Jirsa dnes horuje pro zřízení reintegračního centra, nejlépe prý zbrusu nového, na zelené louce, kde by byl nový personál, který by byl dostatečně vzdělán na to, aby dokázal zacházet se zpracovanými dětmi, kterých je - podle p. Jirsy - až 99% z těch, které žijí pouze s jedním rodičem.

Zeptal jsem ho proto, kde byl nejen on, ale i celá soudcovská unie, když několik - zejména otcovských - hnutí překonalo nesčetné nástrahy a už v červnu r. 2004 (tedy před 4 roky !!) prosadily otevření reintegračního centra v Říčanech u Prahy. Bohužel, do několika měsíců zašlo toto zařízení na úbytě, neboť soudy tam nikoho neposlaly, a tudíž nemělo z čeho žít. Je jistě krásné, že tři roky na to procitla soudcovská unie s navlas stejným nápadem, bohužel to centrum - které teď - kupodivu i soudcovské unii - tak chybí - už mohlo dávno stát a plně fungovat.

Pan Jirsa vcelku otevřeně potvrdil, že co přichází z hnutí jako K 213 nebo Spravedlnost dětem, berou soudci s rezervou, přesněji řečeno nepřikládají těmto návrhům žádnou váhu. A pak pracně objevují dávno objevené.

Mimochodem, napadlo mě až pak - to je vcelku otevřené přiznání nemalého stupně fanatismu, neboť normální člověk posuzuje návrhy podle jejich užitečnosti a schůdnosti, nikoliv podle toho, kdo s nimi přišel.

Šmolka k tomu dodal, že iniciativy ze strany například jen otcovských organizací nejsou příliš šťastné, neboť prý vzbuzují odpor druhé strany. Zapomněl, že např. K 213 už dávno není jenom sdružením otců, kteří se nemohou po rozvodu stýkat se svými dětmi, jak nás pořád většina médií vykresluje, ale že jsou v něm i matky, které mají stejné problémy, případně manželky a sestry těch mužů, kteří si užili porozvodovou problematiku na vlastní kůži.

Zvláště zajímavá a upřímná byla odpověď p. Jirsy na otázku, co ví o ukousnuté ruce, případně od koho. Odpověď  zněla, že vzhledem k tomu, že píši soudcům sprosté a urážlivé dopisy, on právo na trochu nadsázky. Takže se vlastně vcelku otevřeně přiznal k pomluvě šířené Českou televizí, tedy médiem s celostátním pokrytím - čímž vystavil vizitku nejen sobě, ale také České televizi, která tyto bláboly předsedy soudců naivně a v dobré víře přebírá.

Takže napříště, pěkně prosím, berte pana Jirsu s rezervou. Sám přiznává, že si rád vymýšlí.

Zajímavé bylo i jeho vyjádření ke kvalifikaci soudkyň pro opatrovnické spory. Přiznal, že takové v současnosti nejsou a že je potřeba je vyškolit, jeden takový létající tým pro Čechy, druhý pro Moravu a Slezsko - a ten by řešil spletité opatrovnické kauzy, kdekoliv by se přihodily.

Sám však přiznal, že soudkyně odvolacího soudu - konkrétně byla řeč o Městském soudě v Praze - nemají pro opatrovnické kauzy žádnou kvalifikaci, což my sice dávno víme, ale veřejně se to pořád jaksi tají a na případnou otázku p. Štefka, k čemu budou vyškolení soudci prvostupňových soudů, když na odvolacích soudech budou sedět nekvalifikovaní diletanté, kteří mohou každé jejich - byť sebekvalifikovanější - rozhodnutí nekvalifikovaně zrušit, pan JIrsa pouze nejasně odpověděl, že to přednese na poradě Sváčkovi.

Tím sám předseda soudců nejlépe odpověděl poslankyni Čurdové, které se v radiové diskusi se mnou dušovala, že kvalifikace soudkyň je na té nejvyšší možné úrovni.

Na paní Čurodvou ostatně zavedl řeč znovu i pan Jirsa, když odsoudil její nápady o tom, že si 14-ti leté děti budou samy rozhodovat o tom, s kým chtějí žít, za nesmysl a přinejmenším značně ujetý názor, kterým se soudci nehodlají řídit.

A nejen na paní Čurdovou. Došlo také na další modlu dnešního feministické scény - předsedkyni FODu Marii Vodičkovou. Pan Jirsa uznal, že tato osoba se angažuje výhradně na strabně matek a že je tudíž zejména pro otcovksá hnutí zcela nepřijatelná a že pokud ministerstvo doporučuje k resocializačním centrům její Klokánky, jedná se o holý a v praxi nepřijatelný nesmysl. Vzácně bystrý postřeh.

Stejně tak i předseda soudců omítal zavádět neustále nové a nové trestné činy - jako třeba facku dítěti - a ponechat vše v dosavadní, zcela postačující úpravě, čemuž lze jedině přisvědčit. Kdo jiný než rodič by měl mít právo vychovávat svoje děti a kdo jiný by měl mít právo, když to jinak nejde, jim občas i jednu střihnout, aby věděly, kde už jsou nepřekročitelné hranice, za které se vydat nesmějí.

K výrokům pana Jirsy o tom, že změnit zažitou opatrovnickou justici bude trvat celé generace, jsem se ho zeptal, kolik si tak myslí, že máme každý životů, abychom na tu kýženou změnu mohli těch několik generací čekat a dále také, zda má pojem, jak dlouho takové změny trvají zdravé firmě, ve které on - na rozdíl ode mne - neměl to štěstí pracovat a kde šéf rozhodne, zaměstnancům se to sdělí, dostanou nějakou rozumnou lhůtu na přizpůsobení a naučení se - řekněme měsíc - a kdo to potom není s to zvládnout podle požadavků vedení firmy, prostě letí.

Pan Jirsa pouze přiznal, že já mám život jenom jeden a stejně tak on, nic dalšího rozumného jsem od něj v této věci neslyšel. Je pravda, že pokud by se zvyky a způsoby mezinárodních firem, které jsem osobně poznal, uplatnily na současnou českou justici, do týdne by v ní nezůstalo ani 10% stávajícího stavu.

Šmolky jsem se zeptal, jestli cítí zodpovědnost za vyeskalovaný konflikt, který svými "chytrými" radami vyvolal mezi mnou a bývalou ženou a který se jistě řadí k nejpatologičtějším v celé Praze a zda v tomto "radění" rozvádějícím se párům pokračuje i nadále. Vymluvil se na údajnou mlčenlivost, kteoru prý je vázán, takže prý nemůže nic říct (prý naštěstí, co by prý o mně všechno vyšlo najevo) - k tomu lze jen dodat, že mlčenlivostí je vázán pouze ke mně a pokud já ho jí zprostím, může samozřejmě mluvit, což ale nechce, protože pokud se má kdo zatraceně stydět, co v té věci prováděl, je to především on.

Co říci závěrem ?

Snad jen to, že na konferenci zaznělo mnoho názorů a stanovisek, která byla původně naše - tedy buďto sdružení našeho nebo Spravedlnosti dětem - což se samozřejmě soudcovská ujnie stydí přiznat. Mimochodem, Jirsa neopomněl odsoudi naše sdružerní, které prý otcům dělá medvědí službu.

Máme, pane Jirsa, jiný dojem. Dokonce mnozí mají ten dojem, že před našimi blokádami snad ani otcvovské hnutí neexistovalo. Nemluvilo se o něm a nikdo ho nebral - až na čestné výjimky - vážně. Dnes je berou vážně všichni. A skoro všichni také vědí, že je to jedině díky nekompromisním postojům a osobním obětem především členů K 213.

Stručné shrnutí nakonec, co jsme dnes slyšeli nebo snadno dovodili :

 - Reintegrační centra jsou pro zdravé řešení porozvodových sporů o děti nezbytná (naše myšlenka stará minimálně 10 let).

- Má v nich být nový a nově vyškolený personál (stávající ozdravovny či dokonce azylové domy naprosto nevyhovují).

- Sami doplňujeme, že kvalifikované školení tohoto personálu není možné nejen bez bezvýhradného uznání teorie Syndromu zavržení rodiče a jeho terapie, ale že reintegrační centra bez znalostí SZR nelze ani úspěšně vybudovat.

- K 213 a na ně napojená sdružení či odborníci mají v současnosti nejvyšší úroveň znalostí nezbytných k úspěšnému provozování reintegračních center.

- Současné soudkyně ať už prvních stupňů soudů nebo odvolacích soudů nemají pro opatrovnické kauzy žádné vzdělání. (Když totéž říkáme my, býváme nejčastěji trestně stíháni pro útok na státní orgán, pohrdání soudem a podobné nesmysly).

- Zpoždění soudcovské unie za organizacemi, označovanými jako otcovské,  je 5-10 let.  Zpoždění české justice za celosvětovým vývojem je 15-20 let.

A tak mi nezbývá než si nevzpomenout na jednoho našeho známého, který mi už před lety prorokoval : Jednou bude všechno, co chcete vy, protože je to prostě nezbytné a máte naprostou pravdu. Současně ale nikdo z oficiálních míst nikdy neuzná, že je to především díky vám.

Jeho prorocká slova se začínají naplňovat.

-----------------------------------------------------------

Obrazový záznam naleznete na adrese :

http://www.justicetv.cz/mozaika/tksu4.htm

Nejzajímavější část tiskovky - otázky K 213 a odpovědi p. Jirsy - naleznete zde : http://ley.cz/k213/US_ot_odp.wma

Následuje zvukový sestřih záznamu z dnešní tiskové konference (1. část zveřejňujeme, zbytek ještě je v současnosti ve zpracování).    

  http://ley.cz/k213/SU_uvod.wma
                  
po

 

Zveme Vás na tiskovou konferenci

 

Soudcovské unie ČR.

 

Hlavní témata

 

1. Pohlavek versus zákon

 

§                  Hrozí zánik rodičovské moci?

 

§                  Může zákon nahradit rodinná pravidla?

 

2. Umisťování dětí do vhodných zařízení

 

§                  Co přinesl rok po „Terezce“?

 

§                  Vhodná zařízení a soudní praxe

 

§                  Kam s dětmi, když rodiče nemohou najít společnou řeč?

 

 

 

 

 

 

 

Vystoupí

JUDr. Jaromír Jirsa – prezident Soudcovské unie ČR

PhDr. Petr Šmolka – Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy

Tisková konference se koná 13. 5. 2008 od 11:00 hod.

v místnosti č. 142, 1. patro

budova Obvodního soudu pro Prahu 1, Ovocný trh 14.

Moderuje JUDr. Karel Havlíček , produkce Ing. Oldřiška Wankeová.(Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., 724 042 885)

Pro účastníky tiskové konference je zajištěno malé občerstvení.

www.brainteam.cz                                www.soudci.cz