Kandidát na prezidenta, p. Jiří Drahoš, odpověděl

Details: Created: Wednesday, 26 April 2017 12:04; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 2531

Na naše otázky, a to následovně (bez úpravy přejímáme) : Opatrné odpovědi opatrného kandidáta.

Pro p. Jiřího Drahoše

Vážený pane akademiku a prezidentský kandidáte,

jiný kontakt jsem na Vás nikde nenašel, proto používám tento - a věřím, že Vám bude mail předán. Rovněž věřím, že budete mít brzy svoje dostupné stránky s kontaktem, neboť si nedovedu představit kandidáta, na kterého není žádné spojení a kterého není možné kontaktovat.

Mezi současnými kandidáty na tuto funkci jste jistě pro mnohé zajímavou možností, zejména pro mnohé z těch, kteří si z dosavadních kandidátů - často právem - nemohou vybrat.

K tomu, aby Vám volič dal hlas, ale obvykle potřebuje vědět něco víc než jen jak vypadáte či Váš životopis.

Chci se Vás zeptat na oblast, na kterou se Vás zjevně nikdo zatím neptal a o které jste nikdy nehovořil - pravda, také jste k tomu neměl dosud vcelku žádný důvod. Jako prezidentský kandidát už ho ale mít budete. A to už proto, že prezident má v této oblasti vcelku rozsáhlé pravomoci.

Jedná se mi o oblast justice.

Prezident zde může velmi mnoho, chce-li a je-li si problémů vědom. Prezident jmenuje soudce - a také dává souhlas s jejich odvoláním, nebo trestním stíháním. Prezident jmenuje i předsedy hlavních soudů (tedy Nejvyššího, Nejvyššího správního a Ústavního) a stejně tak všechny ústavní soudce. Prezident uděluje milosti i vyhlašuje amnestie. Dokonce bych řekl, že nikdo z politiků nemá nebo nemůže mít větší vliv na stav a chod justice nežli prezident republiky.

Současný prezident, dle mých poznatků, si těchto pravomocí buďto ani není vědom, nebo je cíleně nevyužívá, rozhodně však o chodu justice nemá ani základní představu, jak několikrát svými neodbornými rozhodnutími prokázal. Proto její stav také nemůže vylepšit, natož radikálně změnit. Dalo by se říci, že na tuto - jednu z nejdůležitějších - rolí prezidenta zcela nebo z velké části rezignoval.

1. A Vás se chci zeptat: Jaký je Váš vztah k justici a zejména Váš program v této oblasti, pokud byste byl do funkce prezidenta zvolen?

Je potřeba vzít v úvahu, že podle Ústavy je soudní moc charakterizována jako moc nezávislá. Prezident vykonává ve vztahu k soudní moci zejména jmenovací pravomoc, avšak nikoliv samostatně. Jde o tzv. kontrasignovanou pravomoc, kdy rozhodnutí o jmenování soudců musí spolupodepsat předseda vlády nebo její pověřený člen. Také návrhy na jmenování soudců činí prezidentovi ministr. Prezident je vázán při jmenování soudců zákonnými kritérii, tudíž jmenování určitého navrženého kandidáta do soudcovské funkce je možno odmítnout jedině tehdy, nejsou-li zákonné podmínky splněny. Míra uvážení prezidenta je zde relativně malá.

Do samotného soudního rozhodování může prezident zasahovat jen velmi omezeně, a to jen v oblasti trestního řízení (milost či amnestie). Při výkonu těchto pravomocí je třeba vycházet z toho, že jde o mimořádný prostředek, jehož využití je opodstatněno v případech, jejichž okolnosti nelze v soudním řízení zohlednit s ohledem na zákonná pravidla, jimiž je soud vázán. Zpravidla jde o mimořádné poměry v postavení pachatelů trestných činů, které soudy nemohou vzít úvahu.

V oblasti civilního řízení prezident žádné pravomoci nemá, tudíž ani nemá prostor, jak v této oblasti vystupovat.

2. Máte pocit, že justice je v současnosti v pořádku a funguje, jak má - nebo je ve stavu tragickém až katastrofálním a potřebuje zcela radikální léčebnou kůru, nebo něco mezitím?

Z celkového hlediska funguje soudní moc relativně dobře v tom smyslu, že se zrychluje vyřizování jednotlivých případů.

Nelze samozřejmě vyloučit, že v některých případech dochází k určitým excesům v soudním rozhodování. Je ale třeba rozlišit případy, kdy jde o skutečnou svévoli při rozhodování ze strany soudů a kdy jde o aplikaci zákonných ustanovení, tudíž závěry rozsudků plynou ze zákona, který soud aplikuje. Pak se jedná o otázku vhodnosti určité právní úpravy, za kterou odpovídá Parlament ČR.

Je dobré vzít v úvahu, že soudní řízení je v České republice mnohdy i čtyřstupňové (soud prvního stupně, soud odvolací, soud dovolací a Ústavní soud). Zejména judikatura Ústavního soudu ukazuje, že případy vyvolávající pochyby ohledně spravedlnosti při rozhodování jsou nakonec korigovány, byť až u Ústavního soudu.

Radikální změny v jakékoliv oblasti organizace státu jsou problematické, protože mohou otřást jinak fungujícím mechanismem. V oblasti justice to platí tím spíše.

Obecně je v současné době problém ve zvýšené míře judicializace mnoha oblastí lidského chování, kdy se soudy stávají konečnými arbitry v mnoha oblastech, které byly v minulosti z jejich dosahu vyňaty. Dochází tím k jistému vychylování rovnováhy v dělbě státní moci ve prospěch moci soudní. Je to však dáno tím, že zákony záměrně svěřují rozhodování sporných otázek právě soudům, ačkoliv by to v některých případech vůbec nemuselo být potřeba.

3. Máte pocit, že spravedlnost nejlépe vykonává neodvolatelný a nikomu nezodpovědný člověk, který má funkci bez jakékoliv kontroly na doživotí, nebo že by o tom, co je spravedlivé a co ne, lépe rozhodovaly občanské soudní poroty, jak bylo v naší zemi dlouhou dobu tradicí a zrušil to (z pochopitelných důvodů) až nacistický, a po něm komunistický režim?

Laický prvek z rozhodování zcela vyloučen není. Existuje v trestní justici a dále v oblasti pracovněprávních sporů, a to v podobě tzv. přísedících.

Porotní soudy v obecné rovině posuzují otázky skutkové, nepřísluší jim právní hodnocení věci. V tomto ohledu mají senáty soudů, v nichž zasedají „laičtí“ přísedící, dokonce větší pravomoc, neboť rozhodují i o právních otázkách.

V konstrukci fungování soudní moci u nás je obsažen koncepční problém spočívající ve faktické neodpovědnosti za právní názor soudu. Soudce lze postihnout za pochybení „technické povahy“, jakou jsou například průtahy v řízení apod., jen obtížně či snad vůbec jej nelze postihnout za nesprávné rozhodování ve smyslu nesprávných právních závěrů. Problém spočívá v tom, že „nesprávnost“ soudního rozhodnutí lze určit jen na základě rozhodnutí vyššího soudu, který rozhodnutí nižšího soudu označí za chybné (nezákonné). Ovšem samo rozhodnutí vyššího soudu může být opět označeno za chybné (nezákonné) soudem dalšího stupně soudní soustavy. Nelze však jednoduše říci, že tento problém by zavedení soudních porot vyřešilo.

Existuje řada oblastí, v nichž by rozhodování soudních porot bylo minimálně problematické. Lze si je představit v trestním řízeních, hůře však v civilních soudních řízeních, kde jsou podstatné zejména právní otázky a význam skutkových okolností je o něco nižší.

Otázka spravedlnosti v rozhodování by se zavedením porotních soudů sama o sobě nevyřešila, protože lze stěží předpokládat, že by porotní soud rozhodl „spravedlivěji“, než soud složený z profesionálních soudců. Možná by rozhodl jinak, avšak kritérium spravedlnosti je do jisté míry relativní. Spravedlnost lze ve formální rovině ztotožnit se zákonností, ovšem někdy i rozhodnutí striktně v souladu se zákonem může vyvolávat dojem nespravedlnosti. Druhou alternativou je rozhodování podle jistého citu pro spravedlnost, avšak to zase hrozí vyvolat nerovné důsledky v rozhodování jednotlivých případů.

V každém případě by zavedení porotních soudů vyžadovalo změnu Ústavy, což je otázka pro Parlament.

4. Jak byste si představoval roli prezidenta při kárné odpovědnosti soudců, zda by do ní měl či neměl zasahovat a nakolik?

Kárná odpovědnost soudců je poměrně široká problematika. Na straně jedné je totiž potřeba vyžadovat, aby každý nesl odpovědnost za nesprávný výkon svého úřadu či funkce, na straně druhé nelze zaměňovat kárnou odpovědnost soudců s nesouhlasem s jejich rozhodnutími. V každém soudním sporu jsou dvě strany a z každého soudního sporu odchází, s určitou nadsázkou řečeno, jedna strana poražená. Ta pak nemusí být s výsledkem spokojená.

Prezident republiky má podle Ústavy ve vztahu k soudní moci primárně jmenovací pravomoci.

Lze si představit, že by prezident republiky mohl například iniciovat zahájení kárného řízení, avšak je otázkou, zda takové řešení zapadá do koncepce principů dělby moci v České republice. V komparaci s jinými státy by šlo o dosti ojedinělé řešení. Zcela nekoncepční by nejspíše bylo například takové řešení, že by přímo prezident rozhodoval o kárném provinění soudce. To by již bylo zřetelným narušením principů dělby moci.

V současné době je problematika kárného řízení dávána do souvislosti se soudcovskou samosprávou, o které se hovoří již dlouhodobě. To je velmi citlivá záležitost. Na straně jedné je určitá forma soudcovské samosprávy v mnoha zemích zavedena, na straně druhé lze stěží připustit úplné oddělení soudní moci od ostatních složek státní moci.

5. Jaký by byl Váš vztah k amnestiím a milostem?

Oba instituty jsou do jisté míry anachronismem, nicméně jejich využití lze považovat za opodstatněné (šlo by hlavně o institut milosti) v těch případech, kdy výjimečné okolnosti případu, které soud nemůže vzít v úvahu, protože na ně zákon nepamatuje, vedou k závěru o zjevné nespravedlnosti soudního rozhodnutí, resp. spíše následků soudního rozhodnutí.

Jedná se totiž o nástroj, jímž je opět vychylován princip dělby státní moci ve prospěch moci výkonné.

Jako u každé jiné pravomoci pak nelze zabránit podezření z jejího zneužití, tudíž využívání těchto institutů by mělo být omezeno na zjevně výjimečné případy. V případě amnestie je vůbec potřeba ji využívat velmi střídmě, neboť může narušovat elementární důvěru v principy spravedlnosti. Amnestie má totiž na rozdíl od milosti plošný dopad.

6. A jste toho názoru, že před současnými soudy se může nevinný člověk účinně obhájit, případně že jsou jeho lidská práva zaručena jak na svobodě, tak po celou dobu trestního stíhání, resp. že trestně může být stíhána pouze osoba, kde jsou k tomu pádné důvody, nebo že lze snadno trestního stíhání zneužívat podle přání a pokynů libovolných skupin proti jim nepohodlným lidem či skupinám lidí?

Z formálního hlediska náš právní řád skýtá dostatečné záruky před nedůvodným stíháním. Jinou otázkou je jeho praktické naplňování.

Obecně platnou odpověď dát nelze. V zásadě se jedná o obecnější otázku, zda soudy mají rozhodovat spíše ve prospěch bezpečnosti (in dubio pro securitate) nebo spíše ve prospěch svobody (in dubio pro libertate). Naše ústavní uspořádání stojí samozřejmě na druhém ze zmíněných principů.

Otázka, zda se může nevinný člověk účinně obhájit, je problematická v tom ohledu, že nevinný člověk by se vůbec neměl stát podezřelým. Zřejmě je možné v řadě soudních rozhodnutí najít skutečnosti, jež dávají důvod pochybovat o vině dotyčného, a přesto je vina shledána.

Určitou zárukou je několikastupňové soudní řízení, kdy je předpoklad, že pochybnosti budou natolik rozptýleny, aby bylo možno vinu či nevinu posoudit s velkou jistotou. Možná stojí za pozornost, že podle současného znění trestního řádu musí být zjištěn skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Jde tedy vlastně o posouzení míry pochybností. Původní znění trestního řádu z roku 1961 vyžadovalo zjistit „skutečný stav“ věci. Důkazní standard byl tedy paradoxně alespoň formálně přísnější než v současné době. Samozřejmě, že praxe byla mnohdy jiná.

Věc má tedy dvě strany. Zpřísněním požadavků na jistotu prokázání viny se možná sníží procento „nevinných“ odsouzených, avšak zároveň je možné, že se zvýší procento „vinných neodsouzených“, neboť vina nebude dokázána s takovou jistotou, aby bylo možno vynést odsuzující rozsudek, byť byl trestný čin skutečně spáchán.

Z praktického hlediska bohužel nelze přehlédnout, že se objevují kauzy, kdy je silné podezření na zneužití prostředků trestního práva. Tomu však pravděpodobně zcela efektivně zabránit nelze, protože zneužita může být každá moc.

Budu se těšit na Vaše odpovědi, které si zájmem přečtu nejen já, ale i čtenáři našich stránek, jichž jsem redaktorem (www.k213.cz).

S pozdravem

Ing. Jiří Fiala

http://www.k213.cz/JOOMLA/2637-novy-zajimavy-kandidat-jiri-drahos

______________________

Několik lidí se mě ptalo na náš názor. Moc povzbudivý nebude.

Pan Drahoš se jeví jako kandidát tak zoufale opatrný, aby někoho nenaštval, že se obávám, že svou přepjatou opatrností naštve brzy všechny. O justici nic neví, tyhle odpovědi si zjevně nechal někým zpracovat, a to někým zjevně se systémem spjatým, tedy buďto právníkem, nebo přímo soudcem. Žádná změna se od něj evidentně čekat nedá, stejně jako od Miloše Zemana. Tragického stavu justice si vůbec není vědom.

Prezident má být vůdčí osobností, především má umět rozhodnout, ne se rozhodnutím vyhýbat a je obcházet a obávám se, že pokud by byl p. Drahoš za prezidenta zvolen, bude to jen zevně slušný pán nastrčený navenek, za nějž budou rozhodovat jiní, a jemu to bude jedno a nebude o tom nic vědět.

_____________________