Justice vykročila na cestu konfrontace.

  • Vytisknout

 

Dnešního dne projednal Obvodní soud pro Prahu 2 za předsednictví soudce Říhy návrh na potrestání tří obžalovaných z K 213, Jiřího Tenglera, Ing. Jiřího Štefka a i předsedy sdružení Ing. Jiřího Fialy, kteří 8. dubna v dopoledních hodinách zablokovali jednací síň č. 174 Městského soudu v Praze, kde měl soudit senát 21 Co ve složení soudkyně Lišková, Chlostová a Čvančarová.

Soud začínal v osm hodin ráno a končil ve tři odpoledne vynesením rozsudku. Soudce Říha s jeho vydáním nápadně pospíchal ...

Během dopoledne byla jednací síň přeplněná novinářskou veřejností, kterou však zdlouhavé jednání otupělo a po obědě se začala vytrácet pod dojmem, že se věc projednat už nestihne a nutně bude odročena. Možná, že právě na to soudce Říha čekal.

Důkazní řízení během dopoledne rozhodně nebylo nezajímavé a obsáhlé komentáře k prováděným důkazům svědčily o nemalé právní erudici zejména předsedy sdružení Ing. Fialy, ale i prvního mluvčího Ing. Štefka, který se od svého šéfa rychle učí.  Rozsáhlou veřejnost to dostalo na stranu obžalovaných, což soudce správně vytušil. Mezi veřejností však nebyli jen novináři, ale třeba i studenti gymnázia, kteří se svěřovali, že o panu Fialovi píší seminární práce a přišli se na něj proto podívat - a že jsou z jeho argumetace i celkového vystupování u vytržení.

Za první velkou senzaci v dokazování lze bezesporu označit svědectví místopředsedy městského soudu JUDr. Horkého, který prokazatelně lhal, když tvrdil, že u věci nebyl přítomen Dr. Sváček (ačkoliv se s ním radil na chodbě) a dále že prý policie jednala sama z vlastního uvážení. Následoval videozáznam, ze kterého nejen vyplynulo, že Sváček se s Horkým pohybovali po chodbě soudu v předmětné době společně, ale také obsáhlé instrukce udělované Sváčkem přítomným, zcela bezradným policistům.

Při shlédnutí videozáznamu se začali mnozí diváci smát, neboť lhaní Horkého bylo bezprostedně potvrzeno. Na adresu Sváčka a Horkého se ozývaly z publika komentáře : "Jeden lže, druhej krade", apod. Soudce Říha kupodivu nepovažoval za nutné zvážit podání trestního oznámení pro křivou svědeckou výpověď na místopředsedu městského soudu, ačkoliv tímtéž před chvílí vyhrožoval obžalovanému Ing. Štefkovi pro údajné schvalování trestného činu, když tento projevil hluboké pochopení pro smýknutí státní zástupkyní Postupovou, kteréžto bylo čteno jako listinný důkaz. Ing. Fiala k věci poznamenal, že naposledy se u nás chodilo do vězení za schvalování atentátu, tedy za Heydrichiády.

Otázky, jdoucí k podstatě věci, tedy především k výkonu rozsudků Evropského soudu pro lidská práva a způsobu jejich přenosu na Městský soud v Praze, soudce Říha automaticky - a v rozporu s trestním řádem - zamítal, neboť jistě je povinností soudu objasnit "příčiny trestné činnosti", kterou nerespektování rozsudku ESLP ve věci dětí Fialových bezesporu bylo.

Jediný, kdo se k této problematice dostal, byl Dr. Horký, který vykládal o grémiu, které se prý na městském soudě, resp. jeho trestním úseku svolá, když vyjde nový rozsudek ESLP, týkající se městského soudu. Otázka na konkrétní příklad, který by městský soud mohl uvést, již ale povolena nebyla, a tak jsme se dál nic nedozvěděli.

Jedna ze soudkyň senátu 21 Co, Chlostová, pak prohlásila, že o žádném grémiu nic neví a že revize rozsudků prý závisí "na úvaze soudce", čili na její libovůli. Jinými slovy, jak zkonstatoval p. Fiala, na Městském soudě v Praze neexistuje princip přenosu mezinárodních rozsudků do vnitrostátní praxe soudu vůbec žádný a soudce sám zváží, jestli něco udělá, anebo to nechá plavat.

Stejně tak nebyly připouštěny otázky, kterými se p. Fiala snažil zjistit kvalifikaci soudkyň pro opatrovnická řízení. Ukázalo se jen, že v senátu 21 Co se opatrovnické kauzy vyřizujjí tak zřídka, že si soudkyně ani nedokáží vybavit, jak často, přičemž všechny uvedly, že jediným vzděláním, které mají, je právnická fakulta, což podle jejich názoru zcela dostačuje.

Připomeňme jen, že ani na současné právnické fakultě (natož pak před 30 lety, kdy tyto soudkyně studovaly) se neučí nic z dětské psychologie, ani z psychologie obecně, natož pak něco z teorie Snydromu zavržení rodiče, což je ale pro opatrovnické kauzy to nejzákladnější vzdělání. Současné opatrovnické soudkyně tak připomínají zedníka, který neumí namíchat maltu a nerozezná cihlu od panelu, jak trefně podotknul p. Fiala.

Když skončil výslech soudkyň, požádal soudce Říha o doplnění návrhů na dokazování - a všechny zamítnul, neboť chtěl vynést rozsudek. Připomeňme jen, že se jednalo například o návrhy na doplnění trestních rozsudků, v nichž byl p. Fiala zproštěn obžaloby v plném rozsahu (zatímco ty, v nichž byl uznán vinným, byly ve spisu založeny do poslední řádky), dále žádost p. Fialy, aby soud učinil dotaz na  Spolkový Ústavní  soud v Karlsruhe ohledně toho, jak jsou přenášeny rozsudky ESLP v Německé spolkové republice, neboť je známo, že Německo s tímto mělo také problémy, kdy tamní soudci odmítali se těmito rozsudky řídit - do té doby, než několik z nich skončilo před trestním senátem a bylo pravomocně odsouzeno, což - jak p. Fiala řekl - zjevně bude i případ České republiky, byť jen s několikaletým zpožděním.

Soudce Říha odbyl tento důkaz dosti primitivně - prý ho německá justice nezajímá, on je v české (a zde si zřejmě může dělat, co se mu zlíbí).

Pan Fiala také žádal, aby byl předvolán a vyslechnut JUDr. Sváček coby osoba přímo zodpovědná za implementaci rozsudků ESLP do praxe Městského soudu v Praze a konkrétně vysvětlil, co udělal ve věci dětí Fialových. Ani tento logický návrh nebyl připuštěn.

Ačkoliv čas již nemálo pokročil a p. Fiala argumentoval tím, že mu za chvilku začíná jiné soudní jednání u téhož soudu a že se na ně musí přirpavit, soudce - při pohledu na poloprázdnou jednací síň - hnal vše k vynesení rozsudku za každou cenu (a tak sám zdržel další soudní jednání o půl hodiny).

Nemálo zaujal závěrečný návrh státní zástupkyně, která navrhla sice všechny tři uznat vinnými z trestného činu pohrdání soudem, ovšem u pánů Štefka a Tenglera navrhla upustit od potrestání, neboť prý projednání případu stačí a u p. Fialy navrhla "výchovný trest".

V posledním slově p. Fiala varoval soudce Říhu před slepou poslušností k předsedovi městského soudu Sváčkovi, aby neskončil na smetišti dějin spolu s ním.

Obžalovaní nečekali od soudu nic dobrého, neboť správně tušili, že pokud by je osvobodil, svolal by na sebe soudce Říha nejen hněv nadřízeného městského soudu, ale také nepřátelství svých kolegů a hlavně : Dal by jasný signál, že se to smí a zítra by městský soud zablokovalo třeba 30 dalších aktivistů.

Přes negativní očekávání byli i tak obžalovaní i přítomná veřejnost  vyneseným rozsudkem naprosto šokováni : Nejen že všichni tři byli uznáni vinnými z trestného činu pohrdání soudem, jak to požadovala obžaloba, ale navíc také i z trestného činu výtržnictví, kterého se prý dopustili tím, že rušili soudní jednání (neboť se prý nemusí jednat jen o napadení na veřejnosti) - zatímco policie, která je brutálně napadla, se údajně ničeho závadného nedopustila.  

A tresty ? Za půl hodiny stání ve dveřích soudní místnosti následující : Pan Tengler 1 měsíc s podmíněným odkladem na 1 rok, Ing. Jiří Štefek 2 měsíce podmíněně na 1 rok (nelze přehlédnout, že za funkci mluvčího v K 213 dostal p. Štefek o 1 měsíc navíc za jinak tutéž činnost) a Ing. Jiří Fiala rovnou 2 měsíce nepodmíněně, neboť prý se všechny podmíněné tresty minuly účinkem (soudce ovšem zapomněl podotknout, že stejně  tak se minuly zastrašovacím účinkem i obě vazby, takže důvodně nelze čekat, že by 2 měsíce na kavalci s p. Fialou nějak pohly).

Je vidět, že Sváček s Vejnarem, které p. Fiala viděl na soudě pro Prahu 2 stoupat po schodech nahoru ke kanceláři předsedy soudu minulý týden, nenavštívili tento soud zbytečně.

Všichni tři obžalovaní se na místě proti rozsudku do všech jeho bodů okamžitě odvolali.

Otázkou je, kdo vlastně bude odvolání vyřizovat ?!! Městský soud, s jehož vedením je K 213 v otevřeném konfliktu ?

Závěrem je jedno jisté : Česká justice se namísto plodného dialogu s občanskou veřejností o problémech svého naprosto nedostatečného vzdělání a připravenosti nejen na opatrovnické kauzy, ale také na převod mezinárodních rozsudků do své soudní praxe,  vydala cestou stupňování násilí a zastrašování, tedy otevřené konfrontace.

Jak řekl při odchodu ze síně p. Fiala : Bude ji mít.