SOP: Bič upletený na tvůrce

Details: Created: Tuesday, 28 October 2025 14:10; Written by Ing. Jiří Fiala; Hits: 83

Soudní poplatek ze žalob na stát. Prý má odstranit šikanozní žaloby. Výtvor právního génia Jeronýma Tejce. Možného ministra nespravedlnosti.

Který, jako každý právní buran, předpokládal, že kdo žaluje stát, tak je kverulant nebo vyčůránek, kterému se nic nestalo a jen si neváží státního dobrodiní. A že je proto potřeba mu to maximálně ztížit, nebo rovnou znemožnit.

Jeho myšlenky dovedli právní géniové na soudech, pochopitelně ve snaze nesoudit vůbec, a zvláště pak případy, které jim na první pohled smrdí, nepřinesou ani slávu, ani úplatky, zato ostudu zcela jistě, až k naprosté absurdnosti.

Opatření, jehož deklarovaným smyslem bylo snížit zátěž soudů - tak, aby soudy nesoudily zjevné nesmysly nebo jen šikanozní žaloby - tak v praxi vedlo k pravému opaku : Soudy, namísto souzení poměrně jednoduchých a snadných případů (které se mimochodem vůbec soudit nemusely, pokud by se ministerstvo chovalo jako důstojný představitel slušného státu a chyby, natož naschvály, promptně odstraňovalo a dobrovolně odškodňovalo), nedělají často nic jiného než vyřizují agendu kolem soudních poplatků, jejich výměry anebo zdůvodnění neodpuštění.

Tuto agendu dovedly až k naprosté absurditě, jak ukazuje právě předkládaný příklad, který, myslím, stojí za zveřejnění.

____________

Žaloba na stát - pro bezdůvodné přepadení fízly v zaměstnání. Z letošího roku.

Soudní poplatek - podle písemného prohlášení MSp, jejího tehdejšího šéfa, Marie Benešové, alias Domovnice (dej jí Pán Bůh těžké a nikdy nekončící utrpení při smažení se v pekle) - činí 2 tisíce.

Géniové ze soudů dovodili, že poplatek je už ne za žalobu (2 tisíce je přece málo, to by každý hravě zaplatil, alespoň podle jejich představ), ale za každý výrok.

A novátor, fresh meat na Praze 2, nějaký Navrátil, šel ještě dál - a iniciativně dovodil, že už ne za žalobu, ani za výrok, ale za každý žalovatelný požadavek... Takže ne 2, ani ne 4 tisíce (za dva výroky) - ale 6 tisíc - za - prý - tři požadavky.

Následuje - Odvolání, pro nesmyslnost požadavku.

A odpověď - stojí za to, stejně jako další postup.

Soudní poplatek - prý - musíte zaplatit vždy, ať je správně, nebo ne.

Když není správně, můžete podat odvolání - a tajně doufat, že Vám soud přeplatek vrátí (i kdyby tomu tak bylo, tak vám naprosto drze říkají, že za blbost soudce, který neumí vyměřit poplatek, budete platit Vy - a budete zálohovat stát do té doby, než se usmyslí Vám Vaše peníze - de facto bezúročnou půjčku - vrátit). Daleko spíše se ale setkáte s tím - že - viz poučení - "již zaplacený poplatek se nevrací"... A taky : "K částečné platbě se nepřihlíží" - a tedy se rovněž nevrací.

Jinými slovy : Z úředního úkonu - platby soudního poplatku - si zdeklasovaná justice udělala jakýsi vyděračský byznys, kde Vám drze říká : Zaplať, co jsme ti vyměřili, i když víš, že je to blbě. Za naši blbost přece ručíš Ty. Pokud myslíš, že máš zaplatit míň, je to možné (dobře víme, že máme z velké části jen pologramotný personál) - ale v tom případě podej odvolání (pochopitelně až po zaplacení) - a doufej, že se najde někdo, kdo to bude správně vědět. Jinak zůstane při starém - tedy nesmyslném - poplatku za nic, který Ti samozřejmě nikdy nevrátíme.

Opět : Kdyby takto postupovala jakákoliv soukromá firma, tak do měsíce skončí (pokud ještě předtím nevyhoří).

Ale protože jsme to my, soudci, nejen že se nám nic nestane, ale Ty to ještě všechno zaplatíš.

Bonbonkem na celé věci je, že u těch samých dvou soudů (tedy OS P - 2 a MS v Praze) probíhá těch (mých) řízení několik, už v jednom jsem narazil na tentýž problém - a - kupodivu - byl řešen úplně jinak.

Tedy tak, že aspoň odvolací senát jasně řekl, kolik má ten poplatek být, načež mi soud 1. stupně - právě Růžička - poslal výzvu, byť na můj popud - k jeho zaplacení.

Tady, v tomto usnesení - viz níže uvedeném - nemáte ani to. Jinými slovy : Přesto, že to již bylo u odvolacího soudu - a ten ve věci rozhodoval - stejně nevíte, kolik - podle jejich názoru - má ten poplatek vlastně být ( i když mezi řádky zjevně připouští, že i oni si myslí, že byl stanoven blbě).

Jinými slovy : Udělali by všechno, včetně toho, že by sežrali vlastní hovno, aby žalobám na stát - tedy na ně samé - zabránili.

A pokud je přece jenom musí projednat, pak to vypadá - viz výše - takhle : Omlouvat se za nic nebudeme, platit ti nic nebudeme - tady máš lístky na autobus (ačkoliv jsi žádným nejel) - a buď rád, že seš rád. Že jsme Tě ještě nezavřeli. Byť - za nic. Však - to umíme nejlíp, o tom už přece - zrovna Ty - něco musíš vědět ...

No, hlavně že stát - rozuměj - česká justice - má v ruce mohutnou zbraň, zejména pro mezinárodní forum : Argument o tom, že existuje "účinný vnitrostátní prostředek nápravy..."

Tohle - ve spojení s tímhle : Justiční představy o spravedlnosti - je zrovna názorný příklad, jak "účinný" prostředek to je.

____________________

_______

________________

A navazující "USNESENÍ". Bez nové výzvy, bez ničeho. Hlavně - rychle pryč ze stolu. Cítíte to z toho na dálku i Vy ???

_________________

_____________________

A podané, shrnující, ODVOLÁNÍ :

_____________

OS P-2

K č.j. 37 C 110/2025 - 22

ODVOLÁNÍ do usnesení ze dne 29.9. (o zastavení řízení)

NÁVRH NA VYLOUČENÍ SOUDCE pro zjevnou podjatost

NÁVRH na přiznání osvobození od SOP – a to ze společenských

důvodů a z důvodů totálního právního zmatku, zaviněného justicí

Podávám tímto ODVOLÁNÍ do usnesení ze dne 29.9. t.r., soudu odvolacímu navrhuji, aby je beze zbytku zrušil. Současně aby vyloučil věc vyřizujícího soudce Petra Navrátila z věci a dalšího řízení pro pohrdání právem a pro absenci základního pojmu obecné spravedlnosti.

Napadené usnesení, ve spojitosti s usnesením MS ze dne 17.9., ukotvuje a presentuje naprostý právní zmatek a chaos, ke kterému se - nikým nekontrolovaná- justice sama dobrala, presentujíc tak nejlépe, čeho je jedině schopna, pokud zůstane bez dozoru.

Namítám zejména, že soudce – po odmítnutí odvolání – byl povinen vyzvat k zaplacení SOP znovu, když nebylo odvolání vyhověno. Neboť – jak konečně sám uvádí - stará výzva měla dávno propadlou lhůtu a nebylo možno podle ní platit, i kdyby žalobce poplatek poslat chtěl. To soud neučinil, čímž jednak dal najevo svůj negativní postoj k žalobci, jednak dal najevo, že se mu soudit nechce a že se chce zbavit předmětné žaloby stůj co stůj bez jejího projednání. To je samozřejmě nesprávným postupem a současně i upřením práva na spravedlivý proces.

Dále namítám, že pokud usnesení MS obsahuje poučení, resp. návod k tomu, jak postupovat, pokud výše soudního poplatku nebyla určena správně, tak pak lze takové poučení – a postup podle něj – zohlednit až od okamžiku jeho doručení, což za situace, kdy toto usnesení bylo doručeno současně s usnesením o zastavení řízení, pozbývá smyslu a logiky. O to více nabývá na síle povinnost soudce vyzvat k zaplacení poplatku znovu, a to s odvoláním se na návod, resp. poučení v daném usnesení MS, a teprve poté, pokud by se výzva minula účinkem, lze přistoupit k zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku.

Žalobce se pozastavuje nad návodem – viz bod 9 usnesení MS ze 17.9. – který v podstatě říká, že žalobce je povinen zálohovat nesprávné a nekvalifikované usnesení soudu (jenž není schopen určit správně soudní poplatek) a trpělivě čekat, jestli mu – snad, někdy – soud přeplatek vrátí. To je logika zcela postavená na hlavu, kdy státní orgán vyžaduje, aby prostý občan nejen mlčky strpěl, ale ještě i finančně zálohoval jeho naprosto nekvalifikovaná rozhodnutí, zatímco osoba, která tato rozhodnutí učinila, si dál bude pobírat plný, ničím nezasloužený plat bez jakéhokoliv postihu či povinnosti nahradit vzniklou škodu, včetně uplynuvších úroků z přeplatku.

Podobně nezralá a právně zcela vadná je úvaha o tom – viz druhý možný postup – že žalobce v případě nesprávného vyměření poplatku zaplatí podle něj ten správný – a bude doufat, jestli mu dá odvolací soud zapravdu, nebo ne.

To už je úvaha na hranici základních axiomů práva, které má být jasné, průkazné, nedvojsmyslné, opírat se o nezvratné důkazy nebo předpisy (zákony) a nepřipouštět libovolný výklad. Připomenu jen, že u každé výzvy k zaplacení soudního poplatku je současně i připojeno poučení, že k částečné platbě se nepřihlíží a platby se nevrací.

Znamená to tedy, že z justice se stala už otevřeně vyděračská banda, kam si – jako los do loterie – vhodíte nějaký – v tomto případě zjevně zákonný - poplatek, a budete doufat, že se najde někdo, kdo jej uzná za správný, protože v opačném případě Vám propadá a nemáte na nic nárok. Přičemž soudy jsou jednoduše zainteresovány na tom, aby jej za správný nepovažovaly – a peníze jim propadly jen tak, bez jakékoliv protihodnoty (a nemusely věc nadále řešit). Mimo justici se tomu říká podvod nebo také bezdůvodné obohacení. To je totiž logika gangsterů a vyděračů, ne státní justice civilizovaného státu. *-

Pokud jde o odst. 5) napadeného usnesení, kde soudce dovozuje, jaká je výše poplatkové povinnosti s tím, že se jedná o chybný výklad, pokud má žalobce za to, že je vždy u žalob na stát 2.000,- Kč – pak se žalobce odvolává na dopis ministryně spravedlnosti Marie Benešové z r. 2019, kde se k tomu jasně vyjadřovala jak jemu, tak i senátoru Czerninovi, který v té věci poslal – na základě iniciativy žalobce – rovněž dotaz. A ministryně spravedlnosti jasně argumentovala, že poplatek za žaloby na stát je 2.000,- Kč a tudíž že se žaloby na stát rozhodně nestaly nedostupnými, protože – podle ní – 2.000,- Kč může každý zaplatit. Všude je řeč o žalobě jako celku, nikde o jednotlivých výrocích, natož žalovatelných nárocích nebo o tom, že by se platba za ně kumulovala.

Znamená to tedy, že ministryně spravedlnosti lhala, anebo není schopna správně vykládat zákon, což ale rozhodně nemůže jít k tíži žalobce, který má naopak právo – ne-li povinnost – řídit se výkladem ústředního státního orgánu, výkonem spravedlnosti pověřeného, což také učinil a činí i nadále.

Krom toho, byl-li poplatek stanoven zákonem, nemůže ho revidovat žádná judikatura, protože judikatura rozhodně není oprávněna revidovat přijaté a schválené zákony.

Žalobce proto trvá i nadále na tom, že poplatek za tuto žalobu činí 2.000,- Kč, a to za žalobu jako celek, bez ohledu na počet jednotlivých výroků či nároků. Pokud v napadeném usnesení zaznělo, že se jedná o samostatně žalovatelné nároky, tak žalobce uvádí, že je samostatně nežaluje, čímž rozhodně šetří práci a čas jak sobě, tak justici – a právě proto je správné zaplatit poplatek jeden za jednu žalobu, bez ohledu na počet žalovaných nároků.

Dále : Se žalobce jednoznačně odvolává na současný postup těchže soudů (tedy OS P – 2 a MS v Praze) v současně probíhající věci č.j. 15 C 173/2024 - a ve zcela shodné problematice, který byl ale diametrálně odlišný – což jenom ilustruje stupeň podjatosti (nebo neschopnosti) a zmatečnosti postupu v tomto případě.

I zde totiž došlo k nesprávně vyměřenému poplatku, který žalobce odmítnul zaplatit – načež odvolací soud zkonstatoval, že má žalobce pravdu, když odmítá za žalobu zaplatit 6 tisíc namísto čtyř, které podle názoru odvolacího senátu byly správné (tedy za dva výroky) – a s tímto konstatováním – viz usn. MS v Praze č.j. 58 Co 113/2025 ze dne 24.3. 2025 – věc vrátil k dořešení.

Tedy : Alespoň jasně sdělil názor odvolacího senátu, kolik má správně poplatek být – načež soud vystavil novou výzvu k uhrazení soudního poplatku - v nové výši a v nové lhůtě. A ne že řízení zastavil, aby nemusel nic dělat a věc bez projednání shodil pod stůl.

Žalobce má rozhodně právo vzít si poučení z tohoto postupu odvolacího soudu jakožto závazného právního výkladu a trvat na tom, aby v de facto totožné věci jednaly stejné soudy stejně, tedy předvídatelným způsobem, a ne jako los v loterii, který hodíte do klobouku a můžete jen doufat, že si nevytáhnete zrovna černého petra.

Žalobce tedy, jak výše uvedeno, trvá na zrušení napadeného usnesení, vyloučení soudce Petra Navrátila z dalšího řízení s tím, že osvědčil všechno, jenom ne vůli hájit spravedlnost, která je mu naprosto lhostejná, protože se přišel do justice válet a lacino zbohatnout, nikoliv prosazovat právo a spravedlnost a pokud jde o právo navrhovat vyloučení soudců nebo jejich zbavení funkce, je zjevné, že při současném rozvratu justice, kde nefungují orgány k tomu určené, kde se ministerstvo stalo rejdištěm mezinárodní mafie a organizovaného zločinu, má toto právo občanská společnost jako taková, přičemž jejími nositeli a jednateli jsou právě představitelé občanských iniciativ a sdružení, jako je i žalobce v tomto konkrétním případě.

Žalobce má dále za to, že vzhledem k naprosté zmatečnosti a chaosu, který justice kolem platby SOP za žaloby na stát vytvořila a kdy sama neví, kolik má kdo zaplatit a kolik taková žaloba vlastně stojí a jak se platba správně počítá (viz stanovisko MS v Praze č.j. 14 Co 305/2025 ze 17.9., které sice popisuje loterii s platbou soudního poplatku, ale že by se vyslovilo, kolik tedy podle jejich názoru poplatek činí, to ani náhodou), je jediným spravedlivým řešením PROMINUTÍ TĚCHTO POPLATKŮ un bloc, a to až do doby, než budou tyto poplatky – pro zjevnou zmatečnost a programové zneužívání ze strany justice k potlačení žalob na stát – opět zákonem zrušeny, což je jediným spravedlivým řešením.

Žalobce proto navrhuje, aby byl od platby SOP, přesahující 2.000,- Kč, osvobozen – s tím, že ani justice sama neví, kolik poplatek vlastně činí nebo má činit, jaký je při jeho vyměření správný postup, natož výsledek, současně aby mu byla zaslána nová výzva zohledňující jak správnou výši poplatku, tak i ostatní okolnosti (především nově stanovenou lhůtu pro jeho uhrazení) a aby byl vyloučen z dalšího řízení soudce, jehož jediným zájmem je nesoudit a na soudě nic nedělat, k čemuž zneužívá právě ustanovení o soudním poplatku.

Ing. Jiří Fiala

žalobce a poškozený

______________________

_______________________