Fendrycha hlídala ochranka

  • Vytisknout

 

Ráno jsme se rozdělili na dvě party, kdy jedna jela za Fendrychem a druhá, stejně silná, zůstala hlídat v Košíku, v sídle          K 213, neboť nás napadlo, že když ví, že tam nebudem, mohl by tam řádit znovu. Skupina v Košíku měla svoje přesné instrukce  a úkoly, nakonec se však ukázalo, že naštěstí nebyly potřeba.

Já jsem  jel se skupinou za Fendrychem. K exekučnímu úřadu jsme dorazili přesně v deset, jak bylo domluveno, resp. jak jsme Fendrychovi oznámili. Zazvonili jsme krátce po desáté. Otevřela nám celá banda chlapů a že prý dál můžu jít jenom já a kolega Štefek, protože my jsme si domluvili schůzky. Řekli jsme jim, že to ani náhodou, protože už dobře víme, co se děje, když zůstaneme sami a beze svědků. A trval jsem na tom, že tam buďto půjdeme všichni, anebo zůstaneme všichni venku - a můžeme klidně jednat venku, i když začínalo právě drobně pršet. To odmítli, ostatní vpustit taky odmítli - a tak jsme zavolali policii.

Musím říci, že dnes to bylo poprvé, kdy nemám s policií vysloveně špatnou zkušenost. Po zavolání na linku 158 mi ještě zavolala místní velitelka z Modřan a poté i nějaký velitel skupiny, zjišťovali, co se vlastně děje, samozřejmě se snažili vycouvat, že tam  k žádnému ohrožení života nedochází, ale přesědčil jsem je, že došlo k ohrožení majetku, ba i jeho poškození a zcizení - a tak nakonec přijeli. Slíbili, že do půl hodiny - a, světe div se, do půl hodiny taky přijeli. Dvoučlenná hlídka se zeptala, o co jde, pak šli dovnitř za exekutory a pak zase vyšli ven s tím, že oni nám chtějí něco předat, nějaký počítač nebo co a že policisté tedy budou pouze dozorovat, aby to všechno proběhlo řádně a bez komplikací a zaručili se, že zamezí tomu, aby byl kdokoliv napaden.

Usoudil jsem, že za těchto záruk dovnitře tedy jednat půjdu. Očekával mě tam Fendrych s lejstry. Řekl jsem mu, že už jednou jsem mu napsal, že se s ním bavit nebudu, protože je zloděj a se zloději já nemluvím a že jsem měl domluvenou schůzku s exekutorem Potočkem, který tomuto úřadu vládne. Jenže ke jménu JUDr. Potoček se zjevně nikdo nehlásil - což považuji za jeho ostudu nejvyššího zrna, a tak nebylo s kým jiným jednat, než s Fendrychem .

Kupodivu se tentokráte se žádnou zákeřností nevytasil a šlo mu skutečně jenom o sepsání protokolu o předání věcí.Ostatně, osobní prohlídkou by si rozhodně nepomohl, neboť krom občanky jsem u sebe nic neměl. Nicméně nezdálo se, že by bylo jeho cílem dále vyostřovat situaci.

Brzy jsem pochopil, že část z přítomných, kteří se pohybovali uvnitř, nejsou zaměstnanci exekutorského úřadu, ale bezpečnostní agentury, která byla na dnešek pozvána. Vůči nám byli bezesporu v přesile, ale i tak se zdálo, že jsou značně nesví a ke klidu jim chybí daleko.

Fendrych si nakonec ode mě vzal zmocnění pro kolegu Štefka k převzetí všech movitých věcí K 213  a také zápis z poslední valné hromady, který potvrzoval, že já jsem zvoleným předsedou sdružení, kolega Štefek pak jeho mluvčím. Zdálo se, že tento zápis Fendrycha poněkud udivil.

Zeptal jsem se Fendrycha, jak mi může prokázat, že s počítačem nikdo nemanipuloval a že není poškozený či data smazaná. Odpověděl mi, že se informoval u jedné soudkyně z Prahy 9 a ta mu řekla, že jsem agrresivní a nebezpečný zejména vůči státním orgánům, a tak že na počítač ani nesáhnul a měl ho celou dobu v chodbě s předpisovou teplotou.

Pak se mě přišli zeptat, jestli mohu potvrdit vlastnictví těchto tří věcí, tedy počítače, tiskárny a faxu, sdružením K 213. To jsem potvrdit mohl. Naráz to kupodivu stačilo, ještě před 2 měsíci nemělo moje slovo na exekučním úřadě váhu ani zlámané pětky, naráz sttačí k ověření vlastnictví.

No a pak už vyšel kolega Štefek a za ním exekutoři vynesli tiskárnu, počítač a fax patřící našemu sdružení. A rychle za sebou zavřeli.

Všimli jsme si, že na dveřích od posledně přibyla podrobná instrukce, že je všude v objektu i kolem něj zakázáno natáčet jakékoliv záznamy, vyjma svolení exekutora. Vyhláška zjevně v rozporu se zákonem, neboť na veřejných prostranstvích a ve veřejných budovách (a exekuční úřad takovou budou jistě je) se natáčet smí bez jakéhokoliv povolení - a tak jsme si vyhlášku ofotili a řekli si, že požádáme ústavní soud o její zrušení.

Předanou kancelářskou techniku jsme naložili do auta a odvezli. Počítač k autorizovanému znalci, zda a kdy byl spuštěn a zda z něj někdo pořizoval kopie a jaké, ostatní jsme vrátili zpět do sídla K 213.

Říká se, že řeč se mluví a voda teče a chceš-li poznat, co Ti vlastně protistrana říká, neposlouchej slova, ale koukej se na její oči. A tady bych viděl oproti situaci před dvěma měsíci dramatický posun. Zatímco přede dvěma měsíci měl Fendrych sebevědomý a drzý pohled mocného exekutora, kterému všechno projde a který si může všechno dovolit, jeho dnešní těkavý a nejistý pohled prozrazoval spíše chyceného grázla, který pracně hledá, jak z toho ven.  

Bylo vidět, že stížnosti na exekutorskou komoru, ministerstvo spravedlnosti a několik trestních oznámení přeci jen vykonalo svoje.

Dnešní zkušenost je proto jednoznačná - nenechávejte si žádné zlo líbit, společnými silami lze dosáhnout mnohých ústupků i jindy zpupné a neochvějné státní moci.

Všem, kteří se dnešní akce - aťuž už přímo či nepřímo - zúčastnili, patří moje osobní poděkování, neboť projevili značnou obětavost a nemalou dávku odvahy a statečnosti.

Ing. Jiří Fiala