Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Kdo dnes přišel na pokračování jednání ve věci výživného na zletilého syna, který se odmítá - v důsledku poštvání matkou - stýkat se svým otcem, ten opravdu nemusel litovat.

Vyslechnul si nejen skvělou závěrečnou řeč pana Fialy, ale také rozsudek, který - pokud by nabyl právní moci - by pravděpodobně mohl vejít do historie jako minimálně značně pokrokový a netradiční, možná že dokonce i průlomový.

Jednalo se o případ, dostatečně podrobně popsaný v článku Učitelka, nedávno uveřejněném na našich stránkách.

Čerstvě zletilý syn se sice nechce stýkat se svým otcem, ale peníze by po něm samozřejmě chtěl.

Už první jednání proběhlo velmi slibně a korektně a soudkyně Mgr. Zdeňka Winklerová z OS P-4 nejen že nebojovala s obecným zmocněncem otce, p. Fialou - čímž v praxi dokázala, že skutečně záleží jedině na vůli toho kterého soudce, zda chce věc projednat, anebo válčit s p. Fialou a věc protahovat na úkor spravedlivého rozhodnutí ve věci samé - ale jednání vedla objektivně a korektně, jak bohužel nebývá u nás zvykem.

Měla nastudované zákony ohledně např. povinnosti zletilého syna poskytovat otci informace o studiu, obsáhle z nich citovala a také se jich kupodivu držela.

Dokazování vedla k věci, nikoliv k ponížení některé ze stran, jak je u nás špatným zvykem.

Když se nás lidé ptali, proč to taky nedáme na stránky, proč ji nepochválíme, tak jsme říkali, že jednak ve věci ještě nerozhodla, ale hlavně - že máme obavy o to, aby naše kladné slovo na adresu kteréhokoliv soudce nemělo naopak kontraproduktivní účinek, tedy aby na dotyčného soudce (dotyčnou soudkyni) nepřivolalo spíše hněv nadřízených, než zasloužené poděkování. Dobře víme, jak nás a naše sdružení mají ve své většině justiční představitelé rádi a jak většina z nich prahne po tom nám upřímně potřást rukou.

Dnešní rozsudek, který následoval po závěrečných řečech (ubohost advokáta protistrany byla předchozí strhující řečí p. Fialy jen umocněna) ovšem mnohým přítomným vyrazil dech.

Dal by se označit jako Pyrrhovo vítězství protistrany, faktické vítězství pak otce zastouopeného panem Fialou.

Návrh na nepřiznání výživného pro rozpor s dobrými mravy se sice zamítá, neboť nepřátelské akty syna vůči otci prý zatím nedosáhly takové intenzity, aby se přiznání rozporu s dobrými mravy mohlo jednat, ale : Výživné se snižuje - a to z 3.200,- Kč na 300,- Kč měsíčně (tedy více než 10x), a to přitom rozhodnutí o výši výživného bylo poměrně čerstvé, z dubna letošího roku a řeč, kterou následně měla soudkyně ke zletilému synovi, by se dala označit jako poslední varování. Buďto svoje chování rázně změní, anebo příště už nedostane vůbec nic, přičemž neopomněla podotknout, že by mu vůbec neuškodilo, kdyby se seznámil s opatrovnickým spisem, neboť jeho informace o průběhu tohoto řízení zjevně neodpovídají skutečnosti a že pokud si myslí, že projevem úcty k otci je to, že mu nenadává, jak sám u soudu uvedl, pak to že je žalostně málo. Stejně tak, že pokud se domnívá, že pokusem o navázání kontaktu je prázdný dopisní papír s vynucenou gratulací která vyznívá spíše výsměšně nežli upřímně, tak že  je na velkém omylu.

Stejně tak neopomněla soudkyně zdůraznit, že dobrým vztahům rozhodně nepřispěl ani synův zákaz škole poskytovat otci informace a že pokud tak učinil, plyne z toho jediné - že povinnost otce informovat přešla ze školy na syna samotného.

Žádné ze stran pak soudkyně nepřiznala náklady řízení, takže synáček si musí svého právníka - mimochodem značně ubohého - zaplatit z vlastní kapsy, což ho na pěkných pár tisícovek rozhodně přijde.

Soudkyně se na závěr zeptala obou stran, zda se chtějí k věci ještě nějak vyjádřit, a zatímco pan Fiala poděkoval za otce i za sebe za spravedlivý a netradiční rozsudek, protistrana se jen těžce problouzela z těžkého šoku a nevzmohla se ani na slovo.

Mimochodem, o duševní vyspělosti a psychické úrovni dospělého syna zmrzačeného matkou svědčlo i to, že před jednací síní si hrál s jojem jak pětileté dítě - na jehož úrovni patrně vinou matky také ustrnul.

Veřejnost nevěděla, zda se má smát nebo ho litovat, ale jedno věěla určitě - že je právě svědkem historického přelomu, kdy otec přestal být bezprávným a beztrestně vydíraným platičem a začíná se měnit na plnohodnotného člověka.

Soudkyni za to také odměnila bouřlivým potleskem.

Paní soudkyně však skromně ovace odmítla a jednání rázně ukončila.

Všichni zúčastnění pak mají o čem přemýšlet. A pochopitelně nejvíce mladý syn, který se sklopenou hlavou  spěšně odcházel za doprovodu svého neúspěšného právníka  z dosahu zvědavých pohledů.

A pak že to všechno děláme zbytečně a že to nenese žádné výsledky....

O takovém rozsudku bychom si ještě možná před rokem mohli nechat jenom zdát.

____________________________________________

Jirko,ty bláááááho-to není SCI-FI?

Čtu to se slzama v očích...........
KONEČNĚ!!!
KONEČNĚ TO NĚJAKÝ SOUDCE ROZHODL TAK,JAK JE NEJVÝŠE LOGICKÉ A VŮČI VŠEM STRANÁM I NESMÍRNĚ SPRAVEDLIVÉ.!!!!!

DÍKY......

Bára
______________________________________________

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.