Sdružení K 213 - Tátové k dětem, ne do vězení

Hradec: Vítězství odročeno na jisto

Details

Created: Monday, 27 May 2013 00:00

Written by Ing. Jiří Fiala

Hits: 764

Protože celou řadu našich čtenářů zajímal dnešní soud v Hradci, kde šlo o to, zda matka bude nebo nebude platit výživné na děti, které předala otci, podáváme tuto informaci všem - navíc máme za to, že  j e  zajímavá.

Dnešní jednání v Hradci totiž rozhodně nebylo bez překvapení, ba zásadních událostí, což nakonec - při odročování vynesení rozsudku - konstatoval i samotný odvolací senát.

A překvapení se začala dít hned od rána. Neboť ještě jsem seděl ve vlaku, už mi volal rozrušený otec, že je na místě. Tak jsem mu řekl, ať tam v klidu vyčká, že tam dorazím rovněž.

Když jsem přicházel k soudu, hnal se zdálky ke mně se slovy: "Představte si - ona se prý před týdnem vdala!"

Pochopil jsem, z čeho jeho rozrušení pochází - tedy krom očekávání odvolacího soudu, což lidem, nezvyklým chodit k soudům denně, na klidu jistě nepřidá.

Chápu, že taková zprávička většina chlapů rozhodí nebo aspoň pořádně naštve - vyjma rozených flegmatiků anebo těch, co jim dotyčná buďto už je nebo vždy byla zcela lhostejnou, těch však opravdu není většina.

Nutno podotknout, že ženský samozřejmě tohle ví, předpokládají a existuje dokonce jistý druh psychopatek, které jsou ochotny vdavky i fingovat anebo je podstoupit s prvním otrapou, kterého v hospodě potkají, jenom proto, aby bývalého "exáka" pořádně naštvaly - netušíce, že tím škodí především samy sobě (o dětech, které mají případně v péči, ani nemluvě), protože až je zlomyslnost a vztek přejdou, pak trapně zjistí, že dotyčnou nádheru mají nekompromisně na krku, nejlépe na furt - a těžko se jí už budou zbavovat. 

To ale nebyl případ téhle povedené matky, nad jejímž chováním zůstává zjevně celému okolí rozum stát.

Ta se ze své "rodné vily", jak byla později pojmenována, udělala vykřičený dům, kde se chlapi střídali prakticky po týdnu, resp. kdo neměl kde spát, šel tam - až se jí z těch desítek nešťastníků podařilo jednoho uhnat a dotáhnout až před oddávajícího starostu.

Závidět jí ale rozhodně nebylo co, spíš mě osobně hřálo u srdce vědomí, že jsme děti z tohoto chlívu na poslední chvíli vytáhli.

Nebyla to ovšem překvapivá událsot jediná.

Druhou bezesporu bylo, že jí zemřel (v březnu) otec - ten, o kterého se prý musí natolik starat, že nemůže vůbec pracovat, takže nemá z čeho alimenty platit.

To ovšem značně měnilo situaci. Teď je to tedy z pohledu soudu zdravá a relativně mladá ženská, která se fláká doma výhradně o své vlastní vůli a nechává se živit svým novým manželem. Což jsme soudu neopomněli zdůraznit - a zdálo se, že na to odvolací senát i slyší.

Ani zde ještě překvapení nekončí.

Další bylo hned v úvodu jednání - a sice stanovisko OSPOD, které se ovšem k jednání raději nedostavilo.

Zdá se totiž, že skutečnost, že si matka nebyla od Vánoc (tedy: včetně Vánoc) pro svoje děti, značně nahlodalo i tento feministický babinec, který se předtím proti rozsudku o nestanovení výživného neodvolal - jak by se dalo právem čekat.

Tahle skutečnost totiž zjevně zaráží už každou matku a zůstávají nad ní jen nechápavě kroutit hlavou.

A ještě jedna perlička by neměla zůstat nepřehlédnuta: Matka svým dětem dokonce ani neoznámila, že jejich dědeček, se kterým vyrůstaly, zemřel, natož aby je vzala na pohřeb - který pro jistotu ani nevypravila.

Opravdu, nečekaná vděčnost dcery za vilu odhadnutou na tři miliony, kterou ji ještě zaživa nechal otec přepsat!

Všechny tyto okolnosti jsme neopomněli soudu patřičně předestří a zdůraznit - a zdálo se, že jsou natolik vypovídající, že to snad ani nebude třeba.

Předseda senátu se pak zeptal matky, jestli je to všechno pravda - tedy jestli si od Vánoc nebyla pro děti a jestli na ně neposlala ani vindru.

Matka to musela potvrdit.

Asi sama vycítila neudržitelnost vlastní situace - a tak váhavě přitakala na to, že by tedy nějaké výživné platit chtěla - a dokonce byla ochotna odsouhlasit to, kvůli čemu jsme vlastně vůbec šli k odvolacímu soudu - tedy pětistovku na dítě a měsíc.

Její právnička Štefková a soudkyně Žďárská jí však odvedly vskutku medvědí službu: Kdyby totiž byla odsouhlasila námi nabízenou dohodu v prosinci u soudu 1. stupně, do Hradce bychom vůbec nešli - a dneska by si mohla dělat, co by chtěla a o její vdavky, podivný pohřeb a vůbec podivné způsoby a zvláště pak zájem o děti, by se už nikdo nestaral.

Takhle to aspoň všechno vyšlo najevo - a najednou to, co stačilo ještě v prosinci, už dneska rozhodně nestačí, neboť pětistovka na dítě měsíčně - od zravé ženské v produktivním věku - je vskutku k smíchu.

A tak jsme přitlačili na pilu - s tím, že za nových okolností považujeme za vskutku minimální výživné alespoň tisícovku na dítě a měsíc. Stejně je to pořád ještě směšně málo ve srovnání s tím, co běžně platí otcové.

Soud se ještě jednou pokusil o smír - ovšem na ten protistrana neslyšela  a ani my jsme o něj nestáli, protože chceme řádné a řádně odůvodněné rozhodnutí soudu, a ne konstatování smíru. Navíc jsme si vcelku jisti, že než nabízenou pětistovku vysoudíme určitě víc, a kdyby náhodou ne, tak to snadno zruší nadřízené soudy.

Předseda senátu tedy nakonec konstatoval, že ke smíru nedojde a v tom případě že se musí senát důkladně poradit a všechno zvážit (na což nyní už není časový prostor) - že toho bylo hodně a všechno samé zásadní věci (což je jistě pravda) - a že proto odročuje vynesení rozsudku na středu ráno.

To si tam pak můžeme zavolat, anebo nám to prý pošlou i mailem.

Tedy: Odvolání úspěšně dovršeno, výživné zcela jistě přiznáno, je teď jenom otázkou, v jaké výši (přičemž o tom, že to bude více, nežli byla námi ještě v prosinci nabízená dohoda, si dovolíme nepochybovat) a odkdy se tak stane (děti jsou u otce od Vánoc).

Jako dovětek je jistě zajímavé dodat, co mi otec vyprával potom cestou - jak ho - předtím, než převzal děti - klasicky pronásledovali neustále fingovanými a smyšlenými trestními stíháními - které ovšem policie nadšeně šetřila (různé smyšlené voloviny jako stalking, napadení při předávání dětí, apod.) - a že hlavním iniciátorem toho byl právě zesnulý tchán - tak jsem si říkal dvě věci:

Jednak - Boží spravedlnost - tchán našel odplatu, o které se mu jistě nesnilo - dcerunka mu za třímilionovou vilu ani nevystrojila pohřeb  - ostatně, mít takovou dceru, vcelku i chápu, že musí mít člověk vztek na celý život a celý svět - a jednak - a to hlavně: Jaké bylo štěstí, že naše přitroublé OČTŘ (tedy "orgáni") nestačily dovršit své dílo zkázy - protože kdo by se o ty děti teď asi tak staral, kdyby otec trčel v base za nějaký smyšlený stalking či podobné voloviny - jako ale bohužel mnoho jiných?!

Co dodat?

Že boj má vždycky smysl - a tohle je právě ten nejlepší výsledek. Děvenky se totiž v Trutnově přepočítaly. Možná myslely i na to, že v Hradci to bude vyřizovat zase jenom další feministická soudkyně - a tu, jak se ukázalo - odvolali, a dostal to úplně nový senát.

Inu - nadutost, nabubřelost a pýcha bývají počátkem porážky.

Podívejte se dnes na Hradec - a podívejte se ve čtvrtek do Brna na Bláznu.

Jakmile bude ve středu vynesen příslušný rozsudek, dáme o něm samozřejmě vědět - nejspíš jako dovětek pod tímto článkem - a do té doby přijímáme sázky, kolik to bude.

Kdo se trefí přesně, dostane kalendář K 213.

______________________

Pozdní slzy lítosti. Ani o ty dnes nebyla v Hradci nouze.

______________________

Ve středu vynesl senát krajského soudu pouze Usnesení - o tom, že rozsudek soudu 1. stupně se ruší a věc se vrací k doplnění dokazování.

Což byl vývoj, který jsem předvídal ještě před jednáním, jen nevím, proč to jednání tedy vůbec bylo, protože to mohli rozhodnout pochopietelně na základě změněné situace i bez nás a nemuseli nás tam zbytečně táhat.

______________________