Pro připomenutí - legislativní iniciativa K 213 (z r. 2004)

Pero_v_ruceZ archviních materiálů vybíráme další, který stojí za připomenutí, a který vytvořilo naše sdružení hned po svém založení v r. 2004.

Laskavý čtenář nechť posoudí, nakolik je tento materiál dosud aktuální....

___________________________

 

Poslanecká sněmovna ČR (výbor pro rodinu)

Senát ČR

LEGISLATIVNÍ INICIATIVA

 

změn Zákona o rodině, nezbytných k uvedení

 

tohoto zákona do souladu s denní praxí pečovatelských

 

soudů v ČR.

 

 

 

 

Na vědomí:               1) OS P-9 – předseda soudu p.JUDr. Alexandr Rudý,

soudkyně pečovatelského odboru Kamila Horká, Jana Tondrová, Lenka Kloudová a pí Svobodová

2) OPD P-9 – pí Žáčková, pí Machová

3) Magistrát Hl.m. Prahy –p. primátor MUDr. Pavel Bém

4) Sdělovací prostředky

5) Ministerstvo spravedlnosti – legislativní odbor,

JUDr. Pavel Dvořák, ředitel odboru

6) MPSV – Ing. Zdeněk Škromach, ministr MPSV

7) Kancelář presidenta republiky – p. president prof. Václav Klaus

8) Rada Evropy – p. Alváro Gil-Robles (španělský text)

9) Štrasburský výbor – p. Dalibor Pech

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V Košíku, dne 21. dubna 2004

 

I.

 

Vzhledem k tomu, že dlouholeté snahy a výzvy kompetentním orgánům, zejména ministerstvu spravedlnosti, ale i jednotlivým soudům, aby uvedly soudní praxi pečovatelských odborů soudů do souladu s platným Zákonem o rodině, jakož i mezinárodními závazky, ke kterým ČR přistoupila, se zcela míjí účinkem a v praxi se za dlouhá od tzv. sametové revoluce nezměnilo vůbec nic – a pokud ano, tak leda k horšímu, domnívám se a navrhuji zákonodárným orgánům, že bude jistější a spolehlivější učinit to naopak – totiž uvést náš Zákon o rodině do souladu s denní praxí pečovatelských odborů soudů.

 

Považoval bych tento krok za poctivý vzhledem k vlastním občanům a zejména pak našim novým partnerům ze zemí EU, aby bez dlouhého tápání věděli, s kým mají tu čest a mohli se podle toho zařídit.

 

 

II.

 

Vycházeje ze zkušenosti vlastního případu, kdy ani po třech letech bezuzdného štvaní dětí matkou, ignorování soudních opatření a vytváření atmosféry, která vede až k psychickému zhroucení dětí, kdy jsou dávno naplněny nejen všechny zákonné, ale především prostě lidské a ze zdravého rozumu vycházející úvahy o nutnosti vyloučení patologické matky z výchovy dětí, tedy ani za těchto zcela drastických a výjimečných okolností není příslušný soud schopen nařídit změnu výchovy, považuji za nezbytné uzákonit, veřejně vyhlásit a zvláště pak dát na vědomí našim zahraničním partnerům následující změny Zákona o rodině tak, aby tento zákon byl v souladu s denní praxí soudů:

 

 

  1. 1) Při rozvodu manželství (rozchodu partnerů ) se dítě (děti) svěřuje vždy a za všech okolností do péče matky, a to zcela bez ohledu na její duševní, zdravotní nebo jiný stav. Znalecké posudky jsou sice zbytečnou formalitou, která na této předem dané skutečnosti nemůže nic změnit, ale nedoporučuje se je vynechávat, neboť dobře živí pravou ruku pečovatelské justice– soudní znalkyně.    

 

  1. Otec se z další výchovy dětí vylučuje. (A to rovněž za všech okolností, i kdyby se jednalo o mezinárodně uznávaného špičkového odborníka na dětskou psychologii, zatímco matka se prokazatelně živila prostitucí a většinu času trávila v nápravných zařízeních).

 

  1. Jediným dalším právem a současně povinností otce ( srovnej s právem a povinností pracovat z Ústavy ČSSR) je platit výživné. Výživné může být stanoveno i ve výši 100% současných příjmů otce, v odůvodněných případech (zvláště tam, kde se otec příliš vzpouzí úřadům) lze výživné stanovit i nad tuto hranici, a to ze zcela fiktivního příjmu, který povinný nikdy nepobíral a pravděpodobně nikdy pobírat nebude. Stejně tak lze výživné stanovit z fiktivní výhry ve Sportce, z fiktivního dědictví či jakéhokoliv myslitelného příjmu, který povinný sice nikdy neměl, nemá, ale není stoprocentně vyloučeno, že by ho – při splnění jistých okolností, jako třeba pravděpodobnosti 1:10.000.000 – mít nemohl.

 

 

Toto nikdy nesplatitelné výživné a z něj neustále narůstající – často astronomický - dluh sehrává pak důležitou roli v doživotním vydírání a zastrašování otce permanentním trestním stíháním podle § 213, vnucováním pocitu viny za nikdy nespáchané delikty či deptání sebevědomí uměle vytvořenou rolí outsidera, který není schopen dostát svým závazkům, a to ještě vůči vlastním dětem. Výživné je velmi účinným a důležitým nástrojem ke zkrocení i těch nejzarputilejších rebelantů, kteří nakonec většinou pochopí (po dvojím – trojím trestním stíhání a exekučním zabavení majetku), že bude lepší zalézt do ulity, úřady – zvláště pak soudy – příliš nedráždit, přestat si stěžovat – a hlavně: zapomenout na své děti.

 

 

  1. Zproštění vyživovací povinnosti neexistuje za žádných, ba ani za zcela výjimečných a drastických okolností, čímž se ruší matoucí ustanovení § 96 odst. 2, že by snad někdy mohly nastat okolnosti, kdy z důvodů dobrých mravů by soud rozhodl výživné nepřiznat. Dobré mravy nejsou zásadně narušeny ani tehdy, kdy např. děti, dlouhodobě štvané matkou, jsou schopny svého otce bezdůvodně udávat, napadat slovně i fyzicky a usilovat o jeho dlouhodobé uvěznění, těžký úraz nebo smrt.

 

  1. Jediným důvodem pro změnu péče je smrt matky. I v těchto odůvodněných případech je třeba se důkladně porozhlédnout, zda nemá dítě někde pratetičku ze třetího kolena, anebo zda neumístit dítě do ústavu, neboť vše je lepší, nežli svěřit dítě jeho skutečnému otci, který o ně často léta všemi silami a s láskou usiluje.

 

  1. Styk dětí s otcem po rozvodu (rozpadu) manželství je zcela nežádoucí, neboť by mohl rušit matku v navazování jejích nových známostí, většinou s asociálními živly. Formálně jej lze sice upravit (hlavně s ohledem na mezinárodní veřejnost) , ale v praxi se jeho vynucování přísně zakazuje.

 

  1. Do trestního zákoníku se zavádí nový trestný čin, tzv. „nežádoucí péče otce o nezletilé děti“, a to se sazbou odnětí svobody v rozmezí 5 – 8 let nepodmíněně. Tento paragraf do budoucna zjednoduší a sjednotí boj státní správy s otci, kteří by svému vyloučení z další výchovy dětí nechtěli dobrovolně porozumět a který byl zatím nedostatečně a nevhodně suplován paragrafy jako „ublížení na zdraví“, „výtržnictví“, „únos“, „omezování či zbavení osobní svobody“ anebo nově, byť rovněž nedostatečně „domácí násilí“.

 

Věřím a jsem přesvědčen, že oficiální uzákonění těchto v soudní praxi zcela samozřejmých postulátů značně zjednoduší orientaci jak vlastních občanů v zavádějících a matoucích ustanoveních současných zákonů a mezinárodních dohod, tak zejména orientaci cizinců, zvláště pak z evropských institucí, o jaký stát se jedná a jak na něj nahlížet.

 

S pozdravem

Ing. Jiří Fiala

zakládající člen K 213

V Košíku, dne 21. dubna 2004

________________________________

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.