Na západní frontě klid

fronta1b

frontaTento týden přinesl nebývale zajímavý, nečekaný, ba dramatický vývoj ve věci, odehrávající se poblíž našich západních hranic, u Mariánských Lázní, a proto nás napadl tento název, který jsme převzali ze světoznámého Remarquova románu.

Ostatně, podobnost s válečným románem není až tak čistě náhodná a fronta, probíhající jak plzeňskou justicí, tak městečkem u Mariánských Lázní, se mění z hodiny na hodinu.

Výsledkem týden trvajících bojů je však už teď nezpochybnitelné a nečekané vítězství - otec má po třech letech u sebe (a svých rodičů) syna! Syna, který ho prokazatelně miluje mnohem víc nežli matku, u které být nechce, přesto ho k tomu plzeňská justice nutí silou - a dlouhými prsty matčina odvokáta Rösche, který v Plzni na soudech neomezeně vládne a konstatování, že soudkyně Bohdana Kučerová vystupuje u jednání jako jeho koncipientka je ještě velmi mírným ohodnocením skutečnosti, že ve skutečnosti je jeho oddannou otrokyní. A to nejen ona.  

fronta1b Šťastný táta s ještě šťastnějším synem. Aneb - jaro uprostřed třeskutých mrazů.

O trochu důstojnosti se snažila soudkyně odvolacího soudu JUDr. Olga Klímová při  nedávno proběhnuvším odvolacím jednání, která rovněž musela Röschovi zdůraznit, že "tady a dnes rozhoduje ona", což on uznal jen s nevolí. U tohoto jednání - zvláště pak u vynesení rozsudku - byla přítomna ČT, takže ten záznam najdete jak na našich stránkách, tak i na webu ČT, spolu s podrobným článkem, který jsme o jednání - zhruba před třemi týdny - napsali (viz http://k213.cz/JOOMLA/Normal-uz-neni-pokrokem).

Hlavně, že mně za naprosto pravdivé konstatování o koncipientce Kučerové potvrdil tentýž soud pokutu 5 tisíc korun!  Inu, pro pravdu se, jak známo, každý zlobí nejvíce.

V úterý, 31. ledna, mělo sice v jiné věci, ale stejných účastníků proběhnout další jednání - a sice soud o právo k uživání bytu, který sice patří jen mmanželce (matce dítěte), ale ona má ze zákona povinnost umožnit jeho užívání i druhému manželovi, který se toho také domáhal. Prozatím marně.

Jednání až dosud probíhalo jako přesný obraz povah jak Rösche, tak i jeho klientky. Stručně řečeno. jedna křivárna za druhou.

Manželka jednání soudu úspěšně bojkotovala - zřejmě podle instrukcí Röschových - a vždy si na poslední chvilku nechala vystavit neschopenku, a k soudu nepřišla. A soudkyně Jarošová to tolerovala. 

fronta2Tomášek po třech letech péče u matky. Nechutná mu a odmítá jíst.

Když jsme s ním obědvali my, snědl celý velký talíř polévky, jen abychom měli radost, že už jí - a abychom mu zařídili, aby se vrátil k mámě co nejpozději.

Každý dobře ví, že na stravování každého - nejen dětí - má rozhodující vliv psychická pohoda, pocity klidu a štěstí. Asi jich Tomášek u matky mnoho neměl.

Takže si protistrana myslela, že si z nás bude dělat srandu donekonečna - matka vždy ráno onemocní, založí neschopenku do spisu, soud se odročí napříště, já budu pořád jezdit zbytečně do Plzně a její manžel to bude platit.

Není nad nadutého nepřítele - není pozorný, a když mu sláva stoupen do hlavy, dělá pak chybu za chybou.

A zdá se, že ani rozhodnutí krajského soudu, které bylo - vzhledem k Röschovým požadavkům -  jednoznačně jeho prohrou, navíc v přímém přenosu před televizními kamerami, nebylo pro něj dostatečným varováním a ze své nadutosti nic neslevil.

Mělo ho to - a zejména jeho klientku - přijít dosti draho.

Když jsme totiž v úterý k soudu přišli a pí soudkyně Jarošová nám - ještě před jednáním - opět sdělila, že jednání nebude, neb pí Sedláková ráno onemocněla - a ukázala nám její neschopenku - vzali jsme si ze spisu její kopii a otci jsem vysvětlil, že když je teď matka nemocná a - jak všude tvrdí - žije sama - nezbývá, než aby otec převzal péči o dítě sám. Protože je to přímo jeho povinnost ze zákona o rodině.

Ten den měl otec syna dostat k normální tříhodinové návštěvě, což se také stalo - a už ho matce nevrátil. Přece ho nebude vracet matce, která právě onemocněla, jak dosvědčuje neschopenka a je to sní natolik vážné, že ani nemůže dojít k soudu, kde jenom sedí vedle svého advokáta, v teple, a nic nedělá.

Otci jsem tedy nadiktoval dopis pro matku jako sdělení, že v souladu se Zákonem o rodině přebírá péči na dobu nezbytně nutnou a jakmile se matka uzdraví, nechť mu dá vědět a může si pro syna přijet.

A očekávané drama začalo.Otce jsem na něj připravil, jak se dalo, je však nepopíratelnou skutečností, že bez vlastní osobní statečnosti a rozhodnosti by v něm nemohl obstát.

Vzhledem k Röschovým kontaktům neuplynulo ani půl hodiny, a už volal první policajt - nějaký kapitán z Plzně. Ať okamžitě vrátí dítě. To bylo za situace, kdy byla neukončená neschopenka a o dítě se tudíž neměl kdo starat. Alespoň uvěříme-li vlastním tvrzením matky, která neustále opakuje u soudu.

Otci jsem řekl, ať se s policajty nebaví a odkáže je na mě.

Přesto ještě téhož večera byli u nich celkem 2x osobně. A v celé sestavě. Přesto, že už dobře věděli, na základě čeho otec výchovu převzal. Otci jsem samozřejmě řekl, ať je dovnitř zásadně nepouští, nebudou-li mít k tou soudní příkaz - a pokud budou, že se pak rád podívám na toho soudce, co ho vydal.

Končil první večer a malý Tomáš po dlouhých třech letech (!), kdy směl tátu vidět jenom tři hodiny týdně, zase šťastně usínal u táty.

fronta3

Tomášek měl rád každého, o kom věděl, že stál za tím, že nyní může být u táty.

Večer přišli policajti ještě jednou - ale zase s nepořízenou odtáhli. Otci jsem řekl, ať se s nikým nebaví, dokud mu matka neukáže (neprokáže) ukončení neschopenky.

Drama pokračovalo na druhý den hned od rána.

Matka bombardovala otce SMSkami, ať jí okmažitě vrátí syna, jinak že bude strašně zle. Najednou už jí bylo lépe, o syna se prý starat už může.

Pak si vymyslela, že Tomášek musí brát léky - a ty má jenom u ní. Povídám otci: Tak ať Vám řekne, co za léky to je, koupíte je v lékárně. No - to ne, to matka nechtěla. Že prý je neřekne.

Co to je za matku, která by nechala dítě trpět a nesdělila osobě, jež ji má v péči (natož pak otci dítěte) lék, který její dítě údajně nezbytně potřebuje?!

Otec tedy zavolal k její doktorce - a dozvěděl se, že se jedná a onějaké vitamíny, samozřejmě nic podstatného, ani důležitého, které navíc bere Tomášek 4x do měsíce, ne tedy denně.

Co taky věřit matce, která je ráno náhle nemocná, v poledne si jde pro dítě do školky a odpoledne už je zdravá jako rybička!

To se také mělo vzápětí projevit!

Když matka pochopila, že syna nedostane, dokud bude v pracovní neschopnosti - prostě a jednoduše neschopenku okamžitě ukončila!!

Přiznám se, že takový primitivismus - a tak silnou zbraň do dalších soudů - jsem ani nečekal. Myslel jsem si, že matka vydrží do pátku, kdy podle neschopenky měla jít na kontrolu, a tam se nechá uschopnit - ale nechala se uschopnit hned.

To samozřejmě zakládá důvodné podezření z pojistného podvodu (na zdravotní pojišťovnu), i z nekalého jednání, resp. zločinného spolčení nejen matky, ale i doktorky. Minimálně té, která jí neschopenku zase rychle - a v rozporu s nařízenou kontrolou - ukončila.

No, a přišel hlavní úder.

Matka sdělila otci ultimátum: Do čtyř syna vydat, jinak bude hrozně zle.

A - nebylo.

Po poradě s kolegy jsem totiž sednul a napsal návrh předběžného opatření soudu, kterým by se nařídilo přešetřit zdravotní stav matky (protože co to je za nemoc, která vznikne ráno a v poledne už je vyléčená, ač původní předpoklad očekával kontrolu až za tři dny?!), dodávám i po psychické stránce - protože takhle hloupé a chorobné lhaní, do kterého se matka brzy sama tak zapletla, že z něj nemohla ven - jsem dlouho neviděl - no, a pochopitelně s tím, že než bude tento přezkum ukončen, zůstane dítě v péči otce. Kde také jinde, že?!

Druhého dne v podvečer přišel hlavní úder: Skvadra policajtů a úředníků s matkou, jdoucích si pro dítě.  Celekm asi 10 osob. Otci vyhrožovali, že se dopouští trestného činu (což je samozřejmě blábol na entou, otec pouze řádně plnil svoje povinnosti, které mu ukládá Zákon o rodině) a ať jim okamžitě vydá dítě.

Otec jim škvíro v plotě předal právě podané předběžné opatření a odkázal je na svého právního zástupce, tedy na mne.

Kupodivu - o rozhovor se mnou zájem nikdo z nich neměl. A ten jediný papír je zastavil.

Odešli s nepořízenou - ostatně, kdo by v tom mrazu čekal venku, že? - a taky na co?!

A pro další porážku si už nepřišli. Aspoň prozatím ne.

Otci jsem řekl, že pokud soud návrh opatření zamítne a pošle soudního vykonavatele, aby to okamžitě doručil, tak ať jim dítě předá - ale v tom případě si berou na svědomí jeho další osud, včetně toho, co se mu může u téhle podivné matky přihodit.

Je pátek odpoledne - a zatím je klid. Zdá se, že plzeňský soud couvnul. A že tedy otec stráví se synem minimálně ještě víkend.

Sen, který byl ještě před týdnem z oblasti říše pohádek.

Ty si teď Tomášek čte u táty a je velmi rád. Máma si s ním nečte. Ta se věnuje svým novým "přítelům" - jak Tomášek pravil, jsou škaredí a pořád pijí pivo. 

Možná proto mu u mámy nechutnalo.

Teď má pár dnů na to, aby se u táty spravil.

A nám tenhle vývoj otevřel dveře ke spoustě práce, která nás nyní čeká - neboť konečně lze dokázat, nakolik byl zmanipulvaný celý opatrovnický proces od A do Z - a že NIKOMU ze státních úředníků NIKDY nešlo o to, zač jsou oficiálně placeni - totiž o blaho dítěte.

O to se zatím - s výjimkou otce - starala jen z darů a milosti Boží přežívající organizace K 213.

____________________________________________________

 

____________________________________________________

Ve čtvrtek, na Hromnice, byla s otcem a jeho synem natočena následující

REPORTÁŽ:


No Frames


No Frames

Záznam předáváni pred 3 lety:
No Frames

________________________________________

Posledni video, pokus o předáni dárku Tomáškovi
http://www.youtube.com/watch?v=YwZOOf_qoeo

________________________________________

Nevíte někdo, kam odtáhla, nebo co teď dělá Anna Röschová, známá to poslankyně ODS a tvůrkyně návrhu Zákona o rodině, známější pod přezdívkou Rumová Anny?  

 

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.