POKORA - ta vám chybí!

Mám nyní možnost zblízka poznat naše zdravotnictví. A jsem mile překvapen. Možná, že nemocnice na Karlově náměstí je nadprůměrným zařízením, možná jen, že moje poslední zážitky jsou natolik děsivé, že ve srovnání s nimi vypadá pak i běžná nemocnice jako malý zázrak. Konečně, toho, kdo prošel řeznictvím a jatka zároveň, které v sobě shrnuje nemocnice Pankrác, kde jsem před rokem dokončoval svou 43-denní protestní hladovku, sotva může už co překvapit - s výjimkou slušnosti, fungujícího provozu, ochoty a lidskosti. 

A to vše - zdá se - lze na Karlově náměstí potkat. Ba - i mnom víc. 

Lze zde vidět skopiny, ba celé hloučky mladých lidí - lékařů, budoucích lékařů i sestřiček - ze všech září nejen mládí, ale i inteligence, ochota naslouchat, profesní slušnost, zodpovědnost. 

Každý ví, že jeho zodpovědnost za lidské zdraví - či životy - je zde nemalá a nepopíratelná. 

Setkáte se zde se zodpovědností k sobě i k ostatním. Ty týmy se školí navzájem, vzdělanější školí méně zkušeného - a to vše při vědomí zodpovědnosti k pacientům, ke kterým musíme být především - slušní. Vždyť jsou to naši zákazníci. 

Přitom - kde jinde by bylo více příležitosti k arogantní a povýšené drzosti než práývě tady - vždyť rozhodují o vašich životech, a to často bez možnosti odvolání. 

Oči mluví. 

Oči 30-35 leté soudkyně, která nic neumí, za nic nezodpovídá, ale ví, že se už učit nikdy nebude muset a že má přesto živobytí zajištěno až do důchodu. Nikdo ji kontrolovat nebude, nikomu se nebude zodpovídat. Ona má "právní názor", často obyčejnou hloupost a nadutost, které zůstávají léta bez trestu. 

Takové oči tady, v nemocnici, neubidíte. 

Přitom - tatáž mladá generace, jedna země, jeden národ. 

Ne, zde se chce říci - současná justice už do našeho národa nepatří. Sama se z něj vydělila - a přičlenila někam do Afriky nebo na Dálný Východ, nebo do propadliště dějin. 

V očích zdejších mladých doktorů a doktorek pohrdání a povýšenost nenajdete - ačkoliv by na ni měli právo jistě větší než přihlouplé soudkyně, které se prostě na jinou školu nedostaly.

Inu, nadutost s hloupostí šly vždycky ruku v ruce. 

V očích zdejší - lékařské - mladé geneerace najdete něco jiného - pokoru. Mohou se mýlit. Jistě. Nikdo není neomylný. Ale nikdo si nemůže dovolit v omylu sveřepě a zatvrzele zůstávat, děj se co děj. V tom je justice zcela unikátní - jako ostatně v mnoha dalších ohledech. 

Jedna generace, jeden národ, jedna země, ba dokonce i jeden sektor- státní -  a takový propastný rozdíl! Čím to?! Nutná a logická otázka. 

Jednoduchá odpověď - vedením! 

Zvláště u mladých lidí. 

Protože je někdo musí vést ke zodpovědnosti, pokoře a pocitům nutnosti poznání a celoživotního vzdělávání. 

Ve zdravostnictví to - zdá se - jde. Aspoň někde. 

Proč ne v justici? 

Protože jsme si to od těch grázlů nechávali po léta a desetiletí líbit - a ti si na to zvykli a považují to za normální. 

Je na nás, abychom je z tohoto slastného omylu probrali. 

A že to jde - to se může Sváček a spol. jít podívat na mladou generaci doktorů třeba na Karlovo náměstí. Má to, konečně, jenom přes náměstí. 

A přitom taková propast! 

Několika staletí. 

______________________________

http://www.sinagl.cz/domaci-zpravodajstvi/ing-jiri-fiala-hospitalizovan-v-prazske-nemocnici-na-karlove-namesti.html

 

______________________________

Pokora_-_symbol_bl_re

Bílá růže - symbol pokory

____________________________

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.