Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Princip potencionality a rozpad samospádem

Details

Created: Friday, 27 March 2026 15:50

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 41

Jako dva hlavní principy, které zdegenerovanou justici vedou k naprostému rozkladu a destrukci, a to nejen justičního systému, ale také právního vědomí. Soudců, a následně pak i obyvatelstva. 

Princip potencionality, pokud si vzpomenete, již dávno uplatňovaly opatrovnické soudy. Při vyměřování výživného. Tedy - se vyměřovalo ne podle toho, kolik dotyčný skutečně vydělal nebo vydělává - ale podle toho, co by - podle obvykle průměrně hloupé soudkyně, která na trhu práce nikdy nebyla - vydělat mohl. Kontrola žádná, soudkyně si to prostě myslí. Nad ní jiná soudkyně si obvykle myslí totéž - nebo že ještě víc. Je to přece v zájmu dítěte (alias dětí)!!! Že ?? 

Cesta do pekel je vždy dlážděna těmi nejskvělejšími úmysly - a řečmi. 

Především tento nástroj - tzv. potencionality - sloužil k vytváření zcela umělých, ničím nepodložených dluhů, přičemž pole působnosti "názoru soudkyně" bylo tak volné, že záleželo výslovně na jejích sympatiích či nesympatiích k dotyčnému a fázi menstručního cyklu, kolik mu vlastně to výživné stanoví. Odvolání nebylo, resp. bylo zcela formální a k ničemu. 

Počátek deptace obvykle otců, kteří si to mlčky nechávali líbit. Počátek umělých dluhů, exekucí a do nedávna, dokud se ještě masově zavíralo podle § 213, taky kriminalizace. 

To všechno tady fičelo a fičí na plné obrátky - a vcelku nikdo, pravda, krom nás, neprotestoval. Je to přece " v zájmu dětí", že ?? 

Asi jako kdysi bylo v zájmu celé společnosti upalovat čarodějníky a čarodějnice. 

Přitom není potřeba žádných velkých myslitelů, aby bylo zřejmo, že je to nejen logický nesmysl na první pohled, ale také hrubé porušení základních principů práva - protože to má být správně exaktní věda a co není prokázáno, neexistuje. 

Jestliže někdo prokáže, že dotyčný odmítnul vydělávat dvakrát více jenom proto, aby nemusel platit vyšší výživné - tak prosím, ať potom dotyčnému vyměří výživné z toho, co odmítnul a co bylo prokázáno. Ovšem takovým důkazem rozhodně nejsou falešné a zkreslené statistiky o výdělcích v daném oboru, protože často dotyčnému nikdo žádnou práci nenabízí, ba ani nedá, a často právě proto, že ho tzv. orgáni pronásledují, soudí a zavírají, čímž se pro pracovní trh stává nepoužitelným. Nebo - minimálně - hodnota jeho pracovní síly značně klesá, nikoliv naopak. 

Krom toho, stačí jednoduchá logická úvaha : Kdopak asi odmítne dvojnásobný plat jenom proto, aby nemusel platit z něj vyšší výživné ? Ukažte mi takového blázna !! To už by totiž zjevně hraničilo se sebezničením, a to, jen a pouze kvůli placení výživného... Takových lidí tedy moc neznám. 

Když odmyslíme logiku, kterou u soudkyň nikdy nehledejme, zbývají pořád ještě základní právní zásady. Co nebylo prokázáno, neexistuje. Pokud tahle zásada přestává platit, přestává být justice justicí a právo právem - a stává se jakousi věštírnou, kde se - samozřejmě bez jakékoliv nejen záruky, ale i základní profesionality - věští z koule. Myslím si, žre by ten a ten mohl vydělávat tolik a tolik. 

A proč je teda nevydělává ?? Aby nemusel platit o tisícovku vyšší výživné ?? 

Pochopím ještě to, že jsou profese, kde oficiální příjmy skutečně výrazně neodpovídají skutečným - mohou to být řemeslníci, číšníci, servírky, apod. Ale to není zase tolik běžné a je konec konců věcí daňového úřadu, aby si to ohlídal. 

Všichni ostatní - a především pak kancelářské profese a veškerá inteligence - platy nijak fixlovat nemůže, natož aby dělali někde načerno. A nebylo to evidováno. To si může dovolit možná soukromníček na živnostenský list, ale rozhodně ne velká firma, natož třeba mezinárodní korporát. 

Ale - džín z lahve už byl vypuštěn - a tak se dal do oběhu. 

Něco se dokládat nemusí, a jenom se to odhaduje. A to - v právu. Skoro nikdo neprotestoval, především pak nikdo z těch, kdo mají čistotu práva a funkčnost justice na starosti. 

Každý systém, nemá-li kontrolní mechanismy, degraduje, ba degeneruje. Když nikdo nezkontroluje popeláře, jestli vyvezli všechny popelnice, tak klidně vyvezou půlku, když je to za stejné peníze - a jsou za tři - čtyři hodiny doma, se stejným výdělkem. Totéž platí pro justici. S tím, že nevyvezené popelnice by asi dotyční rychle a hlasitě reklamovali, u odfláknutých rozsudků je to problém... Zvláště když z nich nikdo žádné důsledky nevyvozuje... 

Soudce holt měl názor. Že věc odfláknout je rozhodně jednodušší a méně pracné než ji udělat pořádně. A když to nikomu nevadí - a jsou za to pořád stejné peníze - tak proč ne, že ?? 

Tedy - ono to vadí, těm postiženým samozřejmě. Nikoliv ale nadřízeným. A pokud to nebude vadit těm, resp. pokud na těch místech nebudou takoví, aby jim to vadilo, tak se systém samospádem začne rozpadat a rozvolňovat. Asi jako když voda rozdrolí svah a vezme ho s sebou. 

Proč to všechno zmiňuji ? 

Protože princip potencionality zjevně přešel do trestního práva, kde, kromě tradičně  totálně odfláknutého přípravného řízení a obžaloby, nasadil korunu diletanstsví, hlouposti a především účelovosti - aniž si je toho širší veřejnost vědoma. 

S účelovým právem měly bohaté zkušenosti oba totalitní režimy, pro ně bylo především stvořeno. Znamená, že ne podle zákona, ale podle osoby pachatele se věci posuzují. Jednou to trestný čin je, podruhé se - za jinak stejných okolností - ani nezahájí trestní řízení. Protože skutek spáchala tzv. chráněná osoba - na rozdíl od případu prvního, kdy jej spáchala osoba zájmová. 

TYto režimy ale aspoň předem a jasně definovaly, kdo jsou pro ně ony "zájmové osoby", tedy koho chtějí likvidovat. Jednou to byli Židé, jindy kulaci nebo živnostníci. Princip byl ale stejný. 

Teď je - jiný. A hlavně - nijak nedefinovaný. Znamená, že zájmovou je každá osoba, která na justiční chlív začne veřejně poukazovat, natož pak požadovat hlasitě nápravu. Čímž, pochopitelně, ohrožuje justiční vedení, ale i běžné soudce, bere jim klidné spaní za peníze daňových poplatníků a představuje je veřejnosti jako neskutečné drahé a neskutečně zbytečné příživníky a povaleče, ohrožující právní vědomí celé společnosti. 

Princip potencionality v trestním právu znamená de facto konec civilizovaného trestního práva, kde vina musí být spolehlivě prokázána, jinak neexistuje rozsudek, leda zprošťující. 

Pokud se začne soudit podle toho, co si soudkyně myslí, že to tak mohlo být, za situace, kdy pro to nemá ani základní vzdělání, natož mravní předpoklady, znamená to, že ohrožen trestním stíháním, ale i odsouzením je už naprosto každý, kdo se jakékoliv soudkyni či soudci znelíbí. Prostě se něco vymyslí, a soudkyně řekne, že si myslela, že to tak nějak může být nebo bylo. A - hotovo. 

I oproti totalitním justicím je to značný posun. Směrem do pekel, samozřejmě. Protože totality vcelku jasně definovaly, proti komu jsou zaměřeny. Dnes to jasné není, resp. dnes je to každý, kdo chce skutečný právní stát, a to v každodenní realitě, ne jen na papíře a kdo chce, aby se soudilo kvalifikovaně a spravedlivě a ne-li, aby za to dotyční nesli odpovědnost a následky, včetně úhrady škod. A ne že kritici budou presentováni - a následně i pronásledováni - jako veřejní nepřátelé, jenom proto, že se odmítali mlčky dívat na rozklad státního aparátu, založeného na postkomunistických rodech, drtících právo už čtvrtou generací a přeměněného na soukromnoou ochranku několika zdeklasovaných a nikým nevolených mocných. Zato v talárech a s odznaky moci. 

________________________

________________________

___________________________

___________________________