Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Jednotný scénář

Details

Created: Tuesday, 28 December 2010 00:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 1739

Aneb : Univerzita života

Následující článek by možná patřil do učebnic občanské nauky pro střední školy, rozhodně je velkou chybou, že mladé muže nikdo neučí, jak poznat vhodnou manželku a jak se obloukem vyhnout té nevhodné, a tak zatímco ženy mají tyto instinkty hluboce zakódovány v podvědomí, ba vrozeny,  muži jsou v tmto směru v obrovské nevýhodě, zvláště pak za situace, kdy s nimi cloumají hormony na všechny strany a připravují je velmi často o základní schopnost rozumové úvahy. A potom se - obvykle pozdě - nestačí divit.

Následující článek by se měl pokusit tento zásadní handicap v mužském vzdělání alespoň částečně napravit.

Současně shrnuje i naše zkušenosti z posledních seminářů a přednášek, kde jsme zjistili, že velká většina společnosti skutečně netuší, co se u našich soudů - zvláště těch rozvodových a opatrovnických - děje a oddává se iluzím a představám starým padesát a více let. Ty však nemají s reálným životem už jaksi co dělat.

S reálným životem naopak co dělat má zkušenost matek dospívajících synů, které si občas - když je k tomu příležitost - upřímně postesknou, že ty jejich potenciální snachy, co jim synové občas přivedou domů, nestojí  ani za starou belu a že najít dneska slušně vychovanou holku,  je malým zázrakem. Natož pak takovou, která má ještě i smysl pro rodinu a ví, že manželství znamená i závazky a omezení osobní svobody - a kdo to nehodlá uznat, nechť do manželství nevstupuje.

Je nutno dodat, že tak, jak ženy mají poměrně spolehlivé instinkty na rozpoznání vhodného životního partnera, tak je mají i pokud jde o zhodnocení nevěsty pro jejich syny a že těmto obavám je nutno dát do značné míry zapravdu, neboť se zdaleka nejedná jenom o tradiční řevnivost a žárlivost mezi dvěma různými generacemi žen, které nehodlají ustoupit ze života svého léty vypiplaného syna.

Protože jsme denně u opatrovnických soudů, můžeme svoje zkušenosti zevšeobecnit do určitého poznatku, který by vypadal asi takto :

Obrovské nebezpečí v manželství hrozí zejména střední a střední vyšší třídě, pokud si dotyčný muž vzal manželku :

a) výrazně nižšího vzdělání či inteligence

b) bez rodinného zázemí či s naprosto nedostatečnými rodinnými vzory a vzorci rodinného chování - zde se jedná o dívky, které buďto vyrostly mimo rodinu, nebo v neúplné rodině, anebo v rodině, která sice na první pohled úplná je, leč muž a otec v ní neplnil svou přirozenou roli, naopak, byla mu přidělena role jakéhosi nesvéprávného poskoka a lokaje a on ji mlčky přijal a smířil se s ní. K tomu se samozřejmě neodlučně přimyká role dominantní a vše rozhodující matky, která svou dceru vychovala samozřejmě stejně.

c) bez výchovy k zodpovědnosti a bez širšího kulturního či morálního zázemí (popřípadě bez obojího)

Nejhorší pak samozřejmě je, pokud se všechny tyto tři faktory u některé z "nevěst" spojí dohromady - to si pak troufám odhadnout, že je jen otázkou času, nežli s železnou pravidelností nastane níže popsaný scénář.

Ještě než pokročíme dále, je třeba vědět, že návrhy na rozvod podávají z 80 až 85% ženy - což je možná pořád ještě pro někoho překvapením - a že jestliže tedy někdo chce bojovat s rozvodovostí, případně ji snížit z dnešní naprosto nenormální a neevropské míry kolem 60% - musí nutně začít právě u nich.

Klasický rozvod potom - podle současného scénáře - probíhá asi takto :

Manžel buduje svoji kariéru (nebo firmu), vydělává dost peněz, ale v důsledku toho je poměrně málo doma.

Manželce se po nějaký čas líbí utrácet  v jeho nepřítomnosti jeho peníze, na které by obvykle nikdy sama nedosáhla, ale časem ji omrzí i to, resp. dojde k závěru, že by je utrácet mohla i bez toho, aby "tomu pitomci musela nadále sloužit", tedy vykonávat běžné domácí práce, které se od ní dají logicky čekat, když nevydělává a na chodu domácnosti se tudíž ani jinak podílet nemůže.

Mimochodem, zvláště oblíbená fráze zní "Přece mu nebudu dělat služku", zatímco to, že on dělá sluhu jí, je samozřejmě naprosto v pořádku, od toho je přece chlap.

Bod zvratu nastává, když:

- do jejího života vstupují kamarádky, obvykle již samy rozvedené

- její matka (často také neschopná udržet normální rodinu) začne svou dceru štvát rovněž, popřípadě jí dá alespoň najevo, že ji v jejích záměrech rodinu rozbít  minimálně podrží.

V pozadí je samozřejmě obecně zažité - ženské -  povědomí, že soudy jsou vždy na straně matky a že jí budou nadržovat, často naprosto nehorázným způsobem.

Zde nutno doplnit vsuvku, že pokud by tyto ženy jen koutkem duše musely připustit, že se dostanou před objektivní a nestranný soud, který bude postupovat důsledně podle platného zákona o rodině, polovina návrhů na rozvod by okamžitě ze soudů zmizela.

Takže scénář postupuje : Muž stále chodí do práce, pracuje od nevidím do nevidím, vydělává dost peněz a naivně si myslí, že je všechno v nejlepším pořádku, že zabezpečil rodinu a ta na něj nedočkavě čeká doma, až  se vrátí z "vydělávání peněz".

Mezitím roste u znuděné manželky jednak pocit životní prázdnoty, vyplňované kamarádkami, jež jí potajmu závidí, ve skutečnosti si hrají na velké hrdinky, jak "toho svého" obraly a kolik jim teď musí platit a že pokud by neplatil, tak mu neukáží dítě, a on ještě rád přitlačí,  - a jednak pocit uměle vyvolané "méněcennosti", a to především ve srování s "kamarádkami", což jsou většinou neprovdatelné čůzy, které jediné, co umí vzít do ruky, je sklenka vína.  Svůj totální životní neúspěch ovšem dokáží prodat - asi jako šikovný prodavač zkažené maso - jako naopak obrovské vítězství, což jim znuděná a životem rozmazlená manželka spolkne i s navijákem.

A začne se - pomalu a nenápadně -  plánovat rozvod.

Nejprve potají, postupně čím dál více zjevně.

Nutno dodat, že muži jsou v tomto směru neskutečně naivní, a mnozí ještě ani v tomto stádiu si ničeho nevšimnou a nic netuší.

A pak přijde ÚDER.

Obvykle tehdy, když muž sám má svých starostí nad hlavu, obchody nejdou nebo přijde o zaměstnání (což je dneska natotata). Manželka to bere jako potvrzení svého přesvědčení, že "přece s takovým blbcem" nebude dál ztrácet čas - a do detailů připravený, s kamarádkami prokonzultovaný plán začne bod za bodem realizovat.

Klíčovou roli samozřejmě hrají děti, protože kdyby ty neměla u sebe, nebylo by manžela čím vydírat a hrozilo by, že se s jejím - byť podlým, zákeřným a zcela nečekaným odchodem - snadno vyrovná a bez větších potíží to přežije. Krom toho, děti jsou samozřejmě zárukou trvalého přísunu peněz, často ne malých, neboť feministická justice přece "nemůže nechat chudinku matku bez prostředků".

Samozřejmě, že takhle natvrdo, jak je to ve skutečnosti, žádná ženská svůj postup prezentovat nebude, a tak se dodatečně začnou hledat na manželovi mouchy, které by alespoň částečně zdůvodnily - a to nejen pro soud, ale především pro ni samotnou (přece nebude žít s vědomím, že bezdůvodně rozbila funkční rodinu a vlastním dětem zničila dětství) - její jednak selhání, jednak podlost, ale především - únos dětí, který obvykle v bezprostřední návaznosti následuje, nutno dodat, že za naprosté nečinnosti feministické justice, která by ve stejném případě, pokud by totéž učinil otec, neváhala ani chvíli a vyhlásila po "únosci" celostátní pátrání.

Věc se dostane před soud.

Tedy - před rozvodový, ale ještě předtím - před opatrovnický, který rozhoduje o svěření dětí do péče.

Když budeme ještě přesnější, tak se dostane před feministickou soudkyni, která má nejčastěji sama za sebou stejné vlastní selhání, anebo vztek na chlapy, anebo obojí - a teď má výjimečnou příležitost jim to "nandat". To ještě v tom lepším případě. 

V tom horším je zapojena do různých opatrovnických mafií, které se specializují na vydírání otců, tedy na to, že otec bude muset tvrdě solit za to, na co má zákonné právo - tedy za podíl na výchově vlastních dětí. A komu že solí ?

No přece "soudním znalcům" - ano, těm, co dokonce už i Pospíšil zkonstatoval, že nestojí ani za zlámanou grešli a že jejich posudky jsou převážně křivé jak turecké šavle - anebo dokonce "specializovaným pracovištím", což zasvěcení samozřejmě dobře ví, že je předevšm tzv. "ďábelská zóna", tedy Area Fausta, spravovaná psychopatkami Uváčikovou či Spoustovou, která poskytuje tvz. "asistovaný styk" - tedy je to místo, kde se mají setkávat děti se svým tátou, se kterým obvykle až donedávna naprosto bezproblémově žily, naráz  však (tedy okamžikem únosu, zorganizovaného matkou) je pro ně tak nebezpečný, že je nutno ke každému setkání s dítětem "pozvat asistenci" - a ta vypracovává "zprávu pro soud".

Pokud je otec ochoten se nechat vydírat a případně zaplatit "odbornicím" z pekelné zóny horentní částky, možná ta zpráva bude znít i tak, že již asistovaný styk není potřeba. Ale pokud na vydírání nepřistoupí, tak si může být jist, že jedinou zprávou tohoto "pracoviště" bude návrh na soudní zákaz styku s vlastními dětmi, které mu byly předtím uneseny z jeho i jejich domova.

Že to znamená zničené dětství často násilím vyrvaných dětí, tím se tyto "odbornice", ani matky těchto dětí samozřejmě nehodlají trápit. Je zajímá jediné : Stav jejich kont a výše příspěvků, které tam od vydíraných otců putují. To vše samozřejmě "v nejlepším zájmu dítěte" a s posvěcením opatrovnických orgánů, především pak soudu.

No, a to už se dostáváme do třetí, předposlední fáze scénáře :

Soud - jak jinak - přiřkne děti matce, neboť "už v její péči jsou a změna by pro ně byla drastická" (předchozí únos matkou je naopak velkoryse zapomenut a drastickou změnou v životě dětí samozřejmě nikdy nebyl), otci vyměří výživné často z platu, který už dávno nemá a o který - právě v důsledku rozvodových tahanic, které zaměstnavatelé obvykle nehodlají přehlížet, někteří se už dnes - po otřesných zkušenostech - rovnou ptají "Nerozvádíte se náhodou ?"  - nenávratně přišel. V důsledku toho je muž uvržen do nikdy nekončící spirály dluhů, ze kterých nemůže vybřednout, a stejně tak nekončícího trestního stíhání pro "zanedbání vyživovací povinnosti", tedy pro paragraf, který - jako jeden z mála - přežil beze změny tzv. sametovou revoluci a jako vykopávka komunistického trestního práva - straší v našem trestním kodexu dodnes, zaměstnávajíce jak policii, tak justici, pro kterou představují 80-90% náplně práce a veškeré činnosti, kterou tyto orgány jsou schopny odvádět.

Zbývá doplnit poslední - neplánovanou - fázi scénáře, která nutně navazuje na tu třetí, a která by se dala nazvat :Totální debakl všech.

Otec, který po několika přibouchnutých dveřích ztratil trpělivost pro děti marně jezdit a který díky ustavičnému trestnímu stíhání ztrácí možnost společenského uplatnění, rezignoval na život i na rodinu.

Matka, i kyž si to mnohé z nich odmítají připustit, po čase zjistí, že neprovdatelné kamarádky jí rodinu nikdy nenahradí, ostatně, s rozvodem postupně o ni ztratí zájem i ony. Vystřídá několik partnerů, většinou chvilkových a náhodných, než zjistí, že o ni, nota bene s cizími dětmi, nikdo vážně nestojí a že je odsouzena k samotě, zejména na stáří, případně se z této samoty vykupuje za jakoukoliv cenu a třeba i jen na pár chvilek.

Nejhůře jsou na tom samozřejmě děti. Ty vyrostou s pocitem naprostého vykořenění a nenávratné křivdy, kterou ani nedokáží přesně pojmenovat. Často propadají kriminalitě a drogám. Málokteré z nich je schopné později založit funkční rodinu.

Jediný, kdo si mne ruce - a hlavně cpe kapsy - je soudní znalec, Area Fausta, potažmo opatrovnická soudkyně, která si myje ruce, i když děti skončí sebevraždou. Jednala přece "v jejich nejlepším zájmu".

Ano, je to scénář dosti drastický, zato velmi, velmi realistický. A denně běžný.

A narážíme na něj před dnešními soudy tak často, že už se stal naprostým pravidlem. Resp. jiný scénář je velkou výjimkou (např. ten, že muž odejde za mladší partnerkou, což si ale pořád většina společnosti naprosto naivně představuje, že je prapříčina většiny rozvodů).

______________

V diplomacii je odedávným zvykem, že když se nějaká - byť diplomatická - osoba zpronevěří svému poslání, je ze země vypovězena a dostává do pasu razítko "Persona non grata", čili - nežádoucí osoba.

Podle toho, co u soudů denně vidíme, si myslím, že by bylo vhodné zavést jiný záznam do občanského průkazu, a to velmi důležitý pro další případné oběti. Měl by znít asi takhle : " POZOR !! - Osoba nezpůsobilá pro manželství".

Je to rozhodně důležitější údaj nežli stávající : "rodinný stav", což o osobnosti dotyčného (či dotyčné) neříká vlastně vůbec nic.

Myslím, že až by tyhle zlatokopky musely tenhle doklad předkládat pokaždé, když mění práci, bydliště nebo když je zastaví policejní hlídka, možná by alespoň části z nich došlo, co způsobily a co jsou vlastně zač.

No - a pro ministerstvo školství se domnívám, že tyhle poznatky zařadit do osnov je daleko důležitějším počinem, nežli státní maturity či kvadratické a exponenciální rovnice všeho druhu, o střídavém proudu a principu žárovky nebo lomu světla v duze ani nemluvě.

Neboť bez těchto poznatků se dospělý muž obejde daleko snáz.

__________________________________________________

__________________________________________________

Přesná analýza, jak z mého života........ale také ze života dalších stavek a možná i tisíců otců, kteří tím prošli.  BRAVO !!!   Jen těžko si dokážu představit přesnější popis současných rozvodů.  V.

___________________________________________________

Článek naleznete také na :

http://petrcihlar.blog.idnes.cz/c/170310/Jednotny-scenar-aneb-univerzita-zivota.html#t2

___________________________________________________

Super !!! Já myslel že autorem je Hausmann. O

______________________________________

Jirko, nic ve zlém, ale slovník je docela podobný, ale důležitější je výsledek. Moc hezký, koukni na Idnes, obrovská sledovanot, pouze tam prudí nějaká kráva pod nickem čarovná rybí kostička, což předpokládám je Tvoje ex nebo tchýně. O..

______________________________________