Když se karta obrátí ....

Details

Category: Starý web

Published: Sunday, 30 August 2015 17:40

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1297

Zpráva o kárném řízení pro předsedkyni soudu v Teplicích Tileovou a postpubertální soudkyni Filevovou, která na konci prosince loňského roku "soudila" Luboše Pateru (a hledala pět minut v trestním řádu paragraf, podle kterého se odročuje jednání), již oběhla naši veřejnost, a to jak tu laickou, tak i tu odbornou a - pochopitelně - zejména u té druhé vyvolala nemalou odezvu. Na průšvih jindy zdánlivě všemocných mocných jsou totiž všichni velmi zvědaví - a to nejen celá justice, ale i advokacie, která také se zájmem sleduje, do čeho se zamotaly jejich státem placené kolegyně.

Škoda, že jsme nemohli rovnou vyslat zpravodajský štáb na teplický soud, aby se ještě za tepla zeptal paní předsedkyně soudu, co říká svému kárnému obvinění a co obvinění své pubescentní soudkyně.

Málo platné, člověk si musí při takové příležitosti nutně vzpomenout na onu pověstnou spravedlnost Boží, která nás obepíná a obklopuje, ať chceme, nebo ne, ať v ní věříme, nebo jí pohrdáme.

Justice si chtěla pohrát se zdánlivě směšným červíkem a ztrestat ho za jeho drzost, když po ní chtěl kvalitně odvedenou práci za ty nehorázné peníze, které nás všechny  stojí  a myslela si, že ho bude beztrestně šikanovat již od vstupu do soudní budovy. A ouha ! Zdánlivě nedostižně mocní si teď s obžalovaným vyměnili role. S jedním podstatným rozdílem : Oni totiž mají zatraceně co ztratit. A to nejen naprosto nezasloužené královské platy, které jsou za jejich převážně lajdáckou práci naprostým vyhazováním státních peněz z oken, ale také nemalou moc a s ní spojenou naprosto nezaslouženou společenskou prestiž, která zejména na menším městě není jistě zanedbatelná. 

Je tak krásné vidět kdysi mocné v roli koktajících žáčků přistižených na hruškách poté, co se karta obrátila. Pohled k nezaplacení !!  Jak při této příležitosti nevzpomenout rozpačitých úsměvů a úhýbaní očima před kamerami již u esenbáků, kteří  ještě na podzim 1967 rozprášili studentskou demonstraci směřující ze Strahova do centra města - aby se už jen za pouhých pár měsíců , na jaře 1968, nestačili divit, jak to s nimi ten osud houpe, že před chvíli byli ještě  všemocní vykonavatelé totalitní moci - a naráz byli jen sprostí obvinění ze zneužívání pravomocí, trapně koktající před nečekaně svobodnými médii.

Jo, Osud - ten je prevít ! Jako na houpačce. Jednou nahoře, podruhé dole. A někdy se ty periody mění zatraceně rychle.

Nemohu při této příležitosti nevzpomenout ani suverénních a nadutých soudkyň z Prahy 9, které před soudem - a to byly předvolány jen jako svědkyně - vypovídaly v mé věci. Ovšem - už ne ze stupínku a v taláru, ale před soudem a hlavně - před početnou veřejností, která čekala na každé jejich slovo. Pýcha a nadutost byly naráz ty tam - a zůstaly zkroušené postavičky pokoušející se vysvětlit  nevysvětlitelné. Co teprve, kdyby byly předvolány jako sprosté obžalované (což pevně věřím, že se brzy také dočkáme) !!

A stejně tak zdánlivě všemocný soudce. Když občan vstupuje - zvláště pak poprvé - do soudní budovy, už uniformy u vchodu a důkladná prohlídka mu dávají jasně na vědomí, kdo je tady pánem a jak malým červíčkem je teď tady on. Pak vstoupí do jednací síně - přísný soudce v taláru budícím respekt z vyvýšeného místa mu znovu připomene jeho nerovné postavení . Kdopak by si byť i jen odvážil pomyslit, že by to mohlo být opačně !

Stejně tak si to myslila mladičká soudkyně v Teplicích a hoši od justiční stráže. Nad ně přece není - teď jsou zákon oni - a komu se to nelíbí, tomu to zatraceně připomenou.

A pak stačí jeden dopis předsedy krajského soudu - a z všemocných velikánů jsou najednou malinkatí trpaslíčci.

Nutno ovšem dodat, že ten dopis určitě nevznikl jen tak. K jeho vzniku donutil mocného justičního vládce severních Čech jedině pocit silného společenského tlaku a odporu, proti kterému se stavět prostě není radno.

Za komunistů jsem si nedokázal představit, jak by se mohl zřítit režim, který sice mnozí nenáviděli, který byl ovšem tolikrát zajištěn a posichrován, že se prostě vymykalo lidskému chápání, jak by mohl skončit. Armáda udavačů donášejících na kdekoho mocné StB, mocná kádrová oddělení, rozhodující o budoucnosti každého na dlouhá léta, v každé fabrice Lidové milice, v každém městě barák esenbáků, v mnohým městech silné ruské posádky - a najednou přišel Gorbačov, a ruské posádky byly ze dne na den skoro k ničemu, a když se lid vzbouřil ve velkém - tak se najednou ukázalo, že ho vlastně nemá kdo potlačit. Ani Lidové milice, ani estébáci, ani donašeči, ani kádrováci - všechno se to rozprchlo a propadlo do propadliště dějin - neboť vůli lidí nelze umlčet - aspoň ne na dlouho - ani udáváním, ani zbraněmi, ani zastrašováním.

Platilo to pro moc komunistickou, platí to i pro současně zvlčilou moc soudní. Protože ta je tu od toho, aby sloužila lidem k zajištění spravedlnosti, a ne k tomu, aby je terorizovala. A pokud to sama neví, je jí třeba to ustavičně připomínat.

Luboš Patera dosáhl bezesporu skvělého úspěchu. Za významnou účast na jeho dosažení osobně poděkoval našemu sdružení i mně osobně jakožto jeho předsedovi, neboť všichni víme, že jedinec sám nic nezmůže. A že jsme v Teplicích odvedli společně velké dílo.  

Společenství nebojácných, uvědomělých, zákona znalých a o své pravdě přesvědčených jedinců totiž zmůže skoro všecko.

Poslední události na soudě v Teplicích  to dokazují nade vší pochybnost.

Ing. Jiří Fiala