Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Odvolání rozebírá

Details

Created: Friday, 13 December 2024 18:53

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1312

jak špatný soud to byl. Místně nepřslušný, podjatý, k dokazování slepý a hluchý. 

Chcete někdo takovým soudkyním platit statisíce měsíčně, aby se vám pak beztrestně  smály do očí ??? 

 _________________________

 Což už ale zjevně neplatí pro soudkyni samotnou, která nejprve nedokáže spočítat úložní dobu a dobu zákonné přípravy k hlavnímu líčení – a vypadá to, jako že je na soudě první den – a poté nedokáže zohlednit absolutně nic z dokazování, jež jí proběhlo přímo před očima. Je tedy buďto podplacená, aby cíleně neviděla, co se kolem ní děje, anebo toho skutečně není schopna, jak v tomto řízení opakovaně předváděla .

Připomenu jen, že soudkyně nebyla sama schopna reagovat ani na ty nejkřiklavější rozpory v Janákově výpovědi, pokaždé je musel označit, zdůraznit a ozřejmit sám obžalovaný, a soudkyně je nebyla schopna zohlednit ani potom. Soudkyně sama nereagovala ani na zjevně křivé části Janákovy výpovědi nebo evidentně smyšlená obvinění (jako třeba že obžalovaný mu vyhrožoval, když se potkávali u soudu, ze kterého pramení jeho údajná pohledávka – aby se pak ukázalo, že Janák se k tomu soudu vůbec nedostavoval, takže mu obžalovaný ani nemohl nijak vyhrožovat), což prokazuje, že NENÍ SCHOPNA SAMOSTATNĚ VÉST HLAVNÍ LÍČENÍ  a chápat smysl a účel dokazování, jež jí probíhá přímo před očima.

Jediné, čeho byla a je schopna, je připravit si rozsudek dopředu a bez ohledu na důkazní řízení jej po závěrečných řečech přečíst.

Není to tedy soudkyně, ale v nejlepším případě čtenářka. Přesto plat soudkyně bere (neznámo za co) a rovněž z neznámých důvodů je jí ponecháváno trestní řízení vést a rozhodovat v něm, ačkoliv nesplňuje naprosto základní předpoklady pro samostatně působícího a rozhodujícího soudce.

Přičemž postavit rozsudek na neprovedených a neexistujících důkazech, jež ani nebyly součástí obžaloby, je zjevný exces, jinde nevídaný. Znamená to, že řízení neproběhlo před objektivním soudem, ale že se jednalo o jakýsi předem připravený lynč ve prospěch jednoho, údajně poškozeného, alkoholika, jehož hodnověrnost a relevantnost byly právě před tímto soudem okatě a názorně rozkryty obžalovaným (a prokázány svědkem samotným).

Přesto, starý, pletoucí se alkoholik, který i před soudem prokazatelně lže a křivě obviňuje jiné, je pro soud hodnověrnějším objektem nežli úspěšný manažer zahraniční společnosti, s jehož společenským výkonem nejsou žádné problémy, ale naopak – panuje absolutní spokojenost, a to jak ve výrobním závodě, tak i v nadnárodním vedení firmy. 

Soud tak jen dokazuje, do jaké společenské kategorie sám sebe zařazuje, kdo jsou jeho spoluhráči a  kde se cítí jako ryba ve vodě a kam vlastně (svým osazenstvem) patří.  A kam naopak nikdy patřit nebude a nemůže.

Před soudem nebyla nijak prokázána ani ÚJMA  poškozeného, tedy že vůbec nějakou újmu utrpěl. Soud se spokojil s tvrzením poškozeného, že prý po dobu tří měsíců přijal opatření k bezpečnosti kanceláře, tedy aby neotevírali cizím lidem, apod.

Krom tvrzení poškozeného (jenž před soudem několikrát otevřeně lhal) nebylo toto tvrzení nijak ověřeno, přičemž obžalovanému je dobře známo, že Janák se bojí veřejnosti obecně a bál se jí už v r. 2000, tedy před dvaceti pěti lety, kdy do jeho kanceláře obžalovaný přišel (poprvé a naposledy) kvůli rozvodu. I tehdy byla bezpečnostní opatření podobná, i tehdy si kancelář kamerou ověřovala, kdo je na chodbě a evidentně se bála návštěv. Není tedy takové opatření ničím novým a už vůbec nesouvisí s údajným vyhrožováním obžalovaným. Janák se bojí veřejnosti obecně, krom toho, že k tomu zřejmě má pádné důvody, přistupují zde ještě symptomy alkoholismu, tedy především panické ataky, fobie a nálady stísněnosti a pronásledování.

Je veřejným ohrožením, jestliže taková osoba může u sebe nosit zbraň a legálně ji vlastnit a soud by měl být první, kdo, když vidí Janákovu osobnost a její současný stav, by měl dát podnět k přezkoumání jeho zdravotní způsobilosti vlastnit zbrojní průkaz a střelnou zbraň.

Jestliže újma nebyla nijak prokázána – vyjma tvrzení nevěrohodného alkoholika – a jestliže nevznikla ani žádná škoda, nejedná se o trestný čin, a trestní stíhání tedy mělo být neprodleně zastaveno.

Janák dále otevřeně přiznal, že věděl o návštěvě obžalovaného v květnu t.r. , což nedokázal nijak vysvětlit, prý to odněkud připutovalo. Odkud asi, když kromě INS správkyně obžalovaný tehdy  s nikým nemluvil a nikdo ho ani v Příbrami nezná.

Obžalovaný tehdy podal trestní oznámení pro nebezpečné pronásledování, OSZ je nevyšetřovalo, protože prý Janák mluvil o návštěvě obžalovaného v lednu, o které věděl z INS rejstříku, nyní sám prokázal, že OSZ lže a že Janák měl na mysli květnovou návštěvu obžalovaného, o které mohl vědět buďto od INS správkyně, anebo ze sledování. Jiná možnost neexistuje.

Kromě absence újmy je třeba zdůraznit, že ani Janák, ani SZ a posléze i soud mluvili výhradně o dojmech a odvozeninách, s tím, že maily nelze brát jen podle slov samých a jejich gramatického významu (a podle čeho tedy ??), ale podle celkových souvislostí. Jinými slovy : NIKDO Z NICH TAM ŽÁDNÉ VÝHRŮŽKY NESPATŘOVAL, což všichni otevřeně přiznali a potvrdili, a dovozovali je teprve až z nějakých následně nabytých dojmů a prý vzájemné provázanosti. Soudit podle dojmů, ničím nepodložených, je v příkrém rozporu k zásadám civilizovaného trestního práva, ale i v rozporu k trestnímu řádu a rovná se to souzení na úrovni věštění z koule nebo úsudků věštírny z kávové sedliny, kdo je čím vinen a jaký trest zasluhuje. 

_________________________

 9000 utýraných, okradených a podvedených

Alkoholik JUDr. Janák coby opora a pilíř příbramského soudu

________________________

________________________

_____________________________

_____________________________