Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Pokud by to dokázala, nemohla by být justice, ale i obecné právní povědomí u nás v tak tristním stavu, v jakém dnes je.

Pro poslední příklad, kde lze tento rozpor zvláště markantně demonstrovat, nemusím chodit daleko a popíšu našim čtenářům, jak si dobré mravy vysvětluje - a hlavně je přenáší do praxe - notářka Mgr. Dita Kuštová - kde jinde než v Chrudimi.

Tohle město skutečně vypadá zsaženo morem morálního rozkladu více než kde jinde.

U této notářky - byť soukromé - ale zcela jistě pověřené soudem k vyřizování dědických záležitostí, a tedy zcela jistě s delegovanou státní pravomocí, resp pravomocí vykonávat na svěřeném úseku státní moc, probíhá dědické řízení po tragicky zesnulé Janě Komárkové, oběti justiční mafie, která na počátku letošího roku spáchala sebevraždu.

Matka zesnulé, o které - jak víme - zabránila v účasti na pohřbu polovině příbuzenstva zesnulé Jany - přišla do dědického řízení s vyčíslenými požadavky na straně pasiv, především za náklady pohřbu. Do těchto nákladů jsou kromě nákladů obvyklých zahrnuty i náklady už značně neobvyklé, jako například náklady na ostrahu, která vyhazovala polovinu příbuzenstva z pohřbu, anebo také náklady na kamennou desku zesnulé Janě (úředním jazykem zůstavitelce), která však nenese její jméno. Je na ní uvedeno "Rodina Dušánkova", což jsou prarodiče zesnulé Jany ze strany matky a Jana je označena jen křestním jménem, což jednoznačně může vést k omylu ty, kteří by ji např. na hřbitrově pod jejím pravým jménem hledali a nebyli do celé problematiky zasvěceni.

Jinými slovy : Protože pasiva se odečtou od aktiv a ta se potom mezi pozůstalé rozdělí, matka chce, aby si otec zaplatil způlky ostrahu, která byla na pohřbu proto, aby z něj vyhodila jeho, jeho příbuzné a jeho přátele a také chce způlky uhradit kamennou desku svojí rodiny, která nakonec se zesnulou Janou ani nemá nic společného, protože na ní není uvedeno její pravé jméno.

Jakožto zástupce otce jsem navrhnul, aby si matka (a její rodina) zaplatila pohřeb celý, že za těchto okolností je zcela nemravné, aby po otci na něj chtěla přispět byť jedinou korunou a aktiva že se rozdělí napůl mezi oba rodiče.

S tím ovšem protistrana nesouhlasila. Což o to, na svůj názor i svoje stanovisko má právo, byť si o něm můžeme myslet cokoliv.

Ne tak už ale notářka, která v tomto řízení zastupuje a reprezentuje státní moc. Ta na svůj názor právo nemá, resp. pokud by byl její názor v rozporu se zákonem, je to vážným důvodem, aby se nejen ona, ale především osoby za ni zodpovídající zamýšlely nad ukončením jejího působení.

Notářka za této situace zkonstatovala, že náklady pohřbu do pasiv dědictví zahrne, protože jí to výslovně umožňuje příslušná vyhláška, která o pohřbu přímo hovoří.

Na to jsem se jí otázal, zda také příslušná vyhláška hovoří o tom, jak má vypadat normální pohřeb a zda předpokládá, že je z něj půlka příbuzenstva násilím vyloučena.

Na to paní notářka neznala odpověď - leč trvala si na svém. O organizaci pohřbu ve vyhlášce nic není, o tom, jak má vypadat, také ne, ale o tom, že jeho náklady se započítávají do pasiv, ano.

Je jistě pravda, že ve společnosti, která si odmítala přiznat existenci psychopatických matek, vytvářejících syndrom zavrženého rodiče u svěřených dětí a kde dokonce donedávna byl popírán i syndrom sám a jeho existence, ač jeho masový výskyt u dětí z rozvedených manželství (nebo partnertsví) je smutnou a holou a hlavně snadno doložitelnou skutečností, tak v takové společnosti musí být mezer v zákonných ustanoveních celá řada - protože prostě zákonodárce neznalý takové situace, kterou si povětšinou ani nedokázal představit, na takové okolnosti prostě nemyslel a v zákoně je nezohlednil.

Jenže - právě proto máme vystudované soudce a právníky - a ne počítače s jednoduchým programem - aby dokázali zohlednit a rozlišit, co je mravné a co ne a zákony, tam, kde jsou v nich mezery nebo nejasnosti, dotvářet, formulovat - a také vycítit, co měl zákonodárce na mysli, co danou právní normou sledoval, co je tedy tzv. "chráněným zájmem" a tento zájem umět vždycky prosadit.

Kupodivu jsme se s paní notářkou shodli aspoň na tom, že asi zákonodárce neměl na mysli, že se z pohřbu vylučuje polovina příbuzenstva při nasazení těžkooděnců a že to ani není v souladu s dobrými mravy.

Přesto si mlela dál svou, zjevně v předpřipravené shodě s advokátkou matky, a tedy místními strukturami, o jejichž "dobrých mravech" výmluvně svědčí smrt Jany.

Že prý - paní notářka - vydá rozhodnutí, a že prý se proti němu můžeme odvolat k soudu.

Mimochodem, jenom během tohoto jednání jsem se od téže notářky dozvěděl dvě zcela protichůdná stanoviska o soudním jednání - prý už soud rozhodl (soud přitom rozhodl akorát o tom, že se řízení nepřerušuje), a současně že soud teprve rozhoovat bude, když se k němu obrátíme se stížností.

Svoje kancelářské dovednosti korunovala pak paní notářka na závěr zápisem z jednání, kde si jednak značně volně přeformulovala moje stanovisko (já jsem uváděl, že upozorňuji notářství na skutečnost, že rozhodnutí státních nebo správních orgánů nesmí být v žádném okamžiku v rozporu s dobrými mravy - ona zapsala jen to, že žádám notářství a soud, aby rozhodly v souladu s dobrými mravy, což jistě není totéž) a hlavně - protistranu nechala podepsat jen protokol do spisu, takže já jsem se podpisu zúčastněných domáhal marně, což v praxi znamená, že si v postatě každý může napsat svůj zápis znovu sám.

Přiznám se, že jsem alespoň v duchu mávnul rukou - protože co potom čekat od notářky, která nezvládne ani to, aby strany odcházely se vzájemně podepsaným protokolem, když už ho značně přeformulovala - a šli jsme na svačinu.

Paní notářka je sice docela pohledná blondýna, ovšem po tom, co jsem viděl a slyšel, by mě přešla i chuť jít s ní na večeři, což bych odhadoval, že by jí mohlo sednout podstatně lépe než kancelářské dovednosti a znalosti práva a dobrých mravů. A nutně jsem si musel pomyslet, že dokud bude výklad práva převážně v rukou žen, lepší to tady nikdy nebude, protože ty mají buňky na něco úplně jiného než je abstraktní myšlení, logika a schopnost předvídat důsledky.

Sice ne že bych dost mužských pitomců všeho druhu nesedělo po soudech a jiných státních úřadech po celé republice, ale přeci jen - mužská pitomost je trochu jiného druhu než ženská. A naprostá většina chlapů je schopna odhlédnout od předepsaných kolonek a zamyslet se i nad tím, proč je asi někdo předepsal a co mají v praxi za smysl (nebo mají mít) než aby je jen slepě vyplňovali.

Cestou z téhle podnětné schůzky mě ještě napadlo - co si takhle udělat malou anketu, malé čtenářské hlasování - abychom věděli (a mohli doložit), jaký je hlas lidu, zda se třeba šeobecně chápaná morálka nepokřivila už natolik, že je pro ostaatní morální i to, co pro nás rozhodně ne.

Proto se ptáme našich čtenářů :

Myslíte si, že je v souladu s dobrými mravy - tak, jak je chápete vy - aby byl otec nucen přispívat na pohřeb své dcery,  ze kterého byl nejen on, ale i veškeré jeho příbuzenstvo a všichni jeho známí - násilím vyvedeni zásahovou jednotkou bezpečnostní služby ?  ANO - nebo   NE ?

Na Vaše odpovědi a stanoviska se těšíme v redakci.
__________________________________


Jednání chrudimské notářky je zcela jistě v rozporu s dobrými mravy.

... o morálním profilu některých notářek bych mohl vyprávět !!

MŠ
__________________________________


Požadavek na otce, kterého zaplacená ochranka matkou zesnulé nepustila s jeho příbuznými a přáteli na pohřeb vlastní dcery, aby tuto smutnou komedii ještě platil, je amorální zvěrstvo.
Vrchol toho jsou náklady na desku s anonymizovaným příjmením, které se nesmí objevit.
Pokud se toto paní notářce vejde mechanicky do tabulek, ať otec vyčíslí také  svoje  nemalé náklady pohřbu a osob z jeho strany a přidá k tomu symbolickou částku nemajetkové újmy. Možná tomu matka a notářka porozumí.

A.M.

Máte pravdu, notářku může nahradit schopný software nebo zaučená opice. Osoby s VŠ vzděláním je na takovou práci škoda. Otázkou je, co jiného by byla schopna  jinde dělat. Vlastně vím, u nás tak ještě soudkyni a státní zástupkyni. Místo po Vesecké prý bude brzo volné.
___________________________________

Dobrý den,
rozhodně není v souladu s dobrými mravy,aby se pan Komárek finančně podílel na skandálním pohřbu Jany Komárkové.V souladu s dobrými mravy by bylo adekvátní potrestání těch,kteří se na smrti Jany i pohřbu podepsali.
Jenže to se nestane,protože státní správu,policii i justici ČR dlouhá desetiletí ovládají všehoschopné gangy a rodinné klany,kteřé nikdy nepřiznají chybu,a aby jejich svinstva nevyplavala na povrch,tak se snaží postižené ještě všemožně likvidovat.A to je samozřejmě také důvod současného morálního a právního marazmu.Mohu Vás "uklidnit",v Semilech to není v žádném ohledu lepší.
Josef Langhammer
_____________________________________

V tomto případě se celou akcí uspokojila objednatelka.. J.S. Mimo jiné ten táta si ani neobjednal smrt vlastní dcery, tu si nepřímo objednali jiní.
____________________________________

„Matka“ zneužila Janiny peníze proti otci a k zamazání identity zůstavitelky. Toto by si jistě Jana nepřála a proto nemohou být vynaložené peníze započteny do pasiv. A ještě jeden pohled a to, že tyto peníze byly použity k destrukci rodinných a mezilidských vztahů, což je také v rozporu s celospolečenským zájmem slušných lidí.

AH
____________________________________
Takže:

Pokud by měl otec platit polovinu výdajů za pohřeb,musel by mít hlavně právo hovořit do způsobu posledního rozloučení se svou dcerou, spoluplánovat jej a taktéž se ho důstojně účastnit-to v PRVNÍ řadě!!!
V DRUHÉ řadě mám dojem, že matka Jany bránila ve 'výkonu otcovství ' panu Komárkovi tak intenzivně a natolik důkladně, že teď po něm chtít cokoliv a odvolávat se na jeho statut 'otec' , je nehoráznost, která se daleko široko opravdu jen tak nevidí.

A za TŘETÍ, je nesmírně tragické,že toto požaduje a potvrzuje také NOTÁŘKA. Jediným možným vysvětlením  budiž to,že se tak děje ve městě Chrudim, kde 'chrudimským syndromem' trpí zřejmě většina tamních státotvorných orgánů!!!

Zdravím do Košíku,

Bára
______________________________________