Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Sovětský stát během obklíčení Leningradu vykupoval od hladových obyvatel zlato výměnou za kousky chleba
(Ivo Dokoupil)

Mark Solonin je historik, který podobně jako Viktor Suvorov demaskuje bolševický propagandistický výklad dějin SSSR. Ve čtyřdílném TV-pořadu se věnuje historii blokády Leningradu. Dokazuje, že se vůbec nejednalo o blokádu, do města byla po celou dobu obklíčení průchozí spojnice přes Ladožské jezero. Potraviny se ale do města nevozily, zásobování začalo fungovat až na jaře 1942 a tak přes zimu 1941/42 ve městě hladem zemřelo asi 600 000 lidí. Po celou dobu ale ve městě fungovala speciální síť obchodů Torgsin (torgovanije s inostrancami), které byly určeny pro zásobování cizinců, ale během války i po ní bylo možno v nich vyměnit zlato za kus chleba. Bolševický režim, který na příkaz Stalina nechal město bez jídla v domnění, že bude brzy dobyto Němci, tak z hladem umírajících Leningraďanů získal poslední ukryté zásoby šperků a prstenů výměnou za drahocenný chléb. Zní to neuvěřitelně, ale ve svých povídkách píše o Torgsinu i Varlam Šalamov.

Už Lenin psal o tom, že hlad je třeba v třídním boji použít jako zbraň proti nepříteli. Hladomor, ať už na Ukrajině v třicátých letech, nebo tento leningradský, je tak jen zhmotněním Leninových tezí. A tak když se na zasněžených ulicích Leningradu povalovaly mrtvoly obyvatel, a měsíčně jich hladem zemřelo přes 100 000, zaměstnanci Torsginu odváželi z města přes Ladožské jezero do bezpečí tuny zlata. Takto se choval sovětský stát ne k nepříteli, ale k vlastním občanům.

www.youtube.com/watch?v=plEaSn8YC2w