VideoarchivSmutná návštěva domu smutku
- Details
- Created: Saturday, 06 April 2013 00:00
- Written by Gun
- Hits: 3815
Od srdce k srdci...
_________________________
VALDICE: Omluvy i desítky přání pevných nervů a vytrvalosti jsem dnes přivezl do Valdic nevinnému americkému vězni Gil McCraeovi.
Po tříhodinovém rozhovoru s odsouzeným Američanem - za vraždu, kterou nespáchal - jsem odcházel značně smutně a s nedobrými pocity: Naše pomoc by mohla přijít pozdě.
Protože jsem znal McCraee přede dvěma roky - a dnes, mohl jsem porovnat ten rozdíl, který by nepraštil do očí jen slepého.
Když jsem ho - po dvou letech - zase uviděl, první, co mě napadlo, byl obraz mého táty ležícího v rakvi. Přesně tak na mě působil. Jako chodící mrtvola.
Nejen že hrozně zhubnul a je kost a kůže, ale především se z něj vytratily všechny atributy života - barva a energie.
Přede dvěma roky na Pankráci to byl ještě pevný chlap v nejlepších letech, sice trochu zaražený a přešlý, ale pořád plný života a energie se s překážkami porvat. Dnes už to byla jen sice ne úplně odevzdaná, ale do sebe a své křivdy zcela zahleděná a hluboce ponořená troska, propadající duševním traumatům - jak mi sám přiznal - záchvatům bezmocného vzteku na straně jedné a plačtivosti a zdrcení na straně druhé - což jsem konečně mohl sám pozorovat.
Oproti stavu přede dvěma roky to už byl jiný člověk, čí spíše jeho stín. Zlomený a narušený.
Myslím, že i kdyby byl okamžitě propuštěn, trvalo by měsíce, než by se z této deprese vzpamatoval a obávám se, že není daleko doba, kdy už to bude stav nevratný a ani náhlé propuštění na něm pak nic nezmění.
Současný stav McCraee nejen že by mohl být školou psychologie pro studenty tohoto oboru, ale řekl bych, že je i zcela jasným, byť podpůrným a nepřímým důkazem jeho neviny - protože takhle člověk, který zločin skutečně spáchal, nereaguje.
Bylo vypětím udržet pozornost a tři hodiny poslouchat povídání zlomeného člověka, ale vždy, když moje pozornost ochabovala, uvědomil jsem si - a stačil mi pohled přes stůl - že moje role dnes není zdaleka jen zprostředkovatelská a informaační, ale především psychologická.
Pokud jde o návštěvu samotnou a její organizaci ze strany věznice, byla příjemnější než bych býval čekal (asi jsem si zvykl čekat už jen to nejhorší) - vlastně jen s jedinou výraznou výhradou, a sice že mi neumožnili navštívenému cokoliv předat, a to včetně věcí, které povoleny zjevně jsou - tedy psací potřeby, výkresy a kresby zaslané mu našimi členy, čtenáři a jejich dětmi, desítky mailových a jiných pozdravů, pohledů, a pod. Prý to mám poslat poštou (nevím, proč, když už jsem to fyzicky do věznice doručil).
Všechno ostatní bylo lepší než jsem čekal - slušní a zdvořilí bachaři, přijatelně provedené prohlídky (asi pro toho, kdo je zažil jako vězeň, obzvlášť), sezení u neodděleného stolu, mírný dozor jedné asistentky v rohu místnosti, která do průběhu návštěvy nijak nezasahovala (čekal jsem - vzhledem k dané skupině - že to bude přinejmenším za sklem, přes telefon, nebo tak něco) - a ještě navíc obsluha s kávou a párkem za vcelku normální cenu - všechno vymoženosti, které jsem z Nového Sedla rozhodně neznal.
Tak jen škoda, že jsem nemohl na místě předat všechno to, co naši členové a čtenáři p. McCraeovi poslali. Nevadí, dostane to jen s mírným zpožděním asi tří dnů, než mu to pošta doručí.
Jeho stav a to, co jsem viděl, mě ovšem připravuje o klidný spánek. A vzbuzuje reálnou obavu, že navzdory našemu nemalému úsilí, i když snad nakonec nějakou pomoc dokážeme zorganizovat, přijde pozdě.
Myslím, že by bylo velmi spravedlivé, abychom jednou v tomto stavu viděli také ty, kteří za současný stav a status McCraee nesou plnou odovpoědnost, s Bláznou samozřejmě v čele.
A také jsem konečně pochopil, proč se mě ta samá hovada snaží tak sveřepě pronásledovat, co je jejich cílovým stavem a proč nechápou, že k němu ještě pořád nedokázaly dospět.
________________________________
Před věhlasnou věznicí...
_________________________
A tohle všechno jsme dnes p. McCraeovi nemohli předat...
_________________________
_________________________
Moc smutné čtení pro nás, co jsme se setkali se zrůdnou policejně justiční mafií tohoto zločineckého státu a veselé pro ty, co nevinného člověka dostali za mříže.
Oni se přímo vyžívají v tom, když mohou psychicky deptat svojji oběť, neviného člověka. Poznal jsem to na sobě v podání psychicky narušeného policisty Pavlišty.
Byl jsi Jiří přítomen, když jsme byli po sebevraždě mé dcery za předsedou OS Chrudim JUDr. Pavlem Esserem a po té, co nás nepustil do své kanceláře, respektive nás vytlačil ze dveří, jsem se procházejícího soudce Mgr. René Tinze zeptal, zda má čisté svědomí, načež mi odpověděl, že na rozdíl ode mne má.
Stejnou otázku jsem položil při náhodném potkání komunistické soudkyni JUDr. Vlastě Jiráskové, které byl přidělen případ zákazu styku otce s dcerou a výkonem rozhodnutí, ač v úvodu prvního jednání přiznala, že není opatrovnická soudkyně.
Ta mi odpověděla, že jsem čím dál trapnější.
To, že věc soudila právě ona byla dána tím, že jsem opatrovnické soudce Essera a Soukupovou popsal v dopise tehd. senátoru Petru Pithartovi ,který jsem předal Policii ČR, takže se prokazatelně domlouvali ředitel policie, předseda soudu a státní zástupci.
Jelikož při mé první návštěvě se mě chtěl advokát Peřina zbavit tím, že se mu něco doneslo, byli kontaktováni o mém případu i zdejší advokáti.
Slouha zdejší policejně justiční mafie advokátka Mgr. Zuzana Kramářová mi na stejný dodaz odpověděla, že bych se měl léčit, tak jsem jí před lidmi odpověděl: "léčit by ses měla ty p....!"
Jen okresní státní zástupce komunista Kytner nechtěl nic vidět, podle něj šlo o přísnou výchovu dcery a její rodina je její sebevraždou dost potrestána.
Pan Gil. Mc. Cray strádá nevinně ve vězení, zatímco skutečný vrah chodí po svobodě.
J.K.
_________________________
A zřejmě i na věky chodit bude - protože jeho vypátrání je už teď
přímo v rozporu se zájmy OČTŘ.
_________________________
Právě jsem si přečetl na Tvé stránce Tvou zprávu o McCraeeovi. Čím je horší jeho stav, tím důležitější byla Tvá návštěva. Zkusím napsat v jeho prospěch jedné právničce do Londýna. Ale bojím se, že nepomůže. Jenda.
_________________________
Pracuje tam s ním nějaký psycholog? To je fakt důležité, pakliže sedí skutečně nevinně. Sama vím, jak moc to zamávalo se ségrou, když roky dokazovala svou nevinu. Nelze přijmout trest za něco, co člověk neudělal. Sejmutí viny ze své osoby vždy stavila před nějakou finanční satisfakci, vždy mi říkala, že žít s pocitem, že na ní někdo hodil vinu, aniž by vinná byla, je horší než žít bez peněz (s minimem peněz). Tím, jak jsem věci kvůli ségře začala studovat, vím, že je potřebné okamžitě spustit obranné mechanismy, aby nedošlo ke zlomení psychiky - náprava je totiž velmi velmi zdlouhavá a někdy už nemožná:-(
Smutné dnešní čtení. Jana
____________________________
Snad bude slunce svítit už zítra i ve Valdicích. Chodí alespoň trochu ven? Ta sluneční energie by trochu pomohla.
Jezdí za ním manželka?
____________________________
Jestli si myslíš, že jsme z návštěv odcházeli pozitivmě naladěni, tak seš vedle. Byl jsi tam naprosto neprávem, jen rozhodnutím nějakého kreténa, což posléze potvrdil nadřízený soud. Chybí tady zpětná vazba, aby soudce nesl osobní odpovědnost za svá rozhodnutí. O.
____________________________