Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Další úspěšný rok

Details

Created: Sunday, 26 December 2010 00:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1539

Vánoce jsou časem klidného rozjímání a ohlédnutí zpět, zejména pak pro ty, co mají to štěstí, že nepropadli všeobecnému konzumu a mají k takovému ohlédnutí čas a podmínky, blížící se Silvestr je pak zcela jistě definitivní tečkou za starým rokem. Obojí je pak příležitostí podívat se po uplynulém roce, jaký byl, co se nám povedlo, na co můžeme být hrdí a co by se dalo udělat jinak a lépe.

Pokud se za uplynulým rokem ohlédneme, nemůžeme přehlédnout, že tento rok přinesl celou řadu pozitivních událostí, z nichž některé lze rovnou označit buď za vítězství, anebo alespoň za nemalý krok kupředu.

Při zpětném ohlédnutí zcela jistě nelze přehlédnout událost asi nejvýraznější, která nejvíce ovlivnila chod a reputaci našeho sružení, a to bylo bezesporu moje jarní dvouměsíční uvěznění. Zjevně bezdůvodné, což znalí práva věděli samozřejmě od samého počátku, ostatní to tušili, definitivně to pak potvrdilo až zprošťující usnesení krajského soudu z 11. srpna t.r.

Nelze přehlédnout, že od začátku tohoto roku houstlo napěti, které se v únoru už dalo krájet a v březnu se stávalo hmatatelným a přímo jsme cítili v kostech, že se "něco chystá" a jen čekali, odkud co přijde.

Konečně, už jsem si zvykli, že vztek našich nepřátel, sedících především na soudech a státních zatupitelstvích, se cyklický vyvíjí, podobně jako hospodářšký cyklus, vztek u nich pozvolna (někdy i dost rychle) narůstá, až už ho nemohou udržet na uzdě a přestanou se kontrolovat.

K eskalaci tohoto vzteku zcela zjevně vedly dvě, navzájem propojené, události, a sice když se začátkem ledna roznesla zpráva - vlastně už z prosince loňského roku - že Nejvyšší soud zrušil v plném rozsahu naše rozsudky ohledně blokády Městského soudu v Praze a konstatoval, že se žádný trestný čin nestal.

Následně na to - v půlce února - navázal znovuotevřený proces na Obvodním soudě pro Prahu 2, kde nás tentýž soudce Říha, který nás předtím odsoudil, musel s vrzajícími zuby zase zprostit, za což ještě obdržel nečestný titul "setníka jednotek SS"- Vzpomínáte ?

Rádi věříme, že to už bylo silné kafe nejenom na Říhu samotného - copak ten by to ještě asii i přežil - ale především na potrefenou husu č. 1, v tomto případě spíše husáka, kterým nebyl nikdo jiný než předseda Městského soudu v Praze JUDr. Sváček, ideový tvůrce celé právní - zjevně směšné - konstrukce a iniciátor celého procesu pro "pohrdání soudem".

Když k tomu připočteme obrovský ohlas, který mezi právní veřejností celá záležitost vyvolala, plus zesměšňující články z našich stránek, těžko si představit vztek, jaký tento pán musel dostat už jenom při vyslovení našich jmen. Ostatně, políček, který mu naším prostřednictvím poslal Nejvyšší soud, byl určen především jemu - a on to dobře věděl.

Protože si celé pražské justiční panstvo nemohlo vylít vztek na soudcích Nejvyššího soudu, vylilo si ho aspoň na nás - a buďme konkrétní - především na mně osobně.

A když už nemohlo přímo, tak alespoň prostřednictvím nastrčených figurek ze sesterského Krajského soudu v Praze (řevnivost mezi oběma soudy byla rychle zapomenuta v "boji proti společnému nepříteli") a soudů jemu podřízených.

Takže připomeňme jen posloupnosst událostí: 12. ledna ČTK rozšířila zprávu o průlomovém usnesení Nejvyššího soudu o našem zproštění, 16. února bylo nařízeno obnovené hlavní líčení v téže věci, které skončilo osvobozujícím rozsudkem - a 26. března na mne kladenský psychopat Koudelka, dnes za odměnu za "věrné služby" povýšený už na krajský soud - vydává zatykač. Prý se zdržuji na neznámém místě (byl jsem celou dobu buďto doma, anebo na soudech, jejichž přesný rozpis byl měsíc předem zveřejněn na našich stránkách), prý si nepříbírám poštu od soudu (když jsem při rozhodování o vzetí do vazby chtěl, ať mi tedy tu poštu doručí, tak žádnou neměl) a prý se chovám urážlivě ke kolínskému soudci Krumlovi, když jsem chtěl, ať ho psychiatricky vyšetří rovněž, poté, co on bezdůvodně nařídil psychiatricky vyšetřit mě.

V pátek, 9. dubna mě pak policie zatkla v Nymburce před nádražím, cestou na vlak - a ani sama nedokázala vysvětlit, proč vlastně.

Následovala 10-týdenní vazba, střídavě na Ruzyni a v Hradci.

Když se dnes po ní zpětně ohlížím, zdá se mi, že její skutečné důvody byly především dva. Alepoň dva hlavní, řekl bych.

První - ten by se dal nazvat jako "průzkum bojem". Prostě - co se stane, když toho nezkrotného grázla zavřem. Kdo všechno se ozve, co všechno bude ochoten riskovat, jaké akce sdružení zorganizuje, kdo se jich zúčastní, atd.

Druhý důvod - ten byl ryze psychologický. Jednak si odreagovat vlastní, už neúnosný, vztek a jednak se pokusit zastrašit společnost (když už asi i ten největší justiční zabedněnec pochopil, že na mě tyhle srandy moc neplatí a od další činnosti na poli spravedlnosti mě rozhodně neodradí. Že je beru jako riziko povolání, nebo, chcete-li, jako pracoviště se ztíženými pracovními podmínkami).

Jak dnes známo - vazba skončila - prakticky bez slůvka vysvětlení - po deseti týdnech naprostým vítězstvím našeho sdružení a jeho stoupenců či příznivců, pro justici naprostým fiaskem a ukázalo se, že pro justici představuji menší hrozbu na svobodě, nežli ve vězení - což ovšem krajskému soudu trvalo právě oněch 10 týdnů, než to pochopil. Ale jakmile to pochopil, byl jsem okamžitě venku.

V souvislosti s letoší jarní vazbou rozhodně stojí za zmínku několik jejích praktických výsledků :

1) Především se ukázalo, že K 213 není žádné "one-man Fiala show", jak se to naši nepřátelé snažili ještě donedávna podávat.  Sdružení i v mé nucené nepřítomnosti dál fungovalo, dál byly zajištěny jeho hlavní činnosti, dál se účastnilo soudních jednání - tedy těch, které se mnou vůbec nesouvisely - dál fungovaly tyto stránky a jejich redakční rada, byť v náhradních podmínkách - a masovou účast na jednáních, které se mne týkaly, nemohly přehlédnout už ani zmanipulované a koupené masové sdělovací prostředky.

2) Zájem společnosti o dění v K 213 a okolo vývoje mého uvěznění s postupujícím časem neupadal, ale naopak rostl. To byl velký škrt přes rozpočet těch, kteří celou akci zosnovali.

3) Moje vazba ukázala skutečnou - ostudnou a ryze zpátečnickou - roli prezidenta a jeho kanceláře. Sám totiž přiznal, že je o vývoji situace "denně informován", nezákonnost celého podniku mu musela být od počátku jasná, a přesto nehnul prstem, ačkoliv mohl a měl. Vzhledem k jeho postupu a programové nečinnosti jednoznačně prezidentská kancelář navodila dojem, že o celé akci byla dopředu informována a že k ní buďto dala souhlas, nebo alespoň že dala jasně najevo, že zasahovat v můj prospěch nebude a že má justice volné ruce k vyřízení si letitých účtů. Bez tohoto posvěcení by tato akce buďto nebyla vůbec možná, nebo bych byl venku ne za 10 týdnů, ale nejdéle za 10 dní - a Koudelka by dnes neseděl na krajském soudě, ale skládal by někde uhlí v Uhelných skladech.

Když se ohlížím za uplynulým rokem, nelze přehlédnout ani další - viditelný a zjevný -  posun v práci našeho sdružení, a tím jsou nové stránky sdružení, včetně slíbené diskuse, čímž také definitivně plníme svůj letoší novoroční závazek a předsevzetí.

Věříme, že nové stránky se našim čtenářům většinou velmi líbí, využívají jejich předností, včetně možnosti registrace a mně. jakožto předsedovi sdružení,  nezbývá než velmi poděkovat jejich tvůrci a našemu novému spolupracovníkovi, který si zatím nepřál být veřejně uváděn (což chápeme a respektujeme), ale který odvedl obrovský kus práce na jejich tvorbě, aktualizaci a stále tut práci prakticky denně odvádí k naší plné spokojenosti.

Věřím, že nám naše spolupráce na stejné úrovni jedině vytrvá, což bude opět ku prospěchu vás, čtenářů, ale i přispěvatelů.

Pokud zmiňujeme úspěchy, nelze přehlédnout ani další výrazný posun kupředu, který nás posouvá zase na kvalitativně zcela jinou úroveň - a tím je zahájení školícího programu pro vybrané složky státní správy. Zatím proběhlo jen několik kol těchto školení, ale i ta ukazují jak na obrovský zájem této veřejnosti, tak i na úspěšnost a potřebnost našich školitelů. Tento program se zatím setkává s jednoznačně pozitivním ohlasem a věříme, že se - v zájmu celé veřejnosti - bude jedině dále rozvíjet. 

Ve svých důsledcích tento program vede samozřejmě ke zvýšení prestiže a dobrého jména našeho sdružení i do sfér, které zatím o nás odmítaly cokoliv pozitivního slyšet.

Není sice smyslem naší činnosti ohlížet se po jiných sdruženích nebo hodnotit jejich činnost, ale na okraj jistě není od cesty dodat i to, že uplynulý rok byl jednoznačně rokem definitivního ukončení spolupráce se sdružením Spravedlnost dětem, které nastoupilo vlastní, sebezničující cestu zániku a laciná populistická, ve skutečnost neskutečně hloupá gesta vyzývající nás k "obnově spolupráce" nebo k "podání si rukou", neznamenají v praxi nic jiného nežli výzvy k tomu, abychom se na tuto sebezničující cestu, která je především osobní tragédií Luboše Patery, vydali rovněž.

Co už ale do práce našeho sdružení patří, to je jasné konstatování, že žádného smíru a žádné spolupráce se zbabělci a zrádci není, že to je cesta jedině do pekel a že tam nechceme - spolu s několika zoufalci z tohoto, kdysi spřáteleného,  sdružení -  skončit.

Stránky Spravedlnosti dětem se asi brzo stanou součástí oficiálních stránek Městského soudu v Praze nebo rodinného odboru MPSV, a na tuto cestu nás jednak nepotřebují, jednak my se po ní nikdy nevydáme - tolik jako vzkaz těm, kteří dodneška mluví o jakémsi "rozkolu", který by se měl "ukončit smírem", apod. Tady je potřebí jasně říci : Žádný rozkol nenastal, co nastalo, to je osobní tragédie několika lidí ze sdružení Spravedlnost dětem, především pak jeho letitého zmocněnce, jehož výsledkem je sebezničující cesta reálného zániku a výsledkem pak to, že dnes jako reálná platforma ochrany práv otců, ale i ostatních diskriminovaných osob, na řádnou výchovu dětí a jako garanta pokroku na poli rodinného práva existuje - jako protiváha státní moci -  sdružení už jen jediné,  a to K 213, přičemž sdružení Spravedlnost dětem funguje už jen na papíře, bez jakéhokoliv reálného významu. Také už s ním nikdo - a to především z orgánů státní moci - jako s reálnou protiváhou nepočítá.

Pokud by o tom měl někdo sebemenší pochybnost, nechť se podívá na akce obou sdružení v závěru roku, bezprostředně po sobě, protože sotva by se našlo srovnání, které by mělo větší vypovídací hodnotu : Rozdíl mezi popíjením svařáku na trhovém předvánočním stánku a praktickým zbavením funkce ředitele střední školy, diskriminujícího rodiče v přístupu k informacím o dítěti,  asi netřeba do detailů rozvíjet a dále popisovat.

Konečně, každé hnutí má své odpadlíky, kteří dlouhou cestu z různých důvodů nezvládli, a své vítěze, k nimž se nakonec převážně většinový proud přídá.

Myslím, že právě uplynulý rok jasně ukázal, kdo je kdo a že v tomto směru není o čem pochybovat. 

Věřím, že i pro toho největšího skeptika je evidentní, o kolik se za uplynulý rok posunulo naše sdružení směrem k evropským standardům a směrem k respektované oficiální opozici stávajícího (špatného) systému státní opatrovnické péče.

Já, jakožto předseda, jsem s tímto vývojem plně spokojen. Pokud by nás i příští rok posunul o stejný kus cesty dále, budeme již nepřehlédnutelným, celospolečenským fenoménem, se kterým každá vládnoucí síla bude muset počítat, minimálně na poli rodinného práva a oblastí souvisejících.

A to také našemu sdružení současně přeji i jako hlavní cíl jeho činnosti do nového roku 2011.

Budu velmi rád, jestliže to naši členové budou cítit stejně. A pokud to cítí jinak, je jim diskuse na našich stránkách k dispozici, aby o svých pocitech a postojích informovali jednak ostatní, jednak především vedení sdružení.

Mnoho síly a mravní vytrvalosti do roku 2011 vám všem přeje

předseda sdružení

Ing. Jiří Fiala

P.S. Heslo do nového roku : Neptejme se, zda-li jsme dost silní, abychom daný úkol splnili. Prostě si nepřipusťme, že splnit nejde.

________________________________