Poděkování do Berouna

Včerejší nešťastnou událost popsal p. Fiala při naší návštěvě v nemocnici následujíácím způsobem: Dobíhal jsem na poslední chvilku na rychlík do Hradce (a tedy i domů, do Nymburka), běžel jsem po magistrále směrem dolů, k Hlavnímu nádraží, když jsem pocítil, že se zadýchávám víc než obvykle a že se mi dělá špatně. Myslel jse - m si, že se ve vlaku vydýchám, jako obvykle - ale najednou jsem pocítil, že ztrácím vědomí a že se chytám vedlejší zdi. Pak už si pamatuji jen to, že jsem ležel na 1. nástupišti u vlaku do Berouna na zemi, podloženou hlavu, nade mnou stál široký kruh lidí, včetně nějaké paní v nádražácké uniformě - a říkali, ať ležím, že už zavolali sanitku. Ta přijela poměrně rychle, naložila mne a odvezla do nemocnice na Karlově náměstí.  

Měl jsem vlastně velké štěstí, že jsem doběhnul až tam, neboť kdyby se mi to bylo stalo o pár desítek metrů dříve, na magistrále, asi bych spadnul rovnou pod kola projíždějících aut. 

Měl jsem štěstí i na to, že jsem narazil na tolik slušných lidí, kteří mne nepovažovali ani za opilce, ani za bezdomovce, ale za to, čím jsem skutečně byl - tedy za člověka s vážnou..zdravotní komplikací, který potřebuje rychlou lékařskou pomoc. 

Pamatuji si na jednu slovensky mluvící paní, možná sestřičku, která byla velmi laskavá, neustále na mne mluvila a povzbuzovala mne. Stejně jako jeden mladík, jenž mne pravděpodobně podložil svým zavazadlem. 

Upřímně jim za to děkuji. 

Přebírajíc toto bezprostřední vyjádření, i my těmto dobrým lidem děkujeme a věříme, že jim to Pán Bůh zaručeně oplatí a vynahradí. 

S velkou pravděpodobností zachránili život našeho předsedy. 

Toho teď čeká operace srdce - přejeme mu, aby byla úspěšná a vrátila ho co nejdříve zpět mezi nás a do víru práce, které p. Fiala zasvětil svůj život. 

Neboť ta ještě není zdaleka dokončena. 

_____________________________________

Beroun_-_Vlak

Berounský vlak u prvního nástupiště Hlavního nádraží.

Bez přihlášení nemůžete vkládat příspěvky.