Předání dárků dítěti

darkyNe všechny děti mají to štěstí, že si na Vánoce mohou od Ježíška převzít všechny dárky, které jim přinesl, zejména pokud je nechal u tatínka, kam jim maminka zakazuje chodit.

Takové dárky pak mají různé osudy. Někdy leží v krabicích do Silvestra, něky do Velikonoc, jindy do léta a někdy dokonce celé roky, než se dítě k vlastním dárkům dostane.

Samozřejmě, máme tady státem placené orgány, které mají děti chránit - a tedy i předat jim dárky, pokud je to možné, anebo jim to předání zajistit - ovšem jak to v praxi vypadá, to nám jeden z tátů popsal.

Je to přesně ten otec, kterému šumperská soudkyně Hudcová zrušila styk s dítětem s tím, že to zdůvodňovat a vysvětlovat nebude, protože to ani nejde.

Pro nezkušeného čtenáře dodáváme, že by musela vysvětlit a zdůvodnit především vlastní neschopnost a hloupost, protože pokud dítě žije v prostředí maatky, které je otci natolik nepřátelské, že mu zakazuje i předávat dárky, je to samozřejmě důvod k novému rozhodnutí o vhodnosti výchovného prostředí, a nikoliv k zákazu styku otce s dítětem.

Jenže, to by soudkyně musela používat rozum a platný zákon o rodině, což je samozřejmě nad její psychické a zejména intelektuální síly.

Takže přikládáme následující popis předání dárků od Ježíška, které nám otec zaslal :

________________________

"Sociální pracovnice při předání jízdního kola a dalších dárků i od
babičky a od tety, se smála na celé kolo. Říkala, že spis je na
kraji, takže ani nemá kontakt na matku, tak prý bude muset jít za ní
pěšky. " Ty brďo " řekla. Takže už nejsem žába , ale nějaký brďa.
Tak jsem jí nabídl, ať se sveze na kole. Na to vykřikla sociální
pracovnice: " Já se zabiju". Moje sestra se tomu začala nahlas smát:
" Tak to budeš mít na krku vraždu úřední osoby". Pak už pokračovala
OSPOD trochu bázlivě, že teda to musí nějak udělat, aby tam nemusela
chodit. Vykrucovala se, že nemůže uhlídat, aby kolo matka neprodala.
Na to jsem ji ujistil, že dohlížet příležitostně na to přece může,
zvlášť , když jednou za čas určitě má dělat nějaký průzkum poměrů u
dítěte, nebo připravovat materiály pro soud.

Nakonec se hrozně smála a řekla, že si přeje pěkně pohodičku v
práci, klídeček . prostě nechce se jí dělat vůbec nic. Když člověk
předloží nějaký podnět , či žádost, vždy z toho vypíše jen to, co
nemusí dělat - a to, co dělat musí, ani neuvede a snaží se to
servírovat tak, že po ní vlastně všichni chtějí jen to , co ona
nemusí , a to, co musí , vlastně nikde oficielně nezakládá , jako
požadavek. Echm . Lišácké OSPOD."

_____________________________________

Také máte takové skvělé OSPOD ?

Jeden z čtenářů se nám nedávno ozval, že o OSPOD málo píšeme, že by se mu chtěl věnovat šířeji, protože ho tyto orgány děsí.

Nás tyto orgány už neděsí, zvykli jsme si na to, že jsou naprosto k ničemu a že pokud by chtěl stát ušetřit, tohle je první státní orgán, který se ke zrušení nabízí (a nikdo by si toho v praxi ani nevšimnul, pochopitelně kromě zaměstnankyň samotných).

A protože neradi děláme zbytečnou práci, přestali jsme se o ně zajímat a soustředili jsme se spíše na soudy, neboť - konec konců - rozhodují ty, a vzdor názorům čtenářů, nejsou návrhy OSPOD vázány, i když se na ně často vymlouvají, takže veškerou odpovědnost za svoje rozhodnutí nese výhradně soud, resp. soudkyně.

Ale můžeme to změnit. Můžeme dokonce založit samostatnou rubriku, kde budeme Vaše zkušenosti s OSPOD soustřeďovat - a pak je předložíme parlamentu k rozhodnutí o tom, že právě tady může stát ušetřit několik miliard korun.

Takže nám napištte, co byste rádi - a my se přizpůsobíme.

redakce stránek

____________________________

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.