VideoarchivTotalitní Paměť o Ukrajině
- Details
- Created: Friday, 18 September 2026 15:33
- Written by Ing. Jiří Fiala
- Hits: 30
Z boje za Ukrajinu si někteří udělali zjevně výnosný byznys. A běda, jak jim na něj jenom sáhnete !!!
Dostal jsem oznámení o konání besedy na téma Ukrajiny a pokračující válce na ní, řekl jsem si, že mě to zajímá. Bylo tam zmíněno, že kdo se chce na něco zeptat nebo nějaký okruh otázek řešit, ať přijde.
Přišel jsem.
Nechci ubírat zásluhy těm, kteří to v dobré víře připravili, ale odcházel jsem s pocitem, že Paměť se stala něčím jako byla Husákova KSČ, kde je povolen jediný názor a nepřítelem je už ten, kdo se odváží se na něco nepříjemného jenom zeptat.
Šel jsem tam se dvěma okruhy otázek, nebo problémů, o kterých si myslím, že stojí za to diskutovat a že to vážné problémy jsou.
Tím prvním byla podvodná call centra, nedávno - tento týden - odhalená jako krytá tamějším státním zastupitelstvím, kdy generální prokurátor se pokusil uprchnout ze země poté, co bylo rozkryto, že bez ochrany státních orgánů by tato centra, okrádající i naše občany o miliony korun, nemohla existovat.
Ergo otázka korupce rozměrů, kdy přerostla do nejvyšších státních struktur a stala se tak vlastně oficiální politikou země, byť nedeklarovanou.
Tím druhým byla konkrétní pomoc Ukrajině - a moje zkušenost s ní, neboť jsem se 2x přihlásil jako dobrovolník na tamější frontu a 2x jsem nedostal souhlas presidenta, poprvé Zemana, podruhé Pavla. Tak nakolik to s touto pomocí myslí ČR vážně, když není schopna ani umožnit svým občanům, kteří pomoct chtějí, aby ji poskytli. A to tu pomoc nejcennější, protože každý, kdo vede válku, dobře ví, že peníze jsou sice důležité, ale osobní účast vojáků na frontě nic nenahradí a nedá se ani koupit, ani zaplatit.
Přičemž u té první žádosti se už prokázalo, že důvody, pro které nebyl souhlas udělen (trestní stíhání), pominuly, resp. byly nepodložené, ba směšné od samého počátku. Načež jsem podal žalobu na MV, které tyto informace presidentské kanceláři poskytlo - a na soud pozval i Paměť. Nikdo nepřišel, a nikdo nereagoval.
Po této besedě jsem pochopil, proč.
Beseda totiž byla vedena ve frenetickém, nikoliv věcném duchu, tedy na laciná efektní vyjádření, vzbuzující ovace u stejně frenetického publika. Jediný z besedujících, který těmto hysteriím nepodléhal, byl ukrajinský voják, jinak hlavní postava besedy, Stanislav Aseyev. Ten jediný si zachovával věcnost a střízlivost ve vyjádřeních i projevech.
Úhlavním nepříitelem jsem se stal už v okamžíku, kdy jsem nastolil otázku podvodných call-center, s tím, že tu byla řeč o hybridní válce, kterou vede Rusko proti Ukrajině s cílem poškozovat její jméno v zahraničí - ale nikdy by nedokázalo to jméno poškodit tak, jako vlastní ukrajinská call centra, ožebračující občany celé Evropy o nastřádané peníze.
Hlavní diskutující, ukrajinistku Lenku Víchovou to rozčílilo natolik, že začala vykládat o tom, že v těch call centrech jsou i Češi, a jestli je to tedy také ostuda naše - povídám jí, že samozřejmě, že je - ale na naši omluvu nutno dodat, že call centra nejsou u nás, ale na Ukrajině - a tam je evidentně chrání státní struktury, což se u nás - aspoň zatím - neděje.
Reagovala zmíněním aktivit zločinců, které se státem nijak nesouvisí - tak jsem jí řekl, že pokud tyto aktivity kryje generální prokurátor, tak už není tak docela pravda, že to jsou izolované aktivity zločinců, ale státní zločin.
Prý generální prokurátor je jen osoba, zatímco institucí zůstává generální prokuratura.
Ta ovšem musí být prolezlá korupcí odshora až dolů, když je tohle možné.
Další část mé otázky směřovala na vlastenectví ukrajinských vojáků, jaké vůbec je, když má Ukrajina takové problémy s dezercí, i s tím, že množství bojeschopných mužů se skrývá po celé Evropě, jen aby se vyhnuli nasazení na frontě.
To už paní diskutující vytočilo natolik, že se mi namísto věcné, dostalo vysloveně frenetické odpovědi, že o vlastenectví a frontě mluví především ti, kdo se jí sami nejvíc bojí a vyhýbají.
No, to tedy měla smůlu - a vlastně mi nahrála na smeč, protože já jsem se na tu frontu 2x marně hlásil - což jaksi frenetickému publiku, nenávistně do debaty zasahujícímu, rozhodilo karty zcela - a jen se vzmohlo na posměšnou otázku, na které straně jsem prý chtěl bojovat a že chápou, proč jsem ten souhlas nedostal.
Jak to pochopili, nebo proč to chápou, to už sdělit pochopitelně neuměli.
Takže jsme ani k těm soudům o omluvu za bezdůvodně neudělený nesouhlas nedostali, moderátorka už mě nechtěla nechat dál mluvit, ač další dotazy nebyly a prostoru bylo ještě dost.
Zato se do diskuse vložil sám ukrajinský hrdina (válečný, i té besedy) - a v podstatě potvrzoval všechno, nač jsem se ptal.
Ano, korupce je velkým problémem na Ukrajině, call centra především, ano, korupce ohrožuje bojeschopnost ukrajinské armády, protože mnozí vojáci ztrácí motivaci a chuť do dalšího boje, anebo rovnou dezertují z fronty.
Zvláště se mi líbilo jeho vyjádření, že i on odmítá bojovat za ruský režim pod ukrajinskou vlajkou. To je totiž přesně to, co by nastalo, kdyby do války měla zasáhnout naše armáda. Za zkorumpovaný režim, byť pod českou vlajkou, by se nikdo do války nehnal - a je, samozřejmě, otázkou, jak takové straně také pomáhat, protože pokud tam korupce přeroste únosnou mez, je krajní nejistotou, kde ta pomoc vůbec skončí a kdo z ní nakonec bude profitovat.
A nejlepší, jak se říká, nakonec.
Moderátorka se Ukrajince zeptala, jaký je jeho vztah k Zelenskému. Resp. jaký vztah mají Ukrajinci.
Nejprve se pokusil vyhnout přímé odpovědi, s tím, že vztah je velmi různý a každý má jiný - a pak z něj vypadlo, že konkrétně on velmi negativní, protože ho považuje za ztělesnění korupce.
Kdybych z celé besedy slyšel jen to, nebyl jsem tam zbytečně.
Protože to mnohé vysvětluje - a ne nadarmo se říká, že ryba smrdí od hlavy. To vysvětluje i to, jak je možné, že ukrajinská prokuratura je natolik zprofanovaná, že kryje podvodná call-centra a profituje tak z organizované trestné činnosti.
Přiznám se, že v tomto směru jsem něco už zaslechl, ale takhle najisto a od osoby, řekl bych, věrohodné, jsem to ještě neslyšel. A jsem za to vděčen.
Takže - nevím, jestli si to účastníci uvědomovali - ale nakonec jsem s jejich hrdinou souzněl pouze já a ve všem mi dával zapravdu. Zatímco jejich frenetická nenávist ke všemu a všem, kdo by zmínil sebemenší negativitu spojenou s Ukrajinou, byla i samotnému hrdinovi diskuse naprosto cizí.
Nemohl jsem si nevzpomenout na Masaryka. Tomáše. Jak byl v šoku, když přijal profesuru na pražském vysokém učení - a uviděl ty úslužné, poslušné a podlézavé "diskuse" na univerzitě, nahrazující skutečně ostrou, věcnou diskusi, formující názory účastníků, na jakou byl zvyklý z Lipska, natož pak později, z Ameriky.
Jak vidět, jedno a půl století od těch dob - na tom vůbec nic nezměnily.
Paměť národa bych rád upozornil, že je na nejlepší cestě, aby se z ní stala obdoba Husákovy KSČ a jejích odnoží (SSM apod.), kde jenom pípnout na zakázaná témata znamenalo minimálně izolaci, spíše však vyloučení a persekuci.
Paní ukrajinistka Víchová by se měla zamyslet, jestli není spíš lacinou propagandistkou, než ukrajinistkou a přečíst si někde v ústraní zásady věcné diskuse, která má vést k objasnění témat, ne k frenetické a nekontrolované oslavě konkrétních osob, včetně jí samé.
Konečně, její nekritický pohled na Ukrajinu vyvrátil nejlépe sám hrdina, kterého si k diskusi přivedla.
A připomnout si, jak skončila Husákova KSČ, protože je na nejlepší cestě ji následovat.
________________________
________________________
rádi bychom Vám připomněli, že debata Institutu Paměti národa se Stanislavem Aseyevem, Lenkou Benešovou a Lenkou Víchovou s názvem „Ukrajina bojující“, na kterou jste se registrovali, se uskuteční již dnes, 17. září 2026, od 19:00 v Čítárně Kampusu Hybernská (adresa: Hybernská 998/4, Praha - 1). Čítárna se nachází v místnosti C.0, viz přiložená mapa areálu v příloze.
_____________________________
_____________________________
___________________________
___________________________
_______________________
_______________________